JAROSLAV HRABÁK

Po abdikaci Miroslava Pelty nemá český fotbal předsedu. Nemá ho proto, že, zatímco  republika je „česká“, fotbal český a moravský, tudíž dvoukomorový. Česká komora je větší než moravská, a tak pokud má něco projít, musí to získat dvoutřetinovou většinu v obou komorách. Je to přežitek z dob nedávno minulých, kdy reprezentační trenér musel počítat, kolik hráčů v nároďáku bude z Čech a kolik ze Slovenska. Tento způsob už vyvolal nevoli u úředníků UEFA i FIFA a ti naléhají na český fotbal, aby stanovy v tomto směru změnil a nemohla nastat patová situace, kdy jeden kandidát zvítězí v Čechách, druhý na Moravě,  nikdo neuhne a není tak zvolený  nikdo.

Nejsem si tak jistý, že fotbalové hnutí nějakou výraznou a všeobecně akceptovanou osobnost vůbec hledalo. Česká komora, řízená Romanem Berberem, tlačí svého šéfa STESu Malíka, moravská jiného Čecha, fotbalově určitě kvalifikovaného Petra Fouska. Cestou, kterou doporučuje evropská i světová federace, je změna stanov, resp. jejich rozšíření o 4. kolo, kde by rozhodovala prostá většina.

Není mi jasné, proč ten dvoukomorový systém přetrvává. Jsme Česká republika jejíž součástí jsou nejen Čechy, ale i Morava a Slezsko, což snad nikdo nezpochybňuje. Jenom ten fotbal je česko-moravský. Jde určitě o prestiž funkcionářů a je to také ovoce letitého pragocentrismu, neboť pokud se něco ve fotbale upeklo, bylo to v Praze. A to mnohým nevonělo a určité obavy, a oprávněné, to neustále vyvolává.

Ale jsme ve 21.století proboha!  Když už si „sedlo“, že i parlament je český, a to je co říct, tak by i ten fotbal mohl být český. Ostatně, už to není Českomoravský fotbalový svaz, ale Fotbalová asociace České republiky. Ta funkcionářská hra na dvě komory by mohla skončit.

Co to brzdí? Oni si kluci nevěří ani pozdravení a fotbal určitě za jeden provaz netáhne. Pražákům se už splnil nevyslovený sen v tom, že se změní poměry a fotbalový šéf bude Pražák a ne nějaký „vesničan“ z Jablonce. Teď ještě nějak odstřelit Plzeň, aby centrum dění bylo v Praze i na hřišti. To nikdo nahlas neřekne, ale tak to prostě je. Proto se také Moraváci obávají, že jejich vliv tomu českému podlehne. Ale copak nejsme jeden fotbal, jedna liga? 

Jsem přesvědčen, že, kdyby si fotbal tu práci dal a hledal osobu, nezatíženou fotbalovou minulostí, všeobecně uznávanou, bez mindráku z nějakých pofiderních národoveckých předsudků, že by se pohnul dál. Ale to se, bohužel, nestalo.

 Byl tu svého času pokus s Ivanem Haškem, jenže ten padl současně s pádem Hušáka a jeho Sazky a všechny jiné řečičky kolem jeho abdikace jsou zaváděící. Je zajímavé, že i další předseda, Mirek Pelta, padl zásahem z mimofotbalového prostředí v situaci, kdy si v českém fotbale vybudoval pozici takřka neotřesitelnou a po ekonomické stránce to pod jeho vedením šlo hodně dopředu. Teď bude fotbal začínat prakticky od nuly.

 A když už začíná od nuly, měl by to vzít z gruntu. Třeba tím, že ten českomoravský anachronismus pošle do fotbalových dějin. Že si udělá pořádek v těch různých vazbách, kdy aktivní sudí třeba vedou krajský fotbalový svaz a vůbec. Že už si konečně probere vliv bývalých sudích, kteří strukturách českého fotbalu vytvořili lehce ovladatelnou chobotnici s nebývalým a dá se říct, že i zhoubným vlivem.

Fotbal se tak zapouzdřil a hraje si na suveréna, kterým není. Hlavně na hřišti, kde úspěchy Nedvědů, Kolerů či Šmicrů a dalších zastínily věci, na který je ten náš fotbal nemocný. Hodně nemocný. Obávám se, že ani jeden z tandemu Malík-Fousek není tím doktorem, který odhalí nejen správnou diagnózu, ale hlavně určí terapii. Přesto mi trošičku optimismu zůstává. Do 12. prosince určitě, pak se uvidí. Aby to nedopadlo tak, že po šéfovi sudích z Polska nemusel řídit český fotbal nějaký specialista třeba z Anglie. Ale kdo ví, čeho je ten český fotbal schopen!