Neváhal a ještě téhož dne odjeli dobrovolní hasiči z Malé Skály, doplnění členy z SDH Mukařov, na pomoc. To, co viděli na místě, bylo horší než jak to znali z televizního zpravodajství. Zbořené zdi, jiné mokré až do druhého patra, hromady prken, bláta, zničených oděvů, uhynulá zvířata, převrácena auta.

V paměti starosty SDH Malá Skála Michalu Rezlerovi utkvěla plačící žena, které pomáhali vyklízet dům. Podávala mu zarámovanou plesnivou fotografii. Byla na ní malá holčička s pánem.

„To jsem já. S tatínkem,“ říkala a poprosila ho, aby ji vyhodil na hromadu určenou k odvezení. „Skoro všechno se nechá koupit, ale fotografie, deníky a památky po blízkých ne,“ dodala tichým hlasem. Jelikož se hasičům zdálo nevhodné fotografovat, nemají z tohoto zásahu žádné snímky.

Vzniklo zde však přátelství mezi lidmi, které trvá dodnes.