Dalším dílem pokračujeme v seriálu s názvem Lidé sv. Floriána. Právě svatý Florián je patronem profesí, které souvisejí s ohněm – tedy i hasičů.

Jako předcházející čtvrtky představujeme v tištěném Jabloneckém deníku další ze sborů dobrovolných hasičů na Jablonecku a jejich "obyčejný" život.

Sbor dobrovolných hasičů Loužnice

"Když hoří, tak je to rychle, rychle přijeďte, ale že by nám za to pak někdo alespoň poděkoval, to ne,“ postěžoval si starosta Sboru dobrovolných hasičů v Loužnici Petr Krupka.

Hasiči tedy nemají na růžích ustláno, a to ani po finanční stránce. Obec je sice dle slov starosty SDH docela slušně podporuje, ale s žádostmi o dotace nejsou úspěšní. „Z grantů nic nedostaneme, v pětce prý nic nepotřebují…,“ uvedl Petr Krupka.

Pětka, neboli jednotka sboru dobrovolných hasičů obce kategorie JPO V., je v Loužnici takzvaná zálohová skupina, která požár zajistí do příjezdu profesionálních hasičů nebo dobrovolných hasičů lépe vybavených a potom po uhašení požářiště ještě hlídá. Přísun peněz tedy není nic moc, hasiči si musejí na sebe vydělávat sami.

Podívejte se na další Sbory dobrovolných hasičů
v regionu i mimo něj ZDE

Sbor existuje přes 100 let

SDH v Loužnici vznikl v roce 1886 a první valné hromady se zúčastnilo 35 členů. Dnes čítá sbor okolo 70 členů, z nichž jich je okolo padesáti činných.

Pořádají různé akce, mezi nimiž byly i takzvané Traktůrky. Letos se však uskutečnil poslední, a to 9. ročník. „Chtěli jsme to dotáhnout do desátého, ale není na to už čas,“ uvedl Petr Krupka.

Lidí ubývá a zajistit takovou akci vyžadovalo poměrně velké časové nasazení. Jelikož se však zrušení akce setkalo s nelibostí občanů, hasiči už vymýšlejí něco nového, co by Traktůrky nahradilo.

Jsou v obci u všeho

Hasiči jsou v obci však stěžejní, vykonávají tady hodně práce. „Veškeré akce mají na bedrech hasiči,“ připomněl starosta SDH Petr Krupka, který je zároveň místostarostou obce Loužnice.

Zimní běhy na lyžích, Čarodějnice, výlety, to jsou také činnosti, při kterých hrají hasiči hlavní úlohu. Společenské akce však v dnešní době převažují ve velké míře ty typicky hasičské.

Zásahová jednotka tvořená devíti členy slouží pouze pro obecní účely, tedy hasí jen místní požáry. V ostatních případech vyjíždí vypomáhat jako záloha. A to ne často.

„Naposledy jsme vyjeli vloni, když hořela stráň u silnice na Železný Brod,“ sdělil Petr Krupka s tím, že je lepší, když auto stojí v garáži.

Technika v Loužnici

A hasičům v Loužnici stojí v garáži konkrétně cisterna Škoda 706 RTH, stříkačka PS 12, a také jeden historický klenot – stříkačka z roku 1953.

S požárnickým uměním seznamují v Loužnici také děti. Jezdí s nimi například na tábor, kde se věnují jak „hasičině“, tak zábavě, párkrát do roka se zúčastňují soutěží, ale jen těch menších.

„Problém je v tom, že my nedáme dohromady družstvo v určité věkové kategorii,“ posteskl si Marcel Pohl ze SDH.

Dětí v Loužnici totiž zase tolik není a vzhledem ke generační propasti, která se ve vesnici vytvořila, jsou různě staré.

Historie loužnických hasičů

Dne 2. srpna 1886 se uskutečněna první schůze hasičského sboru v naší obci, kterou zahájil první přihlášený člen Jáchym Linka st.
Dne 1. listopadu se konala I. Řádná valná hromada za účasti 35 členů.

Činovníci: předseda – Rudolf Beran, velitel – Jan Šída, podvelitel – Jáchym Soldát, pokladník – František Tomeš, jednatel – Ladislav Pavlata, hospodářský správce – Josef Krupka.

V roce 1886 se ke sboru přihlásilo celkem 50 členů a darem dostal hasičský sbor v Loužnici od císaře Františka Josefa I. 50 zlatých, od J. Číly a i mezi občany proběhla sbírka na hasičské nářadí a vybralo se 145 zlatých a 10 krejcarů. Obec poskytla po několik let 10% přirážku placenou občany loužnickými (v roce 1886 činil příspěvek 46 zlatých a 4 krejcary)

Při založení sboru každý člen splatil vklad 5 zlatých. Baron Liebik za hájení Haratiny zaplatil 15 zlatých.

Sbor měl dvoukolovou stříkačku, která byla zakoupena v roce 1886 od firmy A. Smejkal v Praze na Smíchově za 514 zlatých a 50 krejcarů.
Postupně byl zakoupen vozík na hadice, žebříky, hadice, berlovka (=malá pístová stříkačka), lékárnička a jiné potřeby.
Stříkačka a ostatní náčiní bylo nejprve uloženo ve stodole Františka Havla ( mlynář „Na Vobci“), pak ve stodole Josefa Číly, Jáchyma Linky a Antonína Hnyka.

V roce 1894 bylo postaveno zděné skladiště nedaleko potoka na parcele č. 873, která byla zakoupena od Liškova statku za 9 zlatých. Advokátní výlohy a jiné poplatky byly 20 zlatých a 99 krejcarů. Rozpočet na stavbu skladiště byl na 448 zlatých. Při snižovací dražbě pronajal stavbu Jáchym Hnídek za 348 zlatých. Později mu bylo 85 zlatých přidáno.

Dne 20. dubna 1889 zemřel František Havel, který byl až do posledního dne svého života, pokladníkem místního sboru dobrovolných hasičů.
Hasičský sbor vyvíjel velkou činnost obzvláště v prvních letech po svém založení, jak v ohledu technickém, tak i vzdělávacím a správním. Každý rok bylo pořádáno cvičení vždy za plné účasti členů.

Ke vzdělávání členů přispívalo i odebírání časopisů „ Český hasič“ a později „Hasičské rozhledy“.

Při každém požáru, jenž v obci vypukl, byl hasičský sbor vždy na svém místě a chránil majetek svého bližního.

V roce 1913 byl pořádán v Loužnici župní sjezd hasičský, který byl celkem zdařilý. Počasí bylo příznivé a i finančně úspěšný. Slavnost byla pořádána na Kodejšově louce nad domem čp. 79 (majitel byl Ladislav Kočí – řezník).

Hasičský sbor na oslavu svého 40 letého založení, uspořádal 13. června 1926 sjezd hasičstva. Dopoledne bylo pod mrakem, odpoledne však už hezky a návštěvnost byla veliká.

23. srpna 1931 pořádal hasičský sbor okrskové cvičení. Po slavnostním proslovu řídícího učitele Valhy z Hamrů začalo cvičení dorostu, členů a také žen. Den byl pěkný, ale návštěvnost slabší.

31. června se uskutečnila oslava 50 letého výročí založení hasičského sboru.

Hasičský sbor v naší obci za války doznal velké změny, byl to jediný spolek, který nebyl rozpuštěn, ale musel se podřídit diktátu. V roce 1941 bylo obcím nařízeno převzít veškerý majetek hasičského sboru do vlastnictví obce. Také obce museli musely veškeré finanční závazky plnit. Funkce starosty spolku byla zrušena a veškerá odpovědnost přešla na velitele. Jeho pravomoc byla značná. Od roku 1942 byl velitelem Josef Číla čp. 41.

V roce 1939 byla koupena nová motorová stříkačka od firmy Stratílek z Vysokého Mýta za 22.000 Kč. Největší zásluhou o splnění tohoto dlouholetého přání všech členů má jednatel a obětavý pracovník František Tom, truhlář čp. 71.
Bohužel s dodanou stříkačkou bylo dodáno jen 60 metrů hadic a přes veškeré urgence se nepodařilo jich sehnat více.

Požáry:

- v 70. letech Na Rovince v 19. století (pravděpodobně 1861-1870) vyhořel dům pana Josefa Linky, na rovince čp. 44.
- v roce 1903 k večeru vznikl požár v domě čp. 11 (majitel pan Šourek)
- v roce 1906 vyhořela Kopaň, bývalý mlýn a brusírna pana Hnídka, oheň vznikl dopoledne a hasičskému sboru se podařilo zachránit stodolu.
- V roce 1910 vyhořel dům pana J. Matouška v domě čp. 38. Pro nedostatek vody byla záchrana okolních stavení velice obtížná.
- V roce 1912 vyhořel dům čp. 32. Spáleniště koupil potom pan Vojtěch Linka a dům už nebyl nikdy postaven. Sklepy se používali jako benzinové skladiště.
- V roce 1913 vyhořela Boučkova hospoda, kterou v dražbě koupil
- pan J. Kodejš z Jablonce, bývalý majitel Otakar Bouček se odstěhoval do Turnova. Hostinec poznovu, postavení nebyl již nikdy používán k hostinským účelům.
- V roce 1912 vyhořel mlýn Jáchyma Linky, vedlejší knoflíkárna a brusírna. Mlýn vyhořel do základů a již se nikdy nevystavěl.
- V roce 1913 vyhořel dům paní M. Hnykové čp. 63 (nyní Hrubý)
- V roce 1914 shořel dům čp. 55 patřící paní Pavlíně Šourkové
- V roce 1923 vznikl požár v brusírně čp. 23 patřící Františku Malému. Požárem byla zničena brusírna i vedlejší skladiště.
- V noci z 29. na 30. června 1933, kolem 11 hodin večer vznikl požár usedlosti čp. 3 „Na Vobci“ majitele Josefa Havla, za chvilku byla budova celá v plamenech a stará část domu shořela do základů.
- V noci ze dne 30. na 31. března 1934 kolem 12 hodiny vypukl z neznámé příčiny požár v domě čp. 30 majitele Bohumila Hnyka. Požár zničil vše hořlavé, naštěstí bylo bezvětří a tak nebyly ohroženy okolní budovy. Spáleniště potom koupil od Hnyka Václav Lufinka a postavil si na tomto místě nový domek.
- 3. května 1935 v půl deváté večer vznikl požár v domě čp. 33 majitelů Edvarda a Julie Loumové.
Ve válečných letech nebyl v obci žádný požár.

Živelní pohromy se naší obci úspěšně vyhýbaly až na jednu, která se stala v roce 1871. Z vyprávění starých pamětníků a zapsáno v kronice:
Byla neděle a na Příchovcích se konala pouť. Po celý den krásně svítilo sluníčko, jen k večeru se začaly ukazovat mráčky. Večer pak po desáté hodině bylo na východě zamračeno a občas se zablýsklo. Mraky postupovaly k západu a bouřka se stávala silnější. Najednou začalo pršet a déšť každým okamžikem přibýval. Do toho začaly padat kroupy za neustálého rachotu hromu. Déšť se proměnil ve velký příval vody, kroupy padaly velikosti až slepičích vajec. Za krátkou dobu se cesty a pěšiny proměnily v potoky, všude se hrnuly přívaly vody a braly s sebou hlínu a kamení.

Jaké proudy se tenkrát řítily, je možné si udělat představu. Vody se řítily po našich stráních. V domě čp. 49 bydlela tehdy rodina Pavlasova, těm voda vyrazila dveře na hoření straně domu a celou silou vrazila do síně, tam zvrátila jarmaru a jelikož dolení dveře byly zavřeny voda vnikla do chléva a do světnice. Museli potom kůlem vypáčit dolení dveře, aby voda mohla odtékat. Potok se rozvodnil tak, že voda vnikala oknem do domu čp. 35. Nejhůře na tom byli obyvatelé domu čp. 34 pan Petr Jindra). Tam když voda vnikla do světnice, vylezli děti i staří na chlebovou pec a když začala voda přibývat začali zoufale volat o pomoc. Jejich volání uslyšel soused pan Bouček, který jim přispěchal na pomoc. Pomocí řebříku položeného na okna a na pec je zachránil. Most i obě lávky přes potok byly strženy.

V hostinci u Krupků byla toho večera pořádána taneční zábava. Účastníci, kteří bydleli na druhé straně obce, museli počkat, až voda opadne, aby mohli se přebrodit přes potok.

V Železném Brodě neměli ani tušení co se v Loužnici děje a klidně spali. Teprve hukot rozdováděného Žernovníku je probudil. Několik domů bylo proudem strženo a tok Žernovníku přerazil Jizeru a hrnul se přes druhý břeh, kde část Brodce byla zatopena. Teprve druhý den bylo vidět, co tu škody bylo naděláno za poměrně krátkou dobu.