„Děda začínal včelařit při práci a měl od dvanácti do třiceti včelstev. Dneska jich máme sto padesát,“ říká Petr Špaček. Starost o včely mu přitom zabere hodně času, zejména na přelomu jara a léta. „Od dubna do poloviny srpna je to náročné a jsme se včelami opravdu každý den. Někdy je to náročné, protože do toho dělám ještě vysokou školu,“ dodává.

Právě v tomto období přichází pro včelaře vrchol sezony - sbírání medu, který je odměnou za celoroční péči. Záleží ale vždy na přírodě a počasí. „Počítáme, že stáčet med začneme někdy na začátku června. Nechci to zakřiknout, ale zatím to vypadá, že medu bude dost. Poslední dva tři roky byly špatné, letošek by se snad mohl považovat za úspěšnější,“ popisuje.

Včelaři začínají vytáčet první květový med.
Sladká sezona zahájena. Včelaři vytáčejí první med, letos bude dražší

A jak podle něj může zákazník poznat dobrý med? „Každý by si měl najít toho svého včelaře někde v okolí. Já to hodně spojuji i s krystalizací medu. Když jezdíme po trzích, lidé se mě na to hodně ptají a diví se, že jim med třeba za měsíc ztvrdne na kámen. Jenomže to je právě dobře, u květových medů je to do měsíce, u medovicových je to půl až tři čtvrtě roku. Rozhodně to ale není vada, naopak. Pokud med nezkrystalizuje, pak by měl zákazník zvýšit pozornost a ptát se, co je na něm špatně,“ vysvětluje Petr Špaček.

Co se týče chutí, jde vždy o preference konzumentů. Jednotlivé medy se totiž od sebe velmi liší, stejně jako chutě spotřebitelů. „Někdo dává přednost pastovým medům díky jejich konzistenci. Někdo má rád medovicový med, jiný zase květový. Nedá se říct, který druh je lepší nebo horší. Ale pokud si někdo najde včelaře ve svém okolí, tak si myslím, že se nezklame. Malí včelaři nemají potřebu med nějak falšovat nebo kazit. Toho bych se nebál,“ uklidňuje milovníky medu včelař.

Rady zkušenějších

Rád také poradí začínajícím včelařům. Jeho hlavní rada zní: poraďte se se zkušenějším. „Dnes už existují různé internetové skupiny, kde se dá získat hodně informací. Ale rozhodně nejlepší je, pokud má někdo tu možnost, tak se rok dva chodit dívat ke zkušenému včelaři, jak se to vlastně dělá a co to obnáší, a během toho si nastudovat nějakou literaturu. Navíc jsou i různé přístupy ke včelařství, takže univerzální mustr neexistuje. Základem ale je uvědomit si, že včely nejsou věc, ale živí tvorové, a podle toho se k nim chovat,“ říká Petr Špaček.

Ilustrační foto
Cena medu nejspíše poroste. Přijdeme o zákazníky, obávají se včelaři

Zároveň upozorňuje, že to přitom vůbec levný koníček. „Jenom pořízení počátečního včelstva se cena pohybuje podle jeho síly od čtyř do šesti tisíc. K tomu připočítejte tři až čtyři tisíce za jeden úl a také spoustu vybavení, jako nářadí nebo včelařský oblek. Když to shrnu, tak na dvě tři včelstva, kdy to chce mít někdo jako koníčka, to je nějakých třicet až čtyřicet tisíc korun,“ přibližuje finanční náročnost včelaření Petr Špaček.

Dvě až tři včelstva přitom bohatě postačují na zásobení nejen včelařovy rodiny. „Když je dobrý rok, dokáže včelstvo donést i třicet nebo čtyřicet kilo medu. Ve špatných letech to může být ale taky jenom patnáct kilo,“ popisuje včelař.