Soupeřů, jak říká, se nebojí. Na rychlost některých třeba nedosáhne, ale určitě je předčí jinými hokejovými vlastnostmi, které by jí mohl závidět nejeden hokejista, spoluhráč i soupeř.

BRUSLE BYLY VE SKŘÍNI

Hokej si vybrala sama. Nejprve ji rodiče naučili bruslit. Pak prohlásila, že na led už jít nechce. Rok byly brusle ve skříni. V sedmi letech se ale nechala slyšet, že chce hrát hokej jako bratr Kuba. „Z prvního tréninku se vrátila se slzičkami. Bratr jí poradil, co má udělat, když se jí budou kluci smát,“ řekl o své dceři tatínek Karel Hornický. A teď už nastupuje v hokejové výzbroji desátým rokem. Jako třináctiletá hrála v Liberci už za tým žen, pak prošla reprezentací šestnácti a osmnáctiletých děvčat. A nechyběla ani na mistrovství světa.

JE TO JAKO POHLAZENÍ

Tatínek potvrdil, že se nepotatila, On sice hokej do svých šestnácti letech hrál, ale v jeho šlépějích dcera nejde. Tento sport jí učaroval a rodiče jsou na ni hrdí. „Pro mne je to pohlazení. Moc nás, jako rodiče, její výsledky těší a snažíme se jí dávat maximum, podporovat ji, jak to jenom jde. A jestli se bojíme? Tak trochu ano. Když hraje teď už s klukama v dorostu, tak vůbec. Ona ale dobře ví, co to obnáší a kam a jak se postavit. Manželka nás trpělivě snáší, protože děláme hokej už léta, i díky tomu, jaké nám vytváří zázemí.“