V médiích se už dlouho spekulovalo o tom, že vaším dalším stanovištěm bude právě severočeský klub. Měl jste už nějaké zpětné reakce?
Jakmile to prošlo televizí a internetem, tak mi přišlo několik gratulací od známých, ale i neznámých lidí. Musím říci, že mi ale volalo i pár lidí z Liberce, například můj spolužák a kamarád z fakulty Petr Myslivec, který pracuje u fotbalistů Slovanu, ten se hned ozval. Uvidíme, co to všechno přinese a jaké to bude. Sám jsem zvědavý, ale moc se na to těším.

Čím vás Liberec zlákal?
Já si myslím, že Liberec sám nemusí lákat nějakými načančanými řečičkami. Liberec, i přesto že není nějakým dlouholetým účastníkem extraligy a je to mladý klub, dokázal za tu krátkou dobu udělat fantastickou práci. Vezměte si, že z posledních tří let byl dvakrát v semifinále. Má bronzovou medaili a je v extralize už deset let. Druhá věc, co mě zlákala, bylo profesionální jednání klubu, který o mě projevil zájem. Táta mě vždycky učil: „Běž tam, kde o tebe bude zájem! Nekoukej na peníze. Prvotní je to, aby lidi měli o tvou práci zájem a ztotožnili se s filozofií, kterou ty chceš dělat."

Liberec tohle naplnil bezezbytku a další věcí jsou úžasné tréninkové podmínky, které jsou jedny z nejlepších v lize. Těch atributů, které rozhodly, bylo více a nebyl určitě jen jeden.

Liberec v posledních sezónách dává přednost mládí. Co říkáte na kádr?
Zatím je o tom předčasné mluvit. Hráče znám zatím z fotek a z kluzišť příliš ne. Máte pravdu, že tam je spousta kluků, kteří toho moc nenahráli. Na druhou stranu se dá s mladými hráči pracovat a přizpůsobit je té hře, kterou chceme prosazovat s Filipem Pešánem a takové věci vidí člověk pozitivně. Samozřejmě se musíme smířit s tím, že možná nastává éra po Petru Nedvědovi, možná i bez Bartoviče, Klimenty, Trončinského… Nechci být alibistou. Samozřejmě by se musel tým nějakým způsobem doplnit. Ale v Liberci chtějí sázet na mladý tým a na přebudování, které asi nebude během jednoho nebo dvou měsíců. Věřím, že se ve hře mohou objevit atributy, které třeba starší hráči nechtějí tolik plnit. To je ohromné nasazení, agrese a velký pohyb. To může být i zábava pro diváky.

Pro trenéra může být sice těžké pracovat s tak mladými hráči, ale zároveň to může být i výzvou.
Na každou životní křižovatku můžete koukat z pozice výzvy nebo hrozby. Kdybych se tohoto bál nebo měl nějaké pochybnosti, tak bych asi neriskoval. Člověk to bere jako výzvu a ta je veliká, protože chceme navázat na úspěchy Liberce. Bylo by to impozantní. Na to ale nyní vůbec nemyslím, ale na to, abychom do mužstva přinesli ohromnou agresi a nasazení hráčů. Výsledek se pak dostaví. Jde nám o to, soustředit se na činnost a vše, co k tomu patří a pak snad přijdou i výsledky.

Lze nějak porovnat tým, který jste poslední tři roky vedl, tedy Plzeň, a ten, co povedete v příští sezoně?
Podobnost je tu jen v tom, že se jedná o hokejový tým. Jiná podobnost není. Když jsem šel ze Sparty do Plzně, kde jsem působil ještě déle než tři roky, tak vám mohu říci, že některé věci, které jsem tam používal, jsem v Plzni vůbec použít nemohl. Zase naopak věci, které fungovaly v Plzni, by asi nefungovaly na Spartě. Už teď cítím, že to bude podobné. To znamená, že nemohu používat stejné tréninkové či motivační prostředky, jako jsem používal v Plzni nebo na Spartě. Každý klub má svá specifika, je to práce s lidmi a cest je tolik, kolik je hráčů.