Šatny na záchodě, týmy s kluky, předsudky. Ženský hokej se přesto dere vzhůru

Víc diváků než zápasy mužské reprezentace na Karjala Cupu, víc diváků než přátelák fotbalistů s Kuvajtem. Ano, duel českých hokejistek s Maďarskem, v němž 14. listopadu definitivně potvrdily historický postup na zimní olympiádu, lákal tuzemské televizní obecenstvo víc než Souček, Řepík a spol.

Chtěly jsme lidem ukázat, že hokej umíme, říká po postupu na olympiádu Bukolská

Je tedy ženský hokej „in“? Zájem jistě roste, ale problémů (i přetrvávajících předsudků) je pořád víc než dost.

Hrát profesionálně? Hokejistky chodí ven

Není náhoda, že drtivá většina členek úspěšné reprezentace hraje v zahraničí. Hlavním cílem bývá Kanada a USA (i kvůli možnosti studia) a pak Skandinávie.

Sice si rozhodně nevydělají tolik jako hvězdy NHL, ale pořád je to lepší než nic…

„Venku je možnost být profesionálním sportovcem, uživit se tím. Ne tak dobře jako chlapi, ale pořád je to profesionální úroveň, což v Česku není,“ říká zkušená útočnice Kateřina Bukolská.

Ta hrála až do staršího dorostu společně s kluky, pak odešla na střední školu v Kanadě, kde odmaturovala. Vysokoškolský titul získala v USA a po návratu domů původně chtěla s hokejem skončit. Místo toho ji zlákala vidina postupu na olympiádu a teď hraje ve Švédsku.

„Stoprocentně je to tam lepší než u nás. Jsem až překvapená, že úroveň je opravdu vysoká. I když to porovnám s americkou univerzitní ligou, tak je na tom švédská liga velice dobře,“ líčí Bukolská.

V pubertě musejí do vlastní „šatny“

Většina hokejistek se shodne na tom, že v dětství se neřešilo, zda je v převážně klučičím týmu také holka či holky. V pubertě však začne být sdílení společných šaten často problém. Soukromá šatna přitom pro dámu nebývá vždycky výhrou.

Mlýnková o postupu na OH i rozdílech: Oproti světu máme špatné podmínky

„Převlékání v tomhle věku už bylo složitější, ale chtěla jsem být v kolektivu, v partě, a mrzelo mě, že jsem nemohla. Takhle jsem přišla na trénink, půl hodiny čuměla do zdi, odtrénovala a zase jsem byla sama, což byla nuda,“ vzpomínala uničovská rodačka Vendula Přibylová, která dnes hraje v AIK Stockholm.

Navíc si nepředstavujte, že by se v podobných případech na postarších tuzemských zimáčcích našlo místo pro extra ženskou šatnu. „Mají to trošku náročnější v tom, že nejsou oddělené sprchy a záchody. Tým nedostane kvůli holkám dvě kabiny. Musejí se proto převlékat jinde, například na záchodě,“ říká David Bartal, trenér ženského týmu z Břeclavi.

V klučičích týmech nejsou holky na ozdobu

Dívky a brusle? Pokud touží po sportování na ledě, častěji si pořád vyberou tradiční krasobruslení, ale hokej je mezi mladými dámami čím dál populárnější. Někdy pomůže příklad staršího bratra, jindy je to dáno tím, že v místě bydliště působí i ženský tým.

„Je trend, že do hokeje teď chodí více holek. Začne chodit jedna ze třídy a už chce druhá. U školy mě zastavila jedna holčička a říkala mi, že by chtěla také hrát hokej. Jsme za to rádi, protože holky můžou hrát až s o dva roky mladšími kluky a když by bylo málo dětí v mládeži, tak mohou kategorii zachránit,“ vysvětluje Ondřej Kavulič, trenér mládeže v Uničově.

„V bruslení i hokejových dovednostech se holky klukům vyrovnají, některé je dokonce převyšují. Výborně se s nimi pracuje, jsou ctižádostivé, i když projevují méně emocí než hoši. Rozhodně je nemáme v našich týmech na ozdobu,“ tvrdí jindřichohradecký mládežnický trenér Vladimír Reisner.

Ke zlomu dochází v době, kdy jsou kluci v pubertě: hokej je najednou tvrdší, silovější.

Účast na olympiádě posílí zájem

Reprezentantky po postupu do Pekingu jako jedna žena hovořily o tom, že kvalifikační úspěch vnímají především jako vzpruhu pro disciplínu, která v Česku dosud spíš jen živoří vedle masově sledovaného mužského hokeje.

„My holky nemáme Stanley Cup, takže naším cílem jsou právě olympijské hry. Ženskému hokeji to pomůže. Po malých krůčcích jdeme nahoru, už je to viditelné na sociálních sítích, takže věřím, že olympiáda napomůže ještě víc. Třeba přijdou i noví sponzoři,“ míní brankář Klára Peslarová, působící se švédském MoDo.

Půvab pod ochrannou mřížkou. I tyhle krásky jsou postrachem hokejových kluzišť

Zkrátka: když je úspěch, je i zájem publika. „Potěšilo mě, že lidé naše kvalifikační zápasy sledovali. Je to dobře, protože se ženský hokej dostane do povědomí a budou jej více respektovat. Mám zprávy od těch, kteří koukali, že se na to dalo dívat a hráli jsme dobře s pukem a útočně. Snad děláme dobrou reklamu,“ usmívá se reprezentantka Vendula Přibylová.

Jak to chodí ve druhé lize?

V Děčíně trénuje tamní „medvědice“ Roman Špírek, který už chtěl koučování opustit a naplno se věnovat rodině. Dívčímu hokeji nevěřil, nyní je ale mile překvapený. „Já začínal u dětí, pak jsem byl asistent trenéra v dorostenecké lize. Už jsem se chtěl věnovat hlavně rodině, ale pak přišla nabídka od holek. Trošku jsem se bál, že to v ženském kolektivu bude drhnout, ale vidím, že funguje suprově.“

KOMENTÁŘ FRANTIŠKA BÍLKA: Odhoďte předsudky, dívčí hokej má zelenou!

Ve 2. lize, což je nejnižší soutěž, chce být Děčín první, zatím ale ztrácí s Jičínem a Kobrou Praha. Trenéra však těší parta, která v týmu je. „Super, holky drží pospolu. Do šatny mě pustí, ale musím klepat,“ zubí se.

Nejlepší hráčkou „medvědic“ je Dominika Forejtová. Podle Špírka je na ní vidět, že hokej hraje od útlého věku. „To je pak hodně znát. Třeba Lovosice mají hodně holek, které s hokejem začínaly až někdy v pubertě. I my takové máme, ale je jich méně. Když bych měl to rozložení výkonnosti přiblížit, tak u nás máme tři skupiny. V té první je Forejtová, pak je střední skupina, kde jsou holky, které hokej hrají dlouho, a poslední skupina, ve které začínaly pozdě. Dělají to ze srdíčka, mají vášeň.“