Druholigový hokejový tým Vlků si dal v právě započaté soutěži jasný cíl. Bojovat zase na špičce tabulky o co nejlepší umístění. Vedení klubu vsadilo jak na mladé hráče, domácí odchovance, tak i na už zkušené hokejové borce. A právě k nim patří hráč, který obléká za Vlky dres s číslem dvacet, útočník Tomáš Brokeš.

Jak vidíte váš tým, který bude bojovat v této sezóně?
Ti už zkušení se mezi s sebou známe, takže víme, co od sebe můžeme očekávat. Převážně alespoň jednu sezónu jsme spolu hráli. A to je naše výhoda. Druhou část tvoří mladí kluci, kteří by měli na ledě lítat a měla by se u nich projet ta správná, zdravá agresivita. Od nás „starších“ už se nečeká, že bychom po ledě lítali, ale zase jsme tam od toho, aby padaly branky. Mladí musí poznat, jak vypadá liga, protože je to úplně něco jiného, než mládežnická utkání. Myslím, že tým máme dobrý.

Budete tedy zase bojovat o postup do vyšší soutěže?
Jablonec hrál baráž několikrát a pro fanoušky Vlků to byl opravdový zážitek. Já sám jsem si baráž zahrál třikrát. A zážitek to byl i pro mne. Třeba, když jsme přijeli do Vsetína, kde bylo sedm tisíc diváků. A bylo je pořádně slyšet. Myslím, že to je vrchol kariéry každého hokejisty naší soutěže a ten se nezapomíná. Bylo by určitě pěkné, kdybychom se tam zase probojovali. Ale musíme být reální a stát nohama na zemi.Čekají vás ve druhé lize těžcí soutěže, sledujete je?Víme, že třeba Dvůr Králové má super manačaft, kvalitní hráče, které je vedení klubu schopné zaplatit. Stejně tak tomu je třeba v Mostě. Jsou mezi nimi i takoví, kteří nechodí do práce a věnují se pouze hokeji. U nás hrají ti, kteří do práce musí.Hrát druhou ligu při zaměstnání musí být náročné…To je. My jsme ti, kteří hrají hokej po práci. Abychom mohli odjet na zápas musíme odejít z práce dřív. A přijedeme v noci a druhý den zase jdeme do práce. Není to zrovna ideální, ale je to tak. A ten, kdo chce hrát hokej na této úrovni, tak to tak bere.

Pěnčín hrál v Pěnčíně
V Pěnčíně narazili na vysoké hráče, v Lípě zaúřadovali rychnovští útočníci

Musí to být hodně velký koníček za takových podmínek…
To ano. Člověk musí mít pak už hokej hodně rád.Kdy jste vy začal vůbec poprvé hokej hrát?Když mi ještě nebylo ani šest roků. Hraju ho už tak pětadvacet let. Hrál jste stále jen v Jablonci?To ne. Moc jsem kluby neměnil. Ale hrál jsem před dvěma roky ve Dvoře Králové. A v juniorech několik měsíců v Liberci. Jinak jsem ale nejvíc hrál za jablonecké Vlky. Nejlepší časy byly v Jablonci.

A proč právě v Jablonci?
To byly ty roky, kdy jsme tady několikrát hráli baráž, měli jsme bezvadnou partu a to také hraje velkou roli. A jako tým jsme si udělali dobré jméno. Každý ze soupeřů z nás měl vítr.

Jaká to byla parta, o které hovoříte a která vám sedla?
Nebyli jsme tak tvrdý, byli jsme pomalejší než ostatní. Ale oproti nim jsme měli v kabině takovou malou rodinu. A to také hraje velkou roli, když se má dařit.Když jsme hráli tenkrát play off, tak jsme ani netrénovali, chodili jsme jen na zápasy. A dařilo se nám. Hráli jsme ob den. Tak jsme si potřebovali taky odpočinou. Ostatní týmy mezi tím i trénovaly, vymýšlely bůh ví co. A a my jsme bez tréninku přijeli a porazili jsme je. Prostě dobrá parta a pohoda v kabině měla neskutečnou sílu. Nikdy jsem nic takového nezažil. A to stačí k tomu, aby bylo mužstvo úspěšné.

Vlci doma prohráli
Vlci v domácím zápase začali famózně, ale skončili špatně

Vzpomínáte ve své hokejové kariéře na nějakého trenéra, který vám zůstal v paměti?
V Jablonci byli dobří trenéři. Když jsem jako osmnáctiletý nastoupil do áčka, tak nás trénoval pan Svatoš. To byl člověk, se kterým jsem právě v kabině tu pohodu zažil. Vzpomínám vždycky před zápasem jsme měli takový rituál. Na jednu stranu nás dovedl seřvat jako malé kluky a na druhou stranu jsme zase my věděli, co si můžeme dovolit. Byl to takový vztah něco za něco. Na tréninku jsme si mohli zahrát, ale pak jsme zase za to vyhráli. Stejně rád vzpomínám na Petra Cinibulka. Ten nám taky dovedl v kabině jasně říct, co je potřeba. A přitom atmosféra zůstávala stále suprová. „Cinda“, jak se mu říkalo, byl v kabině fajn.

Petr Cinibulk byl dlouho prezident HC Vlci Jablonec a taky trenér. Co se vám na něm líbilo?
Líbilo se mi, že, když už netrénoval a byl v manažerské funkci, tak za námi vždycky do kabiny přišel. Na druhou stranu si ho pamatuju, jak na střídačce vždycky neskutečně řval a bylo ho slyšet všude. To byl takový jeho charakteristický znak. A tím se mi líbil. Zapadal do naší rodiny v kabině. Všechno si sedlo a fungovalo tak, jak mělo. Nevěřím, nemít takovou partu, že bychom se do baráže dostali. Naše úspěchy byly hodně ovlivněné právě tou pohodou.

Teď jste se tedy do dresu Vlků vrátil. Proč?
V listopadu se nám narodilo miminko. Když jsem jsem jezdil do Dvora Králové, bylo to velmi náročné. Po práci jsem sedl do auta a vrátil se večer skoro v deset. A to několikrát v týdnu. Bylo to strašné, na tréninky, na zápasy. Sice to bylo vykompenzované penězi, ale miminko všechno změnilo. Nemůžu si dovolit nebýt stále doma. A ani bych to nechtěl. Za chvíli odroste a já bych u toho ani nebyl. Nechci přijít o takové hezké chvíle v životě.

atletky TJ LIAZ
Družstvo dorostenců LIAZU vybojovalo páté místo na Mistrovství ČR

A když byste dostal nějakou nabídku k přestupu?
Tak to zatím nevím. Ale o tom bych přemýšlel, až malý trochu odroste. I když člověk nikdy neví, co se zase může dít v klubu. A já bych určitě s hokejem skončil definitivně ještě nechtěl.

Může být druhá liga pro hráče nejistá?
Ano. Je to záležitost klubu. Chtěl bych hrát v Jablonci, ale jsou okolnosti, které neovlivním.