„Dostal jsem ze dne na den vyhazov,“ řekl Mojmír Musil, který nakonec po tahanicích s vrchlabským klubem skončil v druholigovém Jablonci.
Dres jabloneckých Vlků poprvé oblékl v zápase s Klatovy, které v Jablonci zvítězily 6:2.

Co vás nakonec přivedlo do druholigového Jablonce?

S Jabloncem trénuji již od začátku přípravy na ledě. Čekal jsem ale na lukrativnější angažmá, takže jsem nehrál. Už mě to ale nebavilo, hokej mi hodně chyběl. Proto zatím dočasně nastupuji za Jablonec.

S Vrchlabím jste měl nějaké problémy…

Měl jsem tam platnou smlouvu. Ale došlo k mému vyhazovu, když to takto řeknu. Samozřejmě, že to ve Vrchlabí chtěli udělat tak, aby je to stálo co nejméně peněz, nejlépe vůbec nic, takže se to táhlo. Proto jsem s nikým nemohl hrát. Hledat angažmá jsem mohl začít až v polovině září, a to už bylo všude plno.

Vrchlabí, kterému jste pomohl postoupit do první ligy, o vás tedy zájem nemělo. Proč?

Důvod netuším. Bylo to ze dne na den, z minuty na minutu.

A nemrzí vás to?

Samozřejmě, že mě to mrzí, ale co můžu dělat. Vrchlabí bylo moje největší šlápnutí vedle, můj největší omyl. Někteří lidé mě od toho zrazovali a já teď musím uznat, že měli pravdu.

Hrajete za druholigový Jablonec. Neberete to trochu jako degradaci?

Jako degradaci určitě ne. Já jsme rád, že mohu v současné chvíli vůbec někde hrát.

Bavil jste se o tom se svým dřívějším spoluhráčem z Liberce Vítězslavem Jankových, který hrál v druholigovém Jablonci a nedávno odešel do prvoligového Berouna?

On hrál za Jablonec už od začátku soutěže. Byl rozehraný a více na očích, takže po něm šáhl Beroun. Já jsem v sobotu odehrál první zápas… Pořád jsem čekal a nechtěl jsem se vázat, ale trpělivost mi už došla.

Měl jste i jiné nabídky?

Něco bylo, ale dal jsem si nějaké podmínky, které ani jedna z nabídek nesplňovala. Nebylo to podle mých představ.

Před třemi lety jste hrál v Británii za Londýn Racers. Zahraniční angažmá vás už neláká?

To preferuji. Stále na to čekám.

Takže Jablonec neberete jako klub, ve kterém byste chtěl ukončit profesionální hokejovou kariéru?

To neříkám. Stát se to klidně může a možná že se to i stane, ale teď si myslím, že je ještě brzy.

A z jaké země by podle vašich představ měla nabídka přijít?

Nějak to neřeším, mělo by to ale být na kontinentu.

Je vám teprve třicet tři let. Bílí Tygři se vám neozvali?

(Smích). Kdepak. To je nesmysl.

A jste stále s někým z Liberce v kontaktu?

Určitě. Když jsem v létě trénoval sám, tak jsem s Tygry byl i několikrát na kolech. Trenér Dušan Gregor mi to umožnil.
Pokud byste si měl vsadit na to, kdo vyhraje extraligový titul, koho byste vsadil?
Finále by si mohly zahrát České Budějovice s Libercem. Ale jeho výsledek je ve hvězdách.

Jak hodnotíte své londýnské angažmá?

Přišel jsem do týmu, který měl v půlce soutěže pouhé tři body. Až do konce soutěže jsme udělali dalších sedm a na předposledního jsme ztráceli asi padesát bodů… Nejlepším spoluhráčem tam byl mantinel… Ale zase tak hrozné to nebylo. Londýn je super město a ostatní mančafty byly výborné. Mým problémem byla řeč, přestože jsem se trochu anglicky naučil. A špatně jsem snášel, že jsem tam byl sám. To se přiznám. Nejsem člověk, který někde vydrží sám, potřebuju být s někým. Kdyby ještě nějaká nabídka ze zahraničí přišla, odjel bych tam s rodinou.

Platí u vás, že čím jste starší, tím je hokej bolestivější?

Není to tak hrozné. Naopak některé věci snáším lépe, než když jsem byl mladý. Tehdy mě něco psychicky ubíjelo, teď vypnu mozek a je mi to jedno.

S jakým cílem přicházíte do Jablonce?

Po sérii proher bychom se opět rádi chytli a vydrápali se v tabulce výše. Ale konkrétní cíle nodhadnout nedokážu. Chtěl bych hrát dobrý hokej a přitáhnout lidi do hlediště. To je největší vyznamenání.

S Vrchlabím jste postoupil do první ligy. Myslíte, že má Jablonec na totéž?

Nedokážu odhadnout, jaké jsou ekonomické možnosti Jablonce. Ale co jsem viděl, tak si myslím, že do první čtyřky bychom nakouknout mohli.