„Loučili jsme se se šesti dlouholetými hráči. A v kostele svaté Anny zaznělo to nejlepší z našeho repertoáru. Naposledy posluchači vyslechli například také Largo z Novosvětské, dvojkoncert pro harfu a flétnu, barokní Sonátu Air od Josefa Sebastiana Bacha a také další nádherné skladby," zhodnotil slavnostní poslední společný koncert dirigent Luboš Lachman.

Připravují výročí

On i ostatní členové orchestru se loučili s hráči, kteří tímto školním rokem v orchestru končí. „Odcházejí třeba na vysoké školy. Ale orchestr pojede dál. Hned za týden se už sejdeme v novém obsazení a řekneme si, jak bude vypadat nová koncertní sezóna," shrnul blížící se závěr školního roku dirigent.

Upozornil ale, že v dalším roce oslaví orchestr deset let svého vzniku. A to bude určitě ten správný důvod k tomu, zamyslet se nad novým repertoárem co nejdříve a vybírat opravdové lahůdky.

Orchestr spadl Luboši Lachmanovi doslova do klína v momentě, kdy ho neměl kdo vést. Tak to před devíti roky zkusil a mladé hudebníky diriguje dodnes. „Byl to asi osud, začínalo nás sedm, dnes je nás pětadvacet. Naší specifikou je to, že máme hráče různého věku. Je proto velmi náročné sladit přípravu a motivaci začátečníka, byť dobrého a naopak zkušeného hráče. Je to velmi náročná, ale krásná práce. Hráči orchestru mi naštěstí vše vrací zase zpět," popsal práci s orchestrem dirigent Lachman a dodal ještě: „Moc si vážím nadšení a nasazení všech hráčů, na jedné straně vzájemný respekt a na druhé velké kamarádství a přátelskou atmosféru, která v orchestru panuje".

Pořádné sousto

Když už loni v létě přemýšlel nad novým repertoárem pro současný školní rok, uvažoval o pořádném soustu, o Largu z „Novosvětské" od Antonína Dvořáka. A to věděl, jak moc je skladba těžká. Ale ještě v té chvíli netušil, jaké bude mít orchestr složení a jaké děti nastoupí.

„Skladba je neskutečně náročná na individuální výstupy hráčů. Tak dlouho jsme ale pilovali, až se dílo podařilo. Samotní hráči ukázali, že mají velké muzikantské srdce," pochválil výkony hráčů nejen v závěrečném koncertu Luboš Lachman. Zdůraznil, že má také štěstí a velkou oporu v osobě aranžéra a kontrabasisty v jedné osobě Aleši Filipovi, který skladbu citlivě přepsal ze symfonického orchestru.

Zase byly pohádky

„Bylo pro nás také ctí zahajovat v divadle jablonecký Rok české hudby. A hned po tomto koncertu jsme začali společně připravovat pásmo pohádek. Už v loňském roce se totiž setkalo s velkým ohlasem," prozradil další aktivity orchestru jeho dirigent. Jednalo se o krátké ukázky známých českých i zahraničních filmových pohádkových melodií. Během produkce děti také sledovaly pohádku na plátně.

Bonusem k tomu bylo, že ještě každý dětský hráč představil svůj nástroj na melodii z večerníčků „Choreografie a aranžmá to bylo opravdu náročné," popsal jedno z dalších vystoupení mladých hudebníků dirigent. A náročnou choreografií chtěl dát dětem možnost, aby ukázaly, jak umí hrát a jak pracuje smyčcové oddělení jablonecké ZUŠ.