Loňské koncerty v intimnějším prostředí na netradičních místech se setkaly s obrovským ohlasem u fanoušků i pořadatelů, a proto se Aneta rozhodla vyslyšet jejich přání a v turné pokračuje i letos. Zároveň před časem vydala ceněný záznam jednoho z dřívějších vystoupení tohoto turné na CD a DVD.

Koncerty se konají na netradičních místech, která nabízejí intimnější atmosféru. Tento týden bude další zastávkou turné nádvoří státního zámku Lemberk u Jablonného v Podještědí, kde Aneta zahraje v pátek 21. září od 20 hodin.

Aneta vystupuje jen za doprovodu piána a smyčcového tria (housle, viola, violoncello). V nových úpravách zazní například píseň Vzpomínka z posledního alba Jsem, Vysoké napětí, Malá mořská víla, i písně, které Aneta na koncertech tak často nehraje, jako třeba Poplach, Němá. A samozřejmě hity jako V bezvětří, Voda živá nebo Hříšná těla křídla motýlí.

„Pár míst je můj vysněný projekt, na pódiu jsem se během koncertů ještě nikdy necítila tak svobodně jako teď. Stále se poznávám a hledám a dá se říct, že tady jsem se zatím našla asi nejvíc," říká o turné Aneta.

Vstupenky na koncert na Lemberku jsou k dostání v předprodeji v Infocentru v Jablonném v Podještědí (487 829 972) a na pokladně zámku Lemberk (487 762 305). Vstupné je 350 Kč.

Aneta: Bude to plné života, emocí, melancholie a nadhledu

Zpěvačka Aneta Langerová si projekt Pár míst vysnila. Svým způsobem shrnuje její dosavadní kariéru: připomíná známé a oblíbené písně v hudebně průzračné podobě – se smyčcovým triem. Je to projekt hodně osobní. S Anetou vystupují vynikající mladí muzikanti, všichni dohromady tvoří organismus s jedním srdcem a společným dechem. Každý koncert turné s názvem Pár míst je velkým zážitkem.

Čím je pro vás tohle turné Pár míst jiné?

Plním si jeden z velkých snů. Zpívám výběr písní ze všech tří desek v doprovodu smyčcového tria, piana a své kytary. A možná občas vezmu do ruky i jiný nástroj, na který jsem ještě nikdy předtím nehrála, jako je třeba foukací harmonika nebo kalimba. Pár míst je výjimečné hlavně svojí atmosférou, která vyplývá z aranží písní. Všechny jsou plně přizpůsobené složení kapely, což je opravdu kolikrát velká změna.

ANETA LANGEROVÁ na jaře 2012Tím, že jsem si vysnila hrát se smyčcovým triem, musela jsem najít ještě dva nové muzikanty, kteří by ho tvořili. To se povedlo dle mých představ a na pódiu se se mnou objeví violoncellistka Dorota Barová a violista Vladan Malinjak. Kromě nich budu mít za zády část své kapely, houslistku Veroniku Vališovou a pianistu Jakuba Zitka. Všichni jsou to skvělí muzikanti a také fajn lidi. Je to pro mě další z povedených spoluprací.

Také jsme s bráchou vytipovali pouze pár míst, tedy měst a prostor v nich, ve kterých jsem ještě nikdy nehrála a které se svojí atmosférou k těmto koncertům hodí. Například město Praha, kde budeme hrát na Letní scéně Vyšehrad, nebo Valtice, kde budeme hrát na nádvoří zámku a také v krásném Amfíku Bukovina u Uherského Hradiště.

Jak to vzniklo? Jak probíhaly přípravy, jak jste tvořili?

V půlce léta minulého roku jsem si uvědomila, že pokud už čtyři roky přemýšlím nad tím, že bych chtěla jet akustické koncerty se smyčci, není již na co čekat. Má představa byla čím dál jasnější, ale trápila jsem se tím, kdo mi pomůže rozepisovat party pro smyčce. V tom opravdu nejsem znalá a vůbec přemýšlení a skladba smyčcového tria tak, aby tvořili krásnou harmonii, na které by celá píseň mohla stát, to bylo pro mě úplně nové. Nakonec jsem nemusela chodit daleko.

S aranžemi mi pomohl právě Jakub Zitko, můj pianista. Řekla jsem mu svoji představu, co chci, aby jednotlivé písně vyjadřovaly, společně jsme pak dumali nad tím, jak by mohly znít a už to jelo :). Kuba se toho chopil opravdu skvěle, přicházel s nápady, které mě moc bavily. Vždy něco udělal, poslal mi to tzv. v midi, to znamená, že jsem mu mohla posílat zpět upravené verze, když mě k tomu ještě něco napadlo, nebo mi někde něco nesedělo ke zpěvu. V tom byla pro mě tato spolupráce velmi důležitá, protože jsem se do toho mohla zapojovat, upravovat věci podle svého, tudíž jsem se na tom díky Kubovi hodně věcí naučila. Začalo mě to strašně bavit, vytvářet harmonie, nálady, vyjadřovat tímto způsobem atmosféru každého slova.

Změnilo se něco pro vás ve zpívání nebo hraní na kytaru?

Změnilo se toho hodně, vždy jsem na kytaru hrávala jen tak zvaně beglajt, neboli doprovodnou kytaru, složitější party hraje v mé kapele kytarista, ale tady hraju, kromě jedné písně, na kytaru pouze já, takže jsem to musela trochu začít pilovat. Hrát třeba složitější part pod zpěv, což znamená rozdělit hlavu na dvě části, bylo pro mě trochu komplikovanější. Ale už jsem to jednou zažila, když jsem hrála na koncertech v některých písních na basu. Vím, že to jde, tak jsem se k tomu odhodlala i tentokrát, ale na kytaru.

A co se týče zpěvu, tak to je také docela změna. Ve své kapele mám housle, které můj zpěv podporují, do toho však mám za zády rytmiku, takže nemusím myslet na tempo písní, ale tady jsou to hned tři smyčcové nástroje, žádné bicí, takže se na jednu stranu cítím jako v ráji, ale zároveň je to pro všechny těžší technicky, protože musíme držet tempo a spoléhat se na svůj cit, abychom nikam neutíkali. Na koncertech se musím hodně soustředit, abych stačila tak dobrým muzikantům, které jsem si vybrala. Je to další výzva v mém životě, na kterou se strašně těším, ale zároveň z ní mám velký respekt.

Podle reakcí přijali fanoušci vaši novou hudební polohu dobře…

Určitě. Navíc se zjevili fanoušci úplně noví, což je pozitivní. Už dlouho jsme hledali novou podobu koncertů, třeba kde by diváci mohli sedět, zkrátka aby to celé bylo klidnější. Po několika letech jsme tuhle myšlenku konečně zrealizovali a chodí na nás posluchači všech generací. Je to milé.

Někteří původní fanoušci vám neubyli?

Myslím, že ne. Samozřejmě jsou takoví, kteří chtějí na koncertech dovádět a skákat, slyšet plnou, hlasitou kapelu a tohle všechno si užívat ve stoje – a to se teď na našich koncertech neděje. Tito lidé ale zase vidí jinou polohu mých písní, takže jim to snad nevadí.

Co jiného z české hudby vás v poslední době zaujalo?

Tak třeba poslední deska Tata Bojs se mi moc líbí, mám Tatáče hodně ráda, takže to není nic překvapivého. Ale již nějaký čas poslouchám také klasickou hudbu, to je i jeden z důvodů, proč jedu turné se smyčcovým triem. Snažím se v klasice trochu zorientovat a nedávno jsem dostala desku Pavel Haas quartet a jejich interpretaci Dvořáka, která je naprosto nádherná.

Na čem teď konkrétně pracujete, kde vás můžeme vidět a na co se můžeme těšit?

Skládám nové písně, ráda bych totiž na jaře příštího roku vydala další desku, ale to ještě chvíli potrvá. Na konci roku 2012 bych chtěla vyjet na mini turné, kde bych nové písně poprvé představila posluchačům živě. Uvidíme, jak mi půjde skládání, zatím mám asi osm písní rozpracovaných, ale mám pocit, že jsem stále na začátku. Tvorba je krásná, ale vyžaduje svůj čas.