Stromy a stromy, tesané i malované…

Život jako věčný námět najdete v sochách, plastikách i kresbách Krystyny Černé s náboženskou tématikou, najdete mystický i světský charakter.

Socha Flora, bohyně přírody, České vánoce, Pokora, Melancholie, Pohlazení dětství, ale také Kristus, madona s dítětem, trpaslíci i miniaturní vyřezávaní skřítkové z Jizerských hor, ke kterým sepsala i příběhy.

A stromy, stromy a zase stromy nejprve jako surovina, které se staly celoživotním průvodcem a múzou. Stromy s kořeny prorůstajícími do skal a balvanů, s holými větvemi olámanými a ořezanými, jindy pnoucími se k nebi, v záhybech kořenů a větví se skrývají postavy i tváře, které nám potvrzují, že stromy i lidé jsou dětmi jedné matky, matky Země.

Kolik výrazu i citu je v těch neživých postavách, kolik radosti, bolesti, touhy a vášně je i v těch nejmenších miniaturách. Jsou to příběhy fantazie i jejÍch blízkých. Inspirace k ní přicházela nocí i dnem. Mimo jiné i z hudby a literatury.

Unesena knihou Karla Poláčka Bylo nás pět, vytvořila pozoruhodnou sérii dvanácti postav. Uloženy jsou v Muzeu podorlických písařů v Rychnově nad Kněžnou. Umělecky pozoruhodná a zpracovatelsky náročná je tvorba z jednoho kusu dřeva, např. sousoší Hoši dělají řeči, Čert a Káča a jiné.

Z pohádky O perníkové chaloupce vzniklo šest figur. V litoměřické galerii se nachází soubor pěti reliéfů na téma Svárovská stávka, která byla ztvárněna v sedmdesátých letech ve filmu Pavlínka.

V roce hudby pak Krystynu oslovila Prodaná nevěsta, avšak z jedenácti postav dnes nemá už ani jednu. Libuše je ztvárněna jako matka s dítětem, které k ní vztahuje ruce. Houževnaté ruce Krystyny Černé pak díky inspiraci Dvořákovy Rusalky vytesaly celkem osm postav.

Vyřezávala i oblékala i velké marionety s pohyblivou hlavou i končetinami. Největší kolekci loutek můžete spatřit v galerii ve Slaném, stejně jako její sochy, ale také například její podobiznu malovanou akademickým malířem Václavem Pokorným, který patřil k jejím přátelům.

S oblibou ji nazýval „českou reprezentantkou polské řezby“. Nechyběl ani na její poslední výstavě kreseb ve Smržovce v roce 2005. Výčet by mohl pokračovat dál.

Její díla jsou čitelná, nepotřebují odborný výklad. Má za sebou řadu samostatných i společných výstav. Je zastoupena v několika muzeích a galeriích v České republice a také v domácích sbírkách po celém světě.

Vždycky tvořila v důvěrném rozhovoru a souznění se dřevem. V sochách, postavách i plastikách je krása i vznešenost, humor, láska, prostě oslava života, někdy však bolest a hluboký smutek.

Tak tvořila a tvoří nikde nikdy neregistrovaná výtvarnice, osobnost, pro někoho možná podivínka Krystyna Rataj Černá.

Autor: Lída Abrahamová