Pokud se lze spolehnout na základní fakta, která zazněla na debatě v knihkupectví Jaroslava Fryče, vše je mnohem složitější a holou pravdu se nikdy nedozvíme. Zřejmě ani v případě položení konkrétní otázky. Ptát se ale nesmíme nikdy přestat.

Ředitel Oblastní galerie v Liberci Jan Randáček ve čtvrtek 2. června představil v kavárně knihkupectví projekt renovace a transformace Městských lázní pro účely Oblastní galerie, která by se do tohoto prostoru měla přestěhovat. Partnerem mu v této debatě s veřejností byl architekt Jiří Buček, který zde zastupoval kancelář SIAL, vyhotovitele projektové dokumentace.

Od klidné řeči k bouři nesouhlasu

Poklidná prezentace plánů na budoucí využití objektu pro výstavní účely, se poněkud změnila v momentě, kdy do debaty vstoupila bývalá ředitelka Oblastní galerie Věra Laštovková. V dlouhém emotivním monologu zmínila fakta, pro mě osobně až do této chvíle neznámá. Popsala několik minulých variant, které měly řešit katastrofální stav budovy Oblastní galerie. Také poznamenala, že k těmto projektům nebyla podle jejího názoru politická vůle.

Co ale především dále také uvedla, že v minulosti zaznamenala několik událostí, ze kterých vyplývá, že město Liberec a jeho vedení má dlouhodobě eminentní zájem o budovu galerie a především přilehlé lukrativní pozemky v centru města.

Otázka, jejíž znění vzbuzuje nervozitu

Diskuse se poté stočila směrem k přítomnému zástupci památkového úřadu. Vyjádřený kladný postoj památkářů poněkud zakolísal, když se Jiří Křížek zmínil o teoretické možnosti, ve které by mohlo dojít ke zchátrání uvolněného objektu Oblastní galerie, který se v případě přesunu galerie stane v rámci vyrovnání majetkem města Liberce a jeho následné likvidaci a tím pádem k uvolnění zajímavé parcely. Doslova zaznělo: „… v situaci, kdy se likviduje nejstarší česká hokejová hala, nevíte nikdy…“

O tom, že je v České republice možné získat majetek, aniž bychom věděli, kdo ho vlastně kupuje, se na tomto místě zmiňovat nebudu. V nastalé, částečně udivené a zahuštěné atmosféře, oba pánové za stoly přednášejících poněkud znervózněli. Pravděpodobně pro to, že z jejich strany do této chvíle nezazněl podstatný argument. Výsledkem byl poněkud útočný dotaz architekta Bučka, směrem k přítomnému zastupiteli Jaromíru Baxovi.

Peníze – koho, čí, proč a na co

Jaromír Baxa jasně a klidně artikuloval několik nepřehlédnutelných věcí. Především uvedl, že důvodem pro zpochybnění výběrového řízení byla obava, že peníze, které budou na projekt spadající do programu IPRM získány, poskytne Evropská unie, která má také právo tyto prostředky odejmout v případě, že i dodatečně zjistí pochybení. Což by v důsledku znamenalo, že město Liberec, potažmo všichni Liberečané, by tyto peníze museli vrátit.

Rovněž zaznělo, že projekt je podle jeho názoru nadhodnocen asi o 50 miliónů a je zde také několik dalších podezřelých okolností. Mimo jiné, stavební dozor této náročné stavby je odpovědností Josefa Nadrchala, který stejnou činnost vykonával i ve spojení s MS v klasickém lyžování. A to budeme ještě dlouho splácet.
Jaromír Baxa se také podivil nad informacemi ohledně teoretických machinací s pozemky Oblastní galerie a svou řeč zakončil slovy, že pravděpodobně jediný důvod, proč byl současný ředitel galerie zvolen do této funkce, je přesunutí galerie a uvolnění historické budovy a přilehlých pozemků.

Tolik o mých osobních postřezích z této debaty, po které se vynořuje mnohem více otázek než je získaných odpovědí. Zdá se, že za tohoto stavu není dobrá ani jedna varianta. Není to pro to, že by záměr byl špatný, ani bych si nedovolil nařknout nikoho ze zúčastněných na besedě z výše uvedeného, ostatně pokud se tak děje, je to pravděpodobně bez jejich vědomí.

Zakopaný pes morálky mocných

Zakopaný pes, ale zatím těžko najít relevantní důkazy, však možná bude někde jinde. Na základě takovýchto událostí i zážitků, se totiž nelze divit, že valná část liberecké veřejnosti se trvale netají pochybnostmi, zda projekty, které mají sloužit občanům tohoto města, se skutečně nestávají cílem spekulantů a politicko-obchodních machinací, jejichž cílem jsou obrovské zisky několika jednotlivců řídících strategické společnosti a také ta správná politická křesla.
A dvojnásob trpké se může jevit i zjištění, že lidé, kteří těmto projektům slouží, často netuší, jaký je jejich skutečný cíl, avšak paradoxně svým kreditem a dobrou pověstí skýtají řadě prospěchářů příležitost, aby si svoje záměry v předstihu připravili.

Doba, kdy bylo snadné začít s jakýmkoli druhem podnikání, je dávno za námi. Bezostyšná chtivost ale zůstala a proto pravděpodobně vznikají složité a dlouhodobé plány, jak tyto nízké pudy uspokojit.

Na závěr bych chtěl říci jediné. Od samého začátku jsem byl zastáncem přesunu Oblastní galerie do libereckých Městských lázní. Zdálo se mi dobré zachránit krásnou a historickou stavbu a současně dát Oblastní galerii příležitost se znovu nadechnout a oslovit širokou veřejnost. Nyní opravdu nevím.
Jediné pozitivní na celé věci je tak už jen fakt, že pravidelné besedy v knihkupectví Fryč se ukázaly podnětné i tentokrát.


Autor je nezávislý novinář a fotograf