Návštěvníky čeká pestrá mozaika snímků i poutavého vyprávění. Z Prahy na Madeiru je to zhruba 3200 km, pořad trvá asi 140 minut včetně přestávky.

Když jsem řekl kolegyni, že přijedete s novou diashow o Madeiře, jen vydechla: „Paráda, podívat se tam je můj sen!" Dá se to pochopit, předchází Madeiře skvělá pověst?
Martin Loew: Ano, však jste jistě také slyšel o „Ostrovu květin", „Zelené perle" nebo „Ráji v Atlantiku". Přiznám se ovšem, že jsem vůči podobným označením turistických cílů poněkud skeptický, předem těm superlativům moc nevěřím. Vnímám je jako reklamní slogany turistických katalogů. Jenže Madeira mě v tomto směru skutečně zaskočila. Poznal jsem ji jako ostrov, který si všechnu tu skvělou pověst plně zaslouží!

Lze tedy říci, že její návštěva byl i pro vás velký zážitek? Či jste tak plnil přání někoho jiného, jel jste tam „na objednávku", byl něčíma očima a ušima?
Na Madeiru jsem vyrážel ze zvědavosti, co uvidím, když ji všichni tak opěvují. Doufal jsem, že se mi tam bude aspoň trochu líbit. Jenže když jsem na ostrově vyrazil na první výlet, úplně mě ten „ráj v Atlantiku" pohltil. Takže je snad jasné, že „na objednávku" jsem necestoval a dívat jsem se mohl očima vlastníma. I když je pravda, že se během každé cesty snažím koukat i očima diváků mých diashow. Snažím se vidět to, co je potom bude zajímat.

V lednu jako v květnu

Je na Madeiře stále pěkně, nebo musí návštěvník volit, kdy tam letět? Je období, kdy se lze obtížně na ostrov dostat a pak i těžko dostat z něj?
Tím jste mi připomněl další označení Madeiry „ostrov věčného jara". To znamená, že rozdíly mezi ročními obdobími jsou tu minimální a nemyslím, že nějaká část roku je pro návštěvu vyloženě nevhodná. Samozřejmě je třeba počítat s tím, že během podzimu a zimy je deštivěji a chladněji, ovšem ještě větší rozdíly v počasí a v teplotách panují mezi severem a jihem ostrova, nebo mezi pobřežím a horami. A to kdykoliv, včetně vrcholného léta. Vzpomínám si, jak nás paní domácí z jednoho ubytování zaskočila prohlášením, že tu bývá v květnu podobné počasí jako v lednu.

Přiznávám, vše z vaší upoutávky zní pohádkově, až neskutečně. Opravdu jste tu nezažil žádné drama, byť zprostředkovaně?
Opravdu ne. Tedy pokud za drama nebudu považovat porouchané auto, zpožděný let nebo mlhu na hřebenech hor. To jsou ale zcela normální zážitky z cest.

Je něco, na co si člověk musí dávat na Madeiře pozor? A něco, co si musí přivézt s sebou?
Pokud nechcete trávit veškerý čas na hotelové terase s výhledem na moře (což ale vůbec nemusí být špatné), vezměte si s sebou nepromokavé boty a oblečení. Jakmile vyrazíte do hor, dešti a blátu neujdete. Jenže bez vody by nikdy Madeira nebyla ani „zeleným rájem" ani „květináčem Evropy".

Co pěkného krom zážitků si člověk může přivézt domů? Mají tradiční výrobek, na který jsou pyšní, třeba šperk, alkohol, minerál či nějakou textilii?
Na Madeiře má dlouhou tradici výroba krajek. Všeliké krajkové dečky, které místní umělkyně nabízejí, jsou skutečně překrásné.

Přivezl jste si ji také?
To ne, domů jsem si přivezl madeirské víno. Kvalitnější lahve jsou skutečnou delikatesou, která se pochopitelně jinde na světě nevyrábí a pokud vím, u nás takové ani nelze koupit. A když to vydržíte, vydrží vám ve vinotéce i několik desetiletí.

A co je zde přísně chráněné či zakázané? Až tak, že kvůli tomu můžete skončit ve vězení?
Ačkoliv má Madeira značnou míru autonomie, přece jen patří k Portugalsku a tudíž i do Evropské unie. Tím pádem je tu mnoho záležitostí posuzováno stejně jako u nás a nemyslím, že návštěvníky by tu mělo čekat nějaké záludné překvapení.

Květy i krása žen

Plakátem ke své diashow o Madeiře jako byste říkal: „Slečny tu stojí zato, už jen kvůli nim sem stojí jet." Opravdu je to tak?
Slečnu z plakátu jsem vyfotil během věhlasného madeirského festivalu květin. A na ten rozhodně stojí za to přijet. Takovou přehlídku květů, barev, ale i ženské krásy málokde jinde uvidíte. Během závěrečného průvodu několik hodin městem defilují zástupy Madeiřanů v překrásných kostýmech ozdobených živými květy, zpívají a tančí, energie a radost z nich srší na všechny strany. Je to skutečně pozitivní akce.

V případě jídla souhlasím, že není nad dobře upravenou čerstvou rybu. Jak upravená ryba vám tam učarovala? A patří i k místním atrakcím, možnost ulovit si ji v moři sám?
Určitě se člověk může domluvit v přístavu a vyrazit s rybáři na lov. Mě ovšem bohatě stačilo vyrazit „lovit" na místní rybí trh. Je fantastické pozorovat rybáře při zpracování a porcování úlovků, zejména obrovských tuňáků. Jejich stříbrné tělo ukrývá krásně červené maso, ze kterého vám na požádání uříznou luxusní stejk bez jediné kostičky. Ten jsme si vyzkoušeli udělat sami na pánvi a na výsledek dodnes se slinou v ústech vzpomínám. Takové maso u nás nekoupíte.

A co vás na Madeiře totálně překvapilo, dostalo? Třeba už proto, že byste to tam nečekal, bylo to až neuvěřitelné.
Paradoxně skoro všechno. Jak už jsem řekl, moc jsem toho před cestou neočekával a tak mě pak logicky překvapilo téměř vše. A protože mám rád zelené tropické pralesy, asi nejvíce mě dostalo to, že jsem je tu vlastně našel. Nejsou to sice pravé tropické pralesy, Madeira neleží v tropech. Ale pamatuji si dobře na svůj někdejší výlet do ekvádorských pralesů na úpatí And a horská údolí na Madeiře vypadají velmi podobně. Jaká krása!

Více o cestě Martina Loewa na www.promitani.cz/madeira/