Poutavou podívanou nabídne program, který na čtvrtek 10. prosince uchystalo Městské divadlo v Jablonci nad Nisou.

Ivana Chýlková, Ondřej Sokol a další herci z pražského Činoherního klubu tu od 19 hodin představí drama Nebezpečné vztahy, které nastudovali podle legendárního románu v dopisech Choderlose de Laclose.

Hrdiny příběhu jsou svůdná markýza de Merteuil a prostopášný vikomt Valmont, kteří za svými elegantními kostýmy a uhlazenými způsoby ukrývají lži, podlosti, cynismus a nikdy nesplněné sliby, jejichž prostřednictvím všude kolem sebe rozdmýchávají nekonečný souboj opačných pohlaví.

„Příběh nabízí veškeré emoce, které od nepaměti hýbou lidstvem: lásku, žárlivost, ponížení, vášeň. Zároveň je to i kniha o psychologii sexu. Nevybavuji si jiný román, který by se jako tento obíral lidskou sexualitou bez jediného hnutí brvou,“ říká režisér Ladislav Smoček.

Hru, ve které hlavní hrdinové prostřednictvím lží, podlostí, cynismu a nikdy nesplněných slibů krutě hazardují s city lidí kolem sebe, nastudoval už potřetí. Poprvé ji uvedl v Národním divadle v roce 1988 a později ještě v Plzni.

V pražském Činoherním klubu měla inscenace premiéru v lednu roku 2006. Odborníkům se hra zalíbila.

„Role obětí cynické dohody obou spiklenců jsou příhodně obsazené: mladičká dvojice Cecilie a Dancenyho v podání Mariky Šoposké a Jana Meduny má přesnou míru čistoty mládí a zneužitelné naivity. Půvabně krutá je scéna svedení Cecilie. V živočišném teple ložnice se rozvinul talent vikomta jako kličky hadího těla. Co je však škrtící síla hroznýše vikomta oproti markýzině krajtě, hypnoticky sledující úhlavní soupeřku - ctnostně bílou paní de Tourvel v podání Dany Černé. Lidskému teráriu, jemuž vládnou tito dva bojující plazi, nechybějí ani vědoucí oči stárnoucí paní de Rosemonde, jíž Alena Vránová propůjčila životní zkušenost člověka, jenž se už vysvlékl z nejedné hadí kůže. Stejně vidoucí je finále Smočkovy inscenace. Hořká pachuť vítězství osamělé markýzy má zásluhou Ivany Chýlkové znepokojivou pečeť katarze,“ napsal redaktor Divadelních novin Richard Erml.

I autor hry prohlašuje, že téma hry jej nadmíru zaujalo. „Lacloasův román patřil ke čtyřem, pěti knihám, které mi doopravdy otevřely oči. Zajímal mě nejen román, ale i osobnost autora. Krutost a intriky, které se v jeho díle skrývají za krajně elegantním kostýmem a jemnými a uhlezenými způsoby, berou chvílemi člověku až dech,“ uvedl Christopher Hampton v rozhovoru pro časopis Plays and Players.