Který song z alba EvoLucie dal kapele nejvíc zabrat?
Když jsme šli do poslední desky, věděli jsme, že z ní nebudeme hrát vše. Živě z alba zazní asi pět skladeb z programu, protože trvá víc času, než se lidi naučí nové písničky vnímat. Je to vždy vabank, člověk nikdy neví, jak na ně publikum zareaguje. Na druhou stranu písničkám, které nám píše Oskar Petr, se věnujeme víc. Možná i víc než vlastním. Nevím, jak to dokázal. Asi že nám už pár dobrých písní udělal, a tak se je snažíme neodbýt.

Na kterém z hitů nové desky jste se nejvíc živě „vyřádili“?
Měli jsme ideu alba i jejího obalu jako steam punku. Jsou tam fotky od kamaráda Marka Musila. Jezdí pravidelně do USA na festivaly Burning Man a my udělali písničku na toto téma; jmenuje se jako ten festival. Tvoří ji koláž různých hudebních stylů, které jsme se do ní snažili nacpat. Divák na takovém festivalu míjí jednotlivé scény ve stanech, působí to na vás, jako když projíždíte akcí s kamerou. Chtěli jsme navodit pocit, jako když člověk míjí různé hudební styly během pěti minut, po které skladba „Burning Man“ trvá.

Vrátil byste rád zpátky časy vaší největší slávy? Cítíte po nich nostalgii?
Abych se přiznal, vůbec to tak nevnímám. Prostě čas běží a já se dívám dopředu; snažím se naplno dělat věci, které právě jsou. Ale když cítíte nějaký tlak, kolikrát si ani ty věci neužijete. Jen vnímáte a cítíte, že se na vás kouká tolik lidí. Ale dnes už si to ani nevybavuji.

Severní Čechy jsou vám prý blízké i díky ústeckému rodákovi, undergroundovému básníkovi Luďku Marksovi, který vám psal několik textů. Čím vás jeho verše baví?
Jejich kouzlo je v neotřelých spojeních, která by mě nenapadla. Má zajímavé postupy. Na druhou stranu dostat z něj text trvá třeba i několik let. Je to taková psychicky náročnější spolupráce.

Budete-li na scéně s Lucií zpívat, půjčíte bicí mladšímu kolegovi?
Se mnou hraje ve dvou kapelách můj syn Adam, má své bubny. Lucie měla většinou dva bubeníky. Od našeho comebacku s námi Adam hraje pět let.

O čem je song „Tak než tě rozkradou“? Moc toho z něj nepoznám.
Nevím, zeptejte se Roberta Kodyma, je to jeho písnička. Sám zpívá hlavní hlas, sám přesně nevím, o čem je. Když dostanu text nebo když písničku zpívám, vytvořím si k ní její vlastní příběh. Mnohem líp se mi pak pamatuje, když mám uvnitř básničky vlastní svět.

Měli jste u aktuálního turné Lucie i dilema? Třeba zda dát prostor hitu „Chci zas v tobě spát“, jak to Lucie udělala před lety na koncertě i DVD Lucie v Opeře, kde se „zapomenutý“ song z vaší první sólové desky hodil jako působivý živý klip s orchestrem?
Máme to s Lucií tak, že si písničky navzájem půjčujeme. Úplně od začátku jsme zpívali i písničky, které jsem složil v Jasné páce. Anebo ve skupině Zoo, třeba „Troubit na trumpety by se nám líbilo“, v Zoo jsme ji hráli už s Michalem Dvořákem. Když vznikaly Wanastovi Vjecy, zpívali jsme jejich hit „Tak mi to teda nandey“. Tak to s námi pokračuje, dál si občas navzájem půjčujeme písně.

Nejste tedy proti, aby P.B.CH. a Kodym zpívali na koncertech i hity, které nejsou od Lucie?
Rád bych si poslechl, jak P. B. CH. zpívá „Chci zas v tobě spát“. Ještě mi tu příležitost nedal, ale je to dobré téma. Dnes to na zkoušce Lucie nadhodím.

Kolik zkoušek se před turné odehraje?
Na jeden koncert potřebujeme tak čtyři zkoušky plus generálku a ještě zkoušku těsně před hraním. Letos jich bude asi šest, ale máme to nacvičené z loňska. A hráli jsme ještě párkrát mezi tím. Ale když jsme zkoušeli na turné loni, byl to asi měsíc práce.

Dobře zúročené práce, předpokládám…
Ale to nikdy nevíte, pokud to není předem vyprodané. Ono se vám to vždycky nakonec nějak vrátí, když to uděláte jen napůl.

Předloni jste netušil, zda novinku Lucie bude produkovat geniální Steve Lyon (Depeche Mode, The Cure), který se podílel na skladbách vašeho alba ČeskosLOVEnsko. Jak to dopadlo?
Spolupracovali jsme s ním asi na třech písních. Je to vždycky fajn, když můžete dělat s někým, kdo je úplný profesionál. Ti lidé pracují celý život ve studiu, on sám má dvě: jedno v Londýně, druhé v Římě. Práce s ním byla výborná, rád dělám s někým, kdo má jiné návyky a je to prostě profík.

V říjnu jste pokřtil Luboši Pospíšilovi album „Ostrava Live“. Co vás s ním spojuje?
Když jsem začínal s Jasnou pákou, ale zakázali nás komunisti a stál jsem před rozhodnutím, jestli se zprofesionalizuji, tak mi dal Luboš lano do své začínající kapely 5P. Odehrál jsem s ním asi dva roky plné koncertů. Od té doby je mezi námi velké pouto.

Jak vidíte budoucnost? Vydá Lucie i další album? Je na to v kapele tvůrčí potenciál?
Album jsme vydali loni, takže bych to téma chvíli nechal být. Všichni máme svoje projekty. Deska je vlastně reklamní nástroj ke koncertní šňůře, ale my jsme teď teprve v půlce turné. Chceme lidi naučit ty písničky poslouchat a někdy v budoucnu se uvidí, co bude dál.

Jak vnímáte atmosféru v kapele? Kdysi nebyla nejlepší, dnes je to jistě jinak. Je lépe, než bylo?
Nevím, co k tomu říct. Jsem rád, že jedeme turné, máme plány na příští rok i napřesrok. Věřím, že to bude fungovat.

Historie Lucie

Zakladateli skupiny Lucie jsou kytarista Robert Kodym a baskytarista Petr Břetislav Chovanec (P.B.CH.), kteří spolu účinkovali v kapele Prášek. V roce 1985 zakládají vlastní kapelu, duo doplňuje bubeník Tomáš Waschinger. Začínají vznikat nové skladby, jednou z nich je i hit Lucie. Do kapely přichází klávesista Petr Franc a zpěvák Michal Penk. Členové skupiny ale dostávali lepší nabídky, postupně odešli i Kodym a P.B.CH., dále Michal Penk. Kapela skončila, obnovila se za rok s příchodem Davida Kollera. Trojici doplnil klávesista Michal Dvořák.