„Dámy a pánové, račte prosím do sálu,” vítal návštěvníky koncertu s elegancí a šarmem sobě vlastním Ondřej Havelka.

Část orchestru Melody Makers přivítala fanoušky už před vystoupením ve foyer Kulturního domu Crystal v neděli 27. listopadu.

Blízký kontakt s orchestrem byl milý

Bubeník hrál na valchu, přidala se i část dechové sekce, basa, kytara a Ondřej Havelka chodil mezi publikem, které se okolo muzikantů shluklo, a zval je do sálu.

S některými fanoušky se i vyfotil nebo s nimi prohodil pár slov. Zvuk dobových nástrojů ze vzdálenosti dvou metrů působil v dnešní moderní digitální době neobyčejně mile a překvapivě.

Ukázalo se však, že posluchači jsou z vystoupení ve foyer nadšení, a tak se jim do sálu moc nechtělo. Nakonec se Ondřeji Havelkovi podařilo diváky do sálu nahnat a celý orchestr nastoupil na pódium uličkou přímo mezi publikem. Sál úplně zhasnul a Havelka pobavil publikum, ještě než koncert začal.

„Nevypínejte si mobily, já tuhle buzeraci neuznávám. Klidně si je nechte zapnuté a smskujte si. Kdybyste náhodou chtěli volat, tak řekněte, my se ztišíme,” zavtipkoval ještě za tmy umělecký ředitel orchestru. Tím ale počáteční vtípky Ondřeje Havelky nekončily. Jedna dáma přišla pozdě a hudebník toho hned využil k další vkusné legrácce.

Orchestr zahájil koncert americkou chytlavou peckou s legračním názvem I Can't Dance I Got Ants in My Pants, ve volném překladu Nemůžu tančit, mám v kalhotách mravence. V této písničce zpíval orchestr i vokály, které písničce dodávalo ještě větší šmrnc. Dechaři se v řadách střídavě zvedali.

Melody Makers jsou prostě sehraní ve všech směrech. Muzikanti pokračovali opět svižnou Swing it, ve které si Ondřej Havelka moc nezazpíval, ale jednotliví muzikanti se vystřídali za hlavním mikrofonem vpředu.

Zpomalili prvním českým kouskem Kombiné něžné. Píseň zazněla v muzikálu Saturnin podle knihy Zdeňka Jirotky, který režírovala autorská dvojice Ondřej Havelka a Martin Vačkář.

Hudební feérie měla premiéru v květnu 2010, ale v mateřském Divadle ABC se hraje dodnes. Pomalým ploužákem přehlídka hitů ze Saturnina nekončila, přidali ještě swingovou předělávku české lidovky Hrály dudy u Pobudy a další pomalou Život je malá bílá loď, kterou v muzikálu zpívají Zuzana Norisová nebo Lucie Pernetová.

Píseň je hodně vysoko. Ondřej Havelka ji samozřejmě zpíval v nižší tónině, ale přesto dokázal, že má velký rozsah.

Havelka při koncertu zavzpomínal i na hudebního skladatele, aranžéra a pianistu Jiřího Traxlera, který v srpnu tohoto roku zemřel. Melody Makers mají ve svém repertoáru pěknou řádku jeho písniček. Vzpomínal, že s Traxlerem připravoval program k jeho 100. narozeninám a on bohužel náhle zemřel. Rozhodl se tedy zařadit některé jeho písně do vystoupení Melody Makers Písně krásné až k nesnešení. Česká televize o letních prázdninách vysílala velmi zajímavý dokument právě o Jiřím Traxlerovi, ve kterém Havelka často hovořil. Snad ho bude ČT1 ještě někdy reprízovat.

V druhé polovině vystoupení předvedla část orchestru hru na valchu, hřeben i škopek.

U hřebenu dokonce umělecký ředitel bandu uvedl přesný návod, jak na něj hrát.

Pozvali si Jaroslavu Kretschmerovou

„Na tento koncert jsme si pozvali hosta. Je to výborná herečka, ale málokdo ví, že je i vynikající pěvice,” představil herečku Jaroslavu Kretschmerovou frontman Melody Makers. Ta si s orkestrem zazpívala tři písničky.

Jednou z nich bylo také Basement Blues, ke kterému E. F. Burian napsal český text. „E. F. Burian se bláznivě zamiloval do herečky Marie Burešové, ale už si nevšiml, že vůbec neumí zpívat. Jarka Kretschmerová ovšem zpívat umí,” pozval herečku opět na pódium.

Koncert Melody Makers přenesl šest stovek diváků do doby let dvacátých, třicátých a raných čtyřicátých. Orkestr se rozloučil písni Jiřího Traxlera Dobrou noc. Členové orchestru byli jako vždy slavnostně a dobově oblečeni, seděli za pultíky s logem Melody Makers.

Nálada první republiky by jistě nebyla tak autentická, kdyby muzikanti neměli staré nástroje, což je další velké plus. S tímto nápadem přišel muzikolog Pavel Klikar, který velmi věrně interpretoval hudbu první republiky a nenechal se zviklat názory, že staré nástroje špatně zní. Veselou náladu dokreslovaly milé drobné vtípky a historky Ondřeje Havelky, ke kterým se často přidali i oba pánové houslisté, Martin Zbrožek a Jiří Sládek.