Je však zřejmé, že posluchači na to nejsou úplně zvyklí. Klub má problém s produkcí živé hudby, a proto koncerty musí končit úderem dvaadvacáté hodiny, aby nerušil noční klid. Mnoho fanoušků přichází na poslední chvíli.

Kapela začíná koncert jen s dvacetiminutovým skluzem. Sálem se rozeznívá chytlavé intro a šest muzikantů nastupuje na pódium. Djei z afrického pobřeží slonoviny: baskytara a zpěv, Split: klávesy, Velosity: klávesy, Jaro: bicí, Standa: perkuse a Bill z Kalifornie: kytara. Chybí jen zpěvačka.

Diváky zdraví češtino-angličtinou zakládající člen kapely Djei. Hned prvním songem představují muzikanti svou novou, zatím nevydanou desku. Stále ještě bez zpěvačky Carmen, přesto z repro beden zní její sytý hlas. Zatím ze zákulisí. Sama se objevuje až v polovině písně. Doslova energicky vbíhá na pódium a rozvlní dav pod ním.

Dlouhovlasá temperamentní drobná bruneta, původem ze Španělska, zpívá hned dvě písně z nového alba. Následuje svižnější SKA písnička, která ještě více podporuje pohyb tancechtivého davu.

Jako čtvrtou volí kapela kultovní píseň Babylon se španělským textem. Od nových písní však nadlouho neupouští. Hned další bude na připravovaném albu, které by mělo vyjít v únoru. Na tomto songu se podílela i česká raperka Lara 303 z Jablonce, která na tomto koncertu samozřejmě nechybí. Rapuje dokonce v češtině, přestože celý koncert je v angličtině a španělštině.

A opět SKA, v hodně skákavém rytmu. V polovině písně zazní dlouhé klávesové intro v podání klávesáka Splita. Ostatní členové zaujímají stanovisko „bouchej do čeho se dá“, čímž vzniká výborný doprovod na bicí nástroje.

Asi nejdelší a u publika nejžádanější song je Revolution. Publikum se ochotně přidává a opakuje po zpěvačce. I v tomto songu rapuje hostující Lara 303.

„Dovolíte mi zpomalit?” ptá se Carmen a fanoušci jsou rádi, že si také mohou odpočinout. Předvádí svůj silný hlas i v jemné, romantické, plouživé písni.

V dalším setu se hodně prosazuje kytarista Bill. Hudba této kapely není prvoplánově stavěná na kytaře jako v rockových kapelách. V této písni se však ozývá klasické rockové sólo.

Desátá hodina se chýlí a baskytarista Djei oznamuje, že následující song je poslední, z důvodu technických problémů klubu. Píseň proplétá arabská melodie, místy připomíná indickou muziku. Perkusista řádí při zrychlování rytmu a předvádí velký cit pro rytmus.

Kapela odchází do zákulisí, ale nechává se přemluvit ještě k přídavku. Tato poslední píseň asi nejlépe vystihuje žánrové zařazení kapely, protože se v ní spousta žánrů vystřídá. Djei však po ní využívá i poslední dvě a půl minuty a přidává ještě svůj rap.

Carmen symbolicky mává fanouškům zeleno-žluto-červeným rasta šátkem a spolu s Djeiem děkují publiku za skvělou show a podporu. Oba ujišťují příznivce, že by rádi hráli celou noc, ale pravidla klubu jsou neúprosná. Po koncertu se konala ještě autogramiáda.

United Flavour zahráli devadesát minut dlouhý koncert nabitý známými hity, ale i novými písněmi z připravovaného alba. Dokázali, že nezáleží na tom, kdo odkud pochází, a že právě lidé s různým původem a kulturou mohou spolupracovat a navzájem se inspirovat. „Koncert navštívilo kolem dvou stovek lidí,“ poznamenal pracovník ostrahy, který návštěvníky klubu vpouštěl dovnitř.

Exotické rytmy zazněly ve Woku v podání multikulturní kapely United Flavour.

Zpracovala Hana Langrová