Radost. Tradice. Zábava. Tím vším žilo v sobotu Muzeum lidové architektury v Zubrnicích, místo známé jako skanzen. Tedy žilo…

Lidí přišlo na 3. znovuobnovenou pouť ke svaté Máří Magdaleně, jíž je zasvěcen místní kostel, o dost méně než na Zubrnický májový jarmark. Kdepak tisíce návštěvníků na procesí! I tak to ale byla akce pěkná.

Kris Got, sousedi

Vše začalo v sobotu dopoledne. „Kris Got," zvedl pouťový herec Ryba z Teplic svů tyrolský klobouček. „Nepracujte, pojďte na procesí, je pouť," zval místní. „Pracovat musíme," slyšel od muže, který zveleboval chaloupku u hlavní cesty.

„Buďte shovívaví, bude to skvělé. To, co se vám bude zdát jako nedostatky, to je schválně. To aby to bylo jako lidové divadlo," tvrdil Jan Kvapil, který hru pro procesí upravil.

„Co se týče duchovního směřování, držte se pátera Hurta. A co se týče putování, držte se kříže, neseného Martinem Rybou," vyzýval poutníky.

„Poutní místa svědčí o zbožnosti lidu," začal svou řeč páter Hurt. „Je krásné, když člověk putuje třeba do Santiaga de Campostela. Dnešek pro to může být malý nácvik," vysvětlil kněz.

Do úvodní modlitby šuměla voda z náhonu sousedního mlýna, začalo být až nepříjemné teplo.

Po desáté hodině už šlo procesí zubrnickými loukami od mlýna na náves za zpěvu lidově náboženských písní o Máří Magdaleně. Na čtyřicet lidí, dospělých i dětí, kráčelo za Martinem Rybou s křížem, za páterem Josefem Hurtem a za Janem Kvapilem, šéfem sdružení Středohoří sobě. To procesí spolu s Rybovým Panoptikem a se zubrnickým skanzenem polupořádalo.

Písně o Máří v lukách

Jan nám písně, až majestátně předzpívával, zastávky průvodu patřily místním mukám, kde pokračoval příběh středohořských ochotníků o Máří. O jejím prostopášném životě, o tom, kterak ji ale navštívila Láska, ona prozřela a stala se nevěstou Kristovou. K tomu jí nepomáhal jen Bůh, ale i písně procesní a my všichni, kteří, bylo-li to třeba, hráli s ní. Nakonec, když už její hlavu zdobil věnec z krásných lilií, jsme okolo ní utvořili kruh, prsten Kristův.

Bylo příjemné zazpívat si v kvetoucí krajině, i turisté nás s úsměvem zdravili. Na návsi končila většina poutníků v chrámu, kde začínala poutní bohoslužba Josefa Hurta. My ale spočinuli na zubrnické návsi, kde dali ochutnat vlastnoručně upečené speciální sladké domácí pouťové pečivo živé soše Silver Lady, herečce Kytičce z Teplic, která přijela i s rodinou. Je skvělá, její vzdušné polibky i další gesta se asi nikdá neomrzí.

Po Kytičce mrkvičky

Nato jsme odešli na Divadlo Krabice Teplice, které už začalo ve dvoře skanzenu hrát svého super hrdinu Mrkvomena. A byla jistě jen náhoda, že svazeček svěžích mrkviček i s natí při našem odjezdu ze skanzenu nabízel kdosi před zubrnickou hospůdkou. Tu by si Mrkvomen rád zachroustal!

Mrkvomen (Zdeněk Rusín) s pomocí zajíce Bobíka (Jitka Soorová v rozkošně ušaté masce) nakonec zlikvidoval čarodějnici Mračku. Jak? Je to sice tajemství, ale zkrátka když jí vezmete a zničíte její hůlku, je „namydlená", čáry nečáry. Stejně při tom bylo dost veselo, a Mrkvomen s Bobíkem pár končil radostnou písničkou. Jak jinak, že?!

Ryba a veš Arabela

I obcování s uměním teplického divadla Panoptikum Maxe Fische byla echt komedie, která vždy pobaví. Její blecha Arabela (pardon, nešlo o veš) opět zdrhla k jedné z návštěvnic, měl by si ji principál Ryba lépe vycvičit. A mořská panna Panoptika? Jak my se styděli, když jsme ji uviděli celou nahatou! A ještě ti hanbáři její šupinky pro štěstí návštěvníkům rozdávali. No tedy!

Nakonec ještě obě rozjívená krušnohorská divadla, Max i Krabice, spojila své síly. Panoptikum navíc ještě posílila teplická umělkyně Kytička. Přijela s manželem i malým synkem v kočárku, škoda jen, že zrovna měla svou novou harmoniku rozbitou. I tak jsme ale s oběma divadly zažili jízdu jízd!

Magdalena a krkolomná slova

„Bylo to příjemné," ohlédla se později za svou rolí Máří Magdaleny Denisa Šedivá, členka ústeckého občanského sdružení Středohoří sobě. „Bylo to také velice poučné. Magdalenu už jsme hráli potřetí, v Zubrnicích ale poprvé. Ta hra je pro mě výborný jazykolam, ještě že to Honza Kvapil trošku seškrtal," smála se herečka.

„Užívala jsem si to velice, jen jsme doufala, že nezapomenu všechna ta krkolomná slova. Nakonec, když naše lidová hra dopěla ke zdárnému konci, říkala jsem si: Zvládli jsme to, zase jsme dobří!" byla spokojená matka malých slečen. „Myslím, že děti jsou strašně pyšné, že mají tak slavnou maminku," soudila. „Dobrý," byl spokojen i Jan Kvapil, duchovní otec hry. Ve starodávném trojhranném klobouku soudil. „Dát si víc než jednu zkoušku, mohlo to být ještě lepší."

Krásná atmosféra

„Dnešní procesí a pouť svůj účel určitě splnily, sám do Zubrnic jezdím moc rád. Zvlášť Máří Magdalena má rozměr kajícnice, a to je samo o sobě hodně silné. A zde ve skanzenu je vždy krásná atmosféra," řekl kněz Hurt, přezdívaný Padre.

„Víte, takový návrat k tradicím je v současnosti v Sudetech velmi neobvyklý. Se sdružení Středohoří sobě pracuji již delší dobu: chodím s nimi také na Svatomarkovská procesí, žehnal jsem i jimi obnovený křížek. Je dobře, že díky nim tradice na severu Čech opět ožívají. A je opravdu výborné, že je to spojené s duchovním rozměrem," pochvaloval si kněz.

S vypůjčeným křížkem

„Křížek pro procesí půjčili salesiáni z Teplic," prozradil Martin Ryba. „Půjčili ji rádi už potřetí, půjčili i pluviál, vrchní přehoz přes kněze do procesí. Má mít různé barvy, pro sv. Magdalenu je správně bílý," uvedl. „Procesí mám rád, ale musím se při něm držet zpátky. Jen nést procesní křížek, neodvázat se," smál se. „Těší mě, že naše procesí dává pouti v Zubrnicích duchovní rozměr. Rádi tu budeme za rok pokračovat, s Panoptikem nás teď už ale v půli srpna čeká mezinárodní sraz flašinetářů v Liberci. Pak pokračuje do Velkých Losin a Pekařova, trochu jim to tam zpestříme," zve nadšeně Max Fisch. A už se těší.

„Maxovo Panoptikum nás baví celou rodinu. Známe se jen krátce, a to ze zámku z Korozluk, kde si žena i dcera vyhrály s jejich hady Honzíkem a Zuzankou a chodily tam po laně. To lano bylo obzvlášť zábavné," dodal Ondřej Černý, návštěvník z Mostu. Současně tak popřel tvrzení Maxe Fischer, že je předsedou korozluckého fanklubu Panoptika. Ale co dnes není, může být později.