Výstava v liberecké Oblastní galerii představí ilustrace k taiwanským knihám o význačných evropských umělcích, k českým moderním pohádkám i ke knize o tradicích našich předků.

Výstavu mohou návštěvníci galerie zhlédnout až do 12. února 2012.

Proč se Vaše výstava jmenuje „Ilustrace pro Taiwan… a další příběhy a pohádky“?

Podstatnou část ilustrací, které jsou na této výstavě ke zhlédnutí, tvoří ilustrace, které jsem namaloval pro taiwanské nakladatelství. Jak ale napovídá druhá část názvu, najdou se zde i ilustrace příběhů a pohádek určené pro náš knižní trh, a tedy známé i našim malým čtenářům.

Máte k Taiwanu nějaký bližší vztah, a jak Vaše ilustrace oslovují tamější děti?

Původně krátká spolupráce přerostla do osobního přátelství a vřelého vztahu k této ostrovní zemi.

Dětský knižní trh na Taiwanu hraje důležitou roli ve vzdělávání dětí. Na děti je školou i rodiči kladen nesmírný tlak. Neustále skládají nějaké zkoušky a čeká se od nich, že v nich nejen obstojí, ale budou mezi nejlepšími. Rodiče do vzdělávání dětí investují nemalé peníze. To samozřejmě není jenom specifikum Tajwanu, ale celé Asie. Rodiče pevně věří, že jejich děti se budou mít lépe než oni. A ničím jiným než kvalitním vzděláním toho nedosáhnou. Myslím, že mnou ilustrované knihy plní tento vzdělávací charakter nenásilnou cestou.

Jsem rád, že se mi dostalo příznivého hodnocení i u odborné veřejnosti na Tajwanu. Dosud mi tam vyšlo 7 titulů a překlady dalších titulů s mými ilustracemi se tam úspěšně prodávají. Na příští rok připravuji na Tajwanu několik výstav. Pevně doufám, že pro mne budou další zpětnou vazbou mezi mnou a tamějšími dětmi. Těším se na to.

Můj příspěvek knižnímu trhu na Tajwanu byl nakonec, myslím, také oceněn tím, že Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář v Praze převzala záštitu nad konáním mých letošních výstav v ČR.

Co všechno návštěvníci na výstavě uvidí?

Jedná se především o ilustrace pro „Artist serie“, což je řada knih o význačných evropských umělcích, která si klade za cíl přiblížit jejich životní a umělecké osudy dětským čtenářům na Tajwanu. Tato řada je určena malým dětem. Proto důraz spočívá hlavně na srozumitelnosti a vzájemné propojenosti obrazu a textu, která má v čínské kultuře dlouhou tradici. Navíc bylo třeba sdělit dětskému čtenáři osudy umělců a velikánů, které bývaly dost často po stránce soukromé poměrně „pikantní“. Jmenujme například scény slavného malíře Gauguina s jeho domorodými kráskami.

Proč jste se zaměřil na ilustraci především dětských knih?

Možná u mne zvítězila touha poznávat, zažívat dobrodružství i při práci na ilustracích. A tak společně s hlavním hrdinou prožívám dobro i zlo, pojmenovávám si vše kolem nás a snažím se na svět dívat dětskýma očima. Ilustrace pro děti mi v tomto ohledu poskytují neskutečný prostor.

Jak přistupujete k ilustracím pohádek a k ilustracím naučných knih, které dětem přibližují svět vědy, techniky, umění a dalších oborů lidské činnosti? Je v tom nějaký rozdíl? Připravujete se nějak speciálně na tyto populárně-vědecké knihy?

Můj způsob práce s ilustrací se u obou typů knih příliš neliší. Pro mne je důležité, aby každá ilustrace v sobě měla velkou dávku pravdivosti snažím se, aby mne nikdo nemohl nařknout, že něco není pravda. Samozřejmě, že u ilustrací naučných knih je potřeba tuto snahu, toto úsilí dotáhnout mnohem dál.

V čem vidíte smysl ilustrací populárně-vědeckých knih?

Jde o to přitáhnout dětského čtenáře a zaujmout jeho pozornost. Sdělit i třeba nezáživné skutečnosti zajímavým způsobem, aby zpracoval informaci, která je mu předkládána, a tak podnítit jeho vnímavost a touhu dozvědět se víc.

Jakým způsobem ovlivňuje Vaši tvorbu cestování?

Moje cesty po Číně i Tajwanu jsou velkým zdrojem inspirace pro moji další práci, ať už se jedná o volnou tvorbu nebo ilustrace.

Miluji Asii a zdejší kulturu, její barevnost, přírodu, lidi. Jsou tak hraví… Navíc já si svými cestami plním své klukovské sny. Pro mne jsou zážitky, které na nich zažívám, srovnatelné se situacemi vyskytujícími se běžně jen v románech.

Mám rád poznávání i dobrodružství. Snad je to taková snaha po nalezení „ztraceného“ ráje. Nicméně já jsem přesvědčený, že ztracený není, že je potřeba ho jen hledat a nalézat. Třeba i v obyčejných věcech. Všude kolem nás je ho plno.

Jak se liší čeští malí čtenáři od dětí z jiných zemí?

Osobně si myslím, že velký rozdíl mezi nimi není. Vždy to jsou především malé děti, které si chtějí hrát a postupně poznávají svět kolem sebe. Prostředí a tradice se samozřejmě liší, ale ne tak diametrálně, jak bychom čekali. Pokud je zjednodušíme, a já velice rád v našem tak složitém světě zjednodušuji, uvědomíme si, že určujícím kriteriem je rozpoznání základních archetypů dobra a zla, pak Vám musí zákonitě vyjít, že jsou naprosto stejné.

Máte nějaká kritéria při výběru knih, které chcete ilustrovat?

Jsem ilustrátor a malíř samouk, vždy jsem se musel o sebe postarat sám, a neměl jsem tedy moc možností nějaký projekt odmítnout. Ale vždy jsem se snažil najít si nějakou vhodnou cestu i ke zdánlivě vzdálenému tématu. Samozřejmě za cenu usilovného sběru dat, informací, reálií.

Jaký je Váš vztah k přírodě a Liberecku?

Příroda je neuvěřitelný a nevyčerpatelný zdroj inspirace a je lhostejno, zda ji člověk vnímá na břehu moře na druhé straně zeměkoule, nebo zde v krásném kraji mezi Lužickými a Jizerskými horami. Ke zdejšímu kraji mám navíc lety vypěstovanou velice úzkou vazbu. Již od svých sedmi let si buduji kořeny v kraji na úpatí kopce Tlustce.

Jinak v Liberci a okolí mám spoustu přátel a známých, s nimiž jsem prožil nezapomenutelný kus života. Jistě je to dáno tím, že zde v kraji mám svůj ateliér, kde tvořím obrazy. Před dvanácti lety jsem byl navíc okolnostmi donucený se zapojit do aktivního odporu proti těžbě čediče na kopci Tlustec a doufám, že inspirativní krása tohoto kraje zůstane zachována.