Cílem jejího autora – postmodernisty Martina Velíška - bylo vytvořit interaktivní a hravé dílo. Divák totiž svým dotekem na něm může měnit náladu krajiny a rozhodnout, zda se nad větrníky zatáhne obloha, nebo mokřady ozáří úplněk.

Postmoderní umění působí na divákovu fantazii, vybízí k rozdílným interpretacím díla a dává prostor pro komunikaci s divákem. Stejný záměr, podpořený netradiční instalací, má i Velíškův obraz. Jak celé „kouzlo“ funguje, osvětluje ředitel galerie Jan Randáček: „Za obrazem jsou nainstalované světelné diody, které různým způsobem obraz prosvětlují. Třemi tlačítky mohou návštěvníci zvolit, zda se zdůrazní krajina s úplňkem, dorůstajícím měsícem nebo se zataženou oblohou.“

Kurátorka Zuzana Štěpanovičová doplňuje: „Procítěním všech možností pak divák více porozumí definitivní variantě, pro kterou se rozhodl Eugen Jettel v roce 1884. Replika je záměrně nedokončená, aby ponechala dominanci původnímu dílu.“

Z Paříže až do Liberce

Velíškův obraz je krátkodobě vystaven v rámci stálé expozice Německého a rakouského malířství 19. století. A právě Eugen Jettel, autor originálu, patří mezi hlavní představitele rakouského náladového impresionismu. Ovlivněn barbizonskou školou i pařížským salónním uměním Jettel zaznamenává krajiny z pomezí Rakouska a Uher, Normandie, Holandska, Bretaně či Istrie.

Zajímavostí je i cesta, jakou se Jettelovy obrazy dostaly do sbírky liberecké galerie. Umělec po dlouhá léta působil v Paříži, kde se často ve svém ateliéru setkával s rakouskými, maďarskými i českými malíři. Jedním z nich byl i Eduard Charlemont, který významně obohatil sbírku libereckého velkoprůmyslníka Heinricha Liebiega, z níž pochází značná část děl vystavená v liberecké galerii.

Parafráze Martina Velíška bude vystavena do již zmíněného 7. července, kdy proběhne i komentovaná prohlídka.