Významné jubileum slaví herec Marek Sýkora, kterého lidé znají hlavně ze scény libereckého divadla. Svůj čas ovšem rozprostřel i mezi další aktivity, ať už to je namlouvání audioknihy a reklam do rádia, cestování či učení na základní umělecké škole. „Už 16 let se věnuji Létajícímu divadlu na kolečkách, které sdružuje lidi s různými handicapy. Děláme spolu divadlo, píšeme knihu pohádek a básniček,“ popsal Deníku oslavenec.

Zdroj: DeníkCovidová doba byla pro divadla hodně složitá. Jak jste ji prožíval?
Hodně těžce. Pro herce je nejhorší nehrát. V divadle jsme samozřejmě pracovali. Natáčeli jsme naše inscenace pro on-line vysílání na YouTube. Udržovali jsme tři představení živá, byly to: Boj o oheň, Jukebox a Lišák Renard, abychom je nezapomněli a mohli je pak předvést živému divákovi.

Vaše rodina ale během epidemie koronaviru zaznamenala i jednu krásnou novinku, že?
Ano. S partnerkou jsme přivedli na svět dceru Marii Františku. Na stará kolena zase přebaluji, čtu pohádky a chodím na procházky s kočárkem. Mám už dvě dospělé děti Josefínu a Filipa.

Noc divadel 20. listopadu
10:00 Babička Červené Karkulky dnes slaví narozeniny!
Workshop: Vyrob si svou loutku!
17:00 Hvězdný poselProcházka divadelním zákulisím
20:00 JUKEBOX

Na sociálních sítích jsem zaznamenal, že rád vaříte. Jak jste se k tomu dostal?
Ano, to je pravda, vařím už od svých pěti let, kdy jsem pomáhal svojí mamince. Vždycky mě to bavilo a rád experimentuji v kuchyni, zkouším nové variace a koření. Rád sleduji pořady o vaření a pak to zkouším. S přítelkyní navštěvujeme rádi indickou restauraci a domnívám se, že už dnes dokážu uvařit i dobré indické kari. Přítelkyně umí zase to thajské, takže se hezky doplňujeme. Žádné moje vaření se neobejde bez chilli, i když se po tom potím a musím jíst s ručníkem, kterým se otírám.

Chtěl byste se někdy podívat do Indie?
V Indii jsem nebyl, ale s divadlem jsme hráli na festivalu v Pákistánu v Láhaur. Co se týče jídla – jediné, co nepálilo, byly placky naan. Díky Naivnímu divadlu jsem se podíval po celém světě, navštívili jsme takové země jako Mexiko, Kanada, Hongkong a pak evropské státy.

To zní dobře. Cestujete někdy i za odpočinkem?
Ano, velmi rád, moje oblíbená destinace je Francie, kterou jsem projel křížem krážem. Jen v Paříži jsem byl dvanáctkrát a dalo by se říct, že ji znám moc dobře. Rád vzpomínám i na on the road po Maroku, kde jsme nedávno byli, a bohužel nám těsně před koronavirem nevyšla Srí Lanka.

Auto, nebo letadlo?
Nejraději cestuji autem, protože mohu kdykoliv zastavit a poznávat danou zemi. Moje nejoblíbenější auto byl Citroen 2CV neboli Kačena, ve které jezdila jeptiška v Četnících. Zmíním jednu z mých nejoblíbenějších historek z cest, kdy mi ve Francii vypadly brzdové destičky a na vrakovišti jsem sehnal nové. Tříhodinová oprava mě stála dvě piva a mohl jsem jet dál.

Marek Sýkora jako Masaryk.Marek Sýkora jako Masaryk.Zdroj: Se souhlasem Marka Sýkory

Po škole jste nastoupil do angažmá v Šaldově divadle a v Liberci jste už 31 let, původně jste ale Jihlavan. Co se vám na městě pod Ještědem tak líbí, že jste tu zůstal?
Nemám rád roviny, zamiloval jsem si kopce. V Liberci je nádherná příroda. Navíc jsem si tu našel spoustu dobrých přátel, bez kterých si už život nedokážu představit, tak jsem zůstal. Rád jezdím na kole a na běžkách. Taky rád zajdu do kina a těší mě, že se díky nadšencům udrželo Kino Varšava.

Proč jste se vlastně stal hercem?
Maminka byla učitelka a tatínek inspicient v divadle. A když se mě v páté třídě ptali, co budu dělat za povolání, řekl jsem, že chci být buď učitel, nebo herec. Tehdy jsem chtěl mít dva měsíce prázdnin. Učitel se ze mě nakonec nestal, ale málem jsem byl i judista. Začal jsem ve 12 letech a za svůj největší úspěch považuji, že jsem skončil druhý v okrese. Zároveň jsem navštěvoval i dramatický kroužek. Pak přišel bod zlomu a musel jsem se rozhodnout, čemu dám přednost. Zvítězilo divadlo. V judu jsem chodil do stejného oddílu, kde potom začínal olympijský vítěz Lukáš Krpálek. Zřejmě dobrý oddíl.

Většina lidí vás zná z divadla, vy ale máte mnohem více aktivit. Můžete je představit?
Šest let učím v Základní umělecké škole v Jablonném v Podještědí. Ale hlavně se už 16 let věnuji Létajícímu divadlu na kolečkách, které sdružuje lidi s různými handicapy. Scházíme se v Jedličkově ústavu, tímto bych chtěl poděkovat, že nám tuto radost umožňuje. Děláme spolu divadlo, píšeme knihu pohádek a básniček. Do budoucna chystáme crowdfundingovou akci, tímto bych chtěl lidi poprosit, jestli by nás podpořili.

Váš hlas také slýcháme z rádia, nedávno jste namluvil audioknihu.
Ano, namlouvám i reklamy do rádia. V minulosti jsem natočil i čtení na dobrou noc pro Český rozhlas Prsatý muž od Josefa Formánka. Nedávno jsem také pro svého kamaráda Honzu Petráska nahrál jeho prvotinu Historky z Ještěda.

Máte také vlastní Divadlo Krtek, jestli se nepletu?
Ano, hraji dvě vlastní představení. Mám rád improvizaci, a když jsou děti součástí představení. V Cirkusu plném pohádek si vždycky vybírám dobrovolníky z publika, ve druhé části pak děti řeknou tři slova, která je napadnou, a já jim na ně zahraju pohádku. Šlaposlav a Balzamína aneb Hrůza aneb Drama ze života českých cyklistek je klasická rakvičkárna z cyklistického prostředí, ve které všichni zahynou.

To vypadá, že jste muž mnoha tváří. Je něco, co jste ještě nezkusil?
K herectví patří, aby si člověk vyzkoušel všechno. Zahrál jsem si v činohře, v loutkovém divadle, pantomimu, balet, operu, v seriálech, ve filmu, jenom muzikál mi chybí, ale to mi nevadí, protože můj sólový zpěv není vhodný pro muzikál.

Zaujal mě ten balet, co to bylo za představení?
Byl to Krysař v roce 1996, a i když je to teď k neuvěření, měl jsem tehdy dlouhé vlasy. S Markétou Tallerovou a Milenou Šajdkovou jsme jako činoherci doprovázeli balet slovem. Dal jsem si tehdy podmínku, že chci tančit s baletkami, a dokonce jsem s nimi dělal i zvedačky. V Šaldově divadle také hraji v představení Opera? Opera!, což je taková procházka těmi nejkrásnějšími operními áriemi a zároveň se u ní divák zasměje.

Příští rok slavíte 30 let od své první role v Naivním divadle Obr Gargantua – jeho smích a život. Jak na začátky vzpomínáte?
Byla to činoherní role a moje první v Naivním divadle. Moje první hra, ve které jsem se začal učit s loutkou, bylo představení Tomáše Dvořáka Bezhlavý rytíř, kde jsem vodil kašpárka na nitích. Tehdy mi pomáhali starší kolegové Zdeněk Peřina a Petr Pešek. Když mi řekli, abych udělal kotrmelec s kašpárkem a čekali, že se mi zamotají nitě, tak jsem udělal kotrmelec a nic se nestalo. Řekli, abych to zopakoval a zase se nic nestalo, tak jsem se ptal, co se děje a oni řekli, že to není dost dobře možné, ale já jako činoherec jsem to nevěděl.

Jaký je z vašeho pohledu rozdíl mezi činohrou a loutkovým divadlem?
Na první pohled se zdá, že jsou to odlišné disciplíny, ale divadlo je divadlo. I v loutkovém se hraje činoherně, ne vždy s loutkami.

Určitě bude rozdíl hrát pro dětského a dospělého diváka?
Dětský divák nic neodpustí, protože dá okamžitě najevo, jestli se mu to líbí nebo ne, což ten dospělý už mnohdy neumí. Není bezelstný a mnohdy kalkuluje. Na dětech se mi líbí, že jsou upřímné, ale hrát pro ně je vlastně náročnější než pro dospělé.

Začínal jste v Šaldově divadle. Jak jste se pak dostal do Naivního?
Po studiu činoherního herectví na DAMU jsem nastoupil do Divadla F. X. Šaldy. Samozřejmě na začátku jsem dostával malé role, ale pak jsem se propracoval ke své největší roli, Charleyova teta, kde mi vyznával lásku František Peterka, kterého jsem znal z Večerníčku. Je to jeden z mých největších zážitků. Vždycky jsem ale tíhnul k loutkovému divadlu, takže jsem šel v roce 1992 hostovat do Naivního divadla, kde pracuji dodnes.

Úplnou novinkou je v Naivním divadle koncertní představení Jukebox, které je ale pro dospělé, můžete na něj pozvat čtenáře?
Podtitul Jukeboxu je Divadelní koncert ve vaší režii! Nacvičili jsme 12 písniček. Všichni, kdo umí hrát na hudební nástroje, se zapojili a půl roku to byla vážně jízda a užívali jsme si každou zkoušku. Navíc jsme se mohli zapojit do výběru skladeb, každý přinesl žánr, co ho baví, nebo písničku, která je pro něj důležitá. Myslím, že během představení s námi zapaří i diváci, vše je ostatně v jejich režii a celým večerem provází humornými historkami Vítek Peřina.

Chcete ještě něco vzkázat?
S kamarádem, nemohu prozradit jeho jméno, protože je velmi skromný, jsme založili hnutí Skromnistů a lidem bych chtěl vzkázat: „Skromnost nade vše!“

VÝBĚR Z ROLÍ MARKA SÝKORY
Divadlo F. X. Šaldy:
Opera? Opera!
Mnoho povyku pro nic
Naivní divadlo:
Komáři se ženili aneb Ze života obtížného hmyzu
K šípku s Růženkou
Řekl bych nějakej vtip a pak bych umřel smíchy
Pohádka o LIAZCE
O hodině navíc aneb Potlach v hustníku
Šššš. Šššš. Hůůů. Haf!
Hvězdný posel
Boj o oheň
Jukebox
Lišák Renard
Divadlo Krtek:
Cirkus plný pohádek
Šlaposlav a Balzamína aneb Hrůza aneb Drama ze života českých cyklistek