V rámci festivalu Město plné tónů vystoupí od 19 hodin společně s klavíristou Petrem Ožanou v komorním recitálu Láska, to (ne)jsou (jen) písmena. „Petr Ožana je pozoruhodný klavírista. Jeho neobyčejný talent je hoden obdivu a úcty. Díky němu vlastně tento koncert vznikl,“ říká umělkyně Jitka Molavcová. Sama začínala s klavírem v sedmi letech, pak okusila kytaru, flétnu či foukací harmoniku. V 16 letech ji přijali do pěveckého sboru při Vysoké škole ekonomické. S ním procestovala skoro celou Evropu.

„Sborové zpívání bylo mým odrazištěm do dalšího života. Ráda se k němu vracím alespoň jako posluchač. Je metaforou vzájemného naslouchání a vcítění v době, kdy nikdo nikoho neposlouchá,“ vzpomíná herečka a zpěvačka, pro kterou je však příznačný šanson. „Je to vlastně herecká výpověď v písni. A já jsem podvědomě tíhla ke spojení hudby a dramatického textu,“ vzpomíná Molavcová.