Na Jizerské notě zahrají trampské písničkářské legendy Kapitán Kid a Miki Ryvola. Program zahájí 24. září od 20.00 hodin country bál U Cimpla ve Ferdinandově. Přenocovat je možné zdarma ve stanech v areálu autokempu v Hejnicích.

Sobotní dopoledne vyplní program pro děti Na divokém západě plný soutěží a her v centru Hejnic. Děti si v kreativní dílničce před kostelem vyrobí draka ze sena a přírodních materiálů, listy z novin natónované vodovými barvami a veselý obrázek pomocí razítek, ovoce a zeleniny.

Současně proběhne 3. ročník Dětské noty, na které zahrají mladé skupiny Kabája Liberec, Jen tak Plzeň, Duha Jablonec nad Nisou a Věndy Litomyšl. Potlach v kině je věnován písničkáři a spisovateli Kapitánu Kidovi (Jaroslav Velinský) a jeho trampské osadě Island, která existovala v Jizerských horách.

Hlavní soutěžní přehlídka Jizerské noty začne 25. září ve 14.00 hodin za účasti úspěšných skupin Bezefšeho Praha, Bob a Bobci Hrob, Lístek Praha, Marien Pardubice, Sekvoj Praha, Stráníci Osek. Vedle nich vystoupí písničkářské legendy Kapitán Kid (píseň Krinolína) a Miki Ryvola (píseň Bedna vod whisky), autoři mnoha zlidovělých písní a skupina Pekaringo z Bratislavy. Koncert uvádí novinář Honza Dobiáš.

Po vyhlášení výsledků zahoří v areálu festivalu slavnostní oheň. Všechny skupiny přijedou zahrát bez nároku na honporář, výtěžek Jizerské noty bude věnován na povodňové konto města Hejnice.

Otázky pro…

Pavel Déčko Vinklát, člen kapely Větrno z Liberce, je už třicet let organizátorem Jizerské noty.

Jak to všechno začalo?
„Bylo to při jednom víkendovém vandru v Jizerkách v dubnu 1981, kdy jsme se s přítelkyní Káčou (Jarmila Kaštanová) v sobotu zastavili na pivko u Cimpla ve Ferdinandově a kolem nás se do sálu nosila aparatura na večerní tancovačku. A vtom mě to v hlavě bliklo – uspořádáme tady menší setkání spřátelených kapel! Oba jsme totiž hráli v pražské skupině Jitro a pořádali vlastní pořady a zvali kapely a písničkáře. Druhý den jsme to při cestě z Ferdinandova do Liberce stále rozebírali a upřesňovali…, že to bude soutěž o nejhezčí trampskou písničku, o níž rozhodnou diváci, že jedna písnička té které skupiny bude vylosovaná předem pro jinou soutěžní kapelu, která ji bude muset nazkoušet, že připravíme ilustrovaný zpěvník, že vše budeme nahrávat, že setkání zakončíme slavnostním ohněm.“

Kdo všechno se na tom na začátku podílel?
„Ještě ten den večer jsme se sešli s Lukem (Lumír Kučera) z naší TO Jitro (Jizerská trampská osada), který to zprvu viděl jako dost náročnou akci, ale když jsme začali dávat na papír konkrétní úkoly, propagaci, rozpočet… a rozdělili jsme si je, zjistil, že se to zvládnout dá. Hned taky padl nejreálnější možný termín 10. října. Tenkrát jsme ale vůbec neuvažovali o nějakém mamutím festivalu, spíš jsme měli pocit, že připravujeme potlach pro kamarády.“

Zvládli jste to připravit za půl roku. Jak to bylo těžké, za okolností tehdejší doby?
„O plánované Notě ze všech oficiálních míst věděla jen Libuše Svobodová, pracovnice kultury hejnického národního výboru, která nám od začátku držela palce. Z neznalosti jsme některá povolení obešli, třeba výlep plakátů, který jsme po okrese zvládli zcela sami, schvalování písňových textů i ilustrací ve zpěvníku, který nám vytiskli v Praze načerno, o poplatcích OSA jsme neměli ani páru… Stačilo nám, že jsme se hned další víkend domluvili s Yettim (Petr Zeman), hospodským U Cimpla, který byl okamžitě pro a sál nabídl zdarma. Vypočítali jsme, že abychom dopadli finančně s nulou, potřebovali jsme návštěvnost zhruba tři stovky diváků.“

Dopadlo to ale jinak…
„Namísto potřebných tří stovek návštěvníků jich do sálu Lesní restaurace neboli „Svazu“, kam jsme nakonec přehlídku přesunuli, dorazilo třikrát víc trampů. Rychle jsme se rozhodli koncert pro druhou půlku diváků, kteří se už do sálu nevešli, opakovat. Kapely byly spokojené, že si víc zahrajou! A lidičky taky. Co se nám však vymstilo stran povolení, bylo to od hasičů, takže odpoledne nám slavnostní oheň rozebrali a dřevo kamsi odvezli na multikáře. Po vyhodnocení první Noty bylo jasné, že v ní budeme pokračovat, ale že jednou budu chystat 30. ročník, mě určitě nenapadlo!