Josef Špaček za sebou už v loňském roce nechal výraznou stopu nejen jako interpret, ale také jako vynalézavý dramaturg schopný připravit atraktivní a umělecky hodnotné projekty utvářející osobitou tvář festivalu. Letos jsme si mimo jiné povídali o tom, co přichystal pro 19. ročník a jak ho práce dramaturga baví…

V loňském roce jste se stal uměleckým garantem festivalu Lípa Musica a připravil jste několik zajímavých projektů a tipů na zahraniční umělce. Ty se staly vrcholy loňského ročníku a setkaly se s nadšeným posluchačským přijetím. Jaké pocity jste si z prvního roku svého působení u festivalu odnesl vy?
Musím říci, že Lípa Musica pro mě byla prvním festivalem, kde jsem měl tu čest mít funkci uměleckého garanta a podílet se na vytvoření programu a dramaturgie a současně i mít na starosti pozvání některých umělců. Byl to pro mě hezký pocit, že jsem mohl pozvat kohokoli a vybral jsem své přátele, ke kterým chovám jako k umělcům, ale i kamarádům z lidského hlediska velký respekt. Byla to pro mě ohromná radost s nimi společně vystoupit a myslím, že i publikum cítilo nadšení a radost, kterou jsme všichni sdíleli na pódiu.

V letošním roce se na festivalu představíte jako sólista, komorní hráč i dirigent. Ujmete se taktovky České studentské filharmonie. Jaké jsou vaše dirigentské ambice do budoucna a proč jste si pro svůj debut zvolil právě mládežnický orchestr České filharmonie?
Já bych to možná úplně nenazýval dirigentskými ambicemi, protože jsem především houslista, nicméně již během svých studií na Curtisově Institutu ve Philadelphii jsem měl povinné dirigování, na které jsem chodil půl roku, a myslím, že každého muzikanta, který kdy hrál v orchestru, určitě někdy napadla myšlenka, co kdybych já stál před orchestrem a připravoval program sám. Samozřejmě že i mě tato myšlenka neminula a za ty roky, které jsem strávil ve filharmonii, jsem měl trochu nutkání si to aspoň jednou vyzkoušet. Takže nechci nyní mluvit o nějaké ambici do budoucna, nicméně říkal jsem si, že by můj hudební život nebyl úplně naplněný, kdybych alespoň jednou nepřipravil program z dirigentského stupínku, takže takové bylo zatím moje myšlení. A schválně jsem naplánoval program se studentským orchestrem, protože vím, jaké to pro dirigenta je stoupnout si před profesionální orchestr. Hráči nebývají vždy úplně milosrdní, a proto jsem chtěl pracovat se studentským orchestrem. Navíc jsem na program zařadil i Mendelssohnův Houslový koncert, který bude v první půlce, a kde můžu předvést také něco ze své houslové kuchyně a zároveň orchestr připravovat z vedoucí role nikoli dirigenta, ale sólisty. Myslím, že to bude velmi zajímavý projekt, na který se já osobně hrozně těším. A teprve potom se mě zeptejte, jaké jsou moje dirigentské ambice… (smích)

Loni se jedním z vrcholů festivalu stal koncert sexteta, které jste si sám sestavil z vašich kolegů a přátel převážně ze zahraničí. Letos jste sáhl do českých vod a vybral šest vašich kolegů a přátel k sestavení českého festivalového septeta. Jak jste své kolegy vybíral a jaké plány máte s tímto tělesem?
Ten výběr byl poměrně snadný, protože jsem oslovil většinu mých kolegů z České filharmonie, kteří hrají na předních pozicích, a to zejména proto, že jsem měl v plánu využít hodně dechových nástrojů. Chtěl jsem rovněž angažovat a zahrát si opět po boku Radka Baboráka, s kterým jsme již párkrát spolupracovali a právě Beethovenův Septet a stejně tak i Straussova Enšpíglova šibalství v úpravě, kterou budeme hrát pro kvintet, má velmi významný hornový part. A proto jsem volil nejpovolanějšího mezi hornisty, a navíc jsem chtěl, aby Radek, který byl přede mnou garantem festivalu, zůstal v kontaktu s festivalem a opět zde vystoupil. Dále s námi bude hrát Pavel Nikl, se kterým jsem se potkal teprve nedávno, nicméně je to fenomenální violista, se kterým nesmírně rád hraji, takže mimo filharmonii jsem pozval ještě jej a zbytek už jsou samozřejmě moji kolegové z České filharmonie. Věřím, že tato spolupráce bude pokračovat i mimo festival.

Vyvrcholením vašeho koncertního působení v rámci festivalu bude váš sólový recitál v sále Oblastní galerie Liberec. Na jaký program se mohou jeho návštěvníci těšit?
Program jsem vybíral v podstatě jako velmi standardní sólistický, což znamená, že samozřejmě nesmí chybět Bach a kdo jiný na podporu Bacha než Eugène Ysaÿe, který stejně jako Bach napsal šest sonát pro sólové housle. Takže v programu, kterým jsem sestavil, se bude střídat Bach s Ysaÿem a vzájemně se doplňovat a kontrastovat. Posluchači se mají nač těšit.

Mladé českolipské talenty

Libereckým vystoupením však vaše kapitola na Lípě Musica nekončí, po loňském úspěchu budete opět pracovat s žáky Základní umělecké školy Česká Lípě, a to tentokrát spolu s Miroslavem Sekerou. Jak vzpomínáte na loňskou zkušenost? Má Česká Lípa nadějné talenty?
Já jsem byl opravdu ohromen úrovní místních žákům i způsobem, jakým hudební škola v České Lípě funguje. Zapálení studentů bylo ohromné a myslím si, že jsme se vzájemně inspirovali, já jejich mladickým entuziasmem a doufám, že jsem žákům předal i nějaké své zkušenosti. Spolupráce fungovala velmi hezky a musím říci, že se opravdu těším na tento druhý počin, který nás čeká.

Letošní koncertní sezónu výrazně poznamenala nečekaná pandemie, co vám osobně dal a vzal koronavirus?
Myslím si, že jako všechny muzikanty nás nejvíce postihlo to, že se nesmělo cestovat, že nám zavřeli hranice, což vlastně představuje převážnou část našeho bytí a žití. Nicméně musíme být vděční za to, že se v České republice drastická opatření ze začátku projevila jako celkem účinná a rozvolnění přišlo vlastně docela brzo. Takže pár měsíců nebyl žádný koncert, ale naštěstí pro mě byla Česká filharmonie schopná pořádat koncerty online a prostřednictvím televizních obrazovek. Zůstal jsem tedy aktivní, cvičil jsem nový repertoár, a dokonce jsem natočil CD, které teprve vyjde, a tímto se mi podařilo udržovat se v kontaktu s hudbou. Co mě ještě situace dala, byl hlavně čas s rodinou, protože toho nebylo nikdy dost, a musím říci, že pár měsíců takového pracovního klidu bylo velmi prospěšných a myslím, že takhle to bylo i pro většinu lidí.

Před nedávnem jste opustil řady České filharmonie, zůstáváte nicméně jejím uměleckým partnerem, a vydal se naplno na sólovou dráhu. Nechybí vám zázemí a každodenní kontakt s naším prvním tělesem, se kterým jste strávil řadu let?
Byl to takový křest ohněm odcházet z České filharmonie právě za této situace, nicméně ve skutečnosti jsem zůstal jakoby jednou nohou v tělese. Jsem uměleckým partnerem České filharmonie, a to znamená, že posluchači a diváci mě ještě samozřejmě uvidí v řadách filharmonie na koncertech, ale samozřejmě toho bude mnohem méně než dříve. Čekají mě různé projekty během sezóny, na kterých se domluvíme s managementem, a to včetně Komorního orchestru České filharmonie.

Buďme tedy konkrétnější, jaké zajímavé umělecké plány máte pro nadcházející sezónu?
Začátek sezóny se bude spíše odehrávat v našich českých zemí, protože nikdo stále přesně nevíme, jak to bude s cestováním. Většina pořadatelů si raději nechává zadní vrátka, to znamená, že nás stále někteří tak trochu udržují v nejistotě. Mám v plánu nějaké cesty na podzim, ale zatím nevím, zda se uskuteční a na jaře doufejme, že už hranice budou fungovat tak, jak mají, a nebudou omezení. Tehdy mě čekají docela zajímavé projekty, konkrétně například ve Švýcarsku v Tonhalle s Jakubem Hrůšou bych měl debutovat s Dvořákovým Houslovým koncertem, pak by tam měl být například výlet do turecké Ankary se Šostakovičovým Houslovým koncertem a řada dalších. Uvidíme, jak nám bude koronavirus přát nebo nepřát, ale snad už nás brzy opustí…

Vaše festivalová kapitola v pozici garanta se letos uzavírá. Vepsal se vám náš region a jeho publikum do srdce? Budete se rád vracet?
Já doufám, že náš vztah, který bude letos procházet druhým ročníkem, se bude nadále vyvíjet. Myslím si, že jsme si s festivalem velmi porozuměli, že jsem si dobře sedli a že koncerty, které proběhly, byly velmi úspěšné. Festival roste tím správným směrem, který jsme si vytyčili v úzkém týmu vedení festivalu a doufám, že spolupráce, která tyto dvě sezóny probíhá, bude pokračovat a zůstaneme ve vřelém kontaktu i nadále. Za sebe rád přijedu a rád festival podpořím svojí přítomností, doporučením dalších muzikantů či jakoukoli jinou „službou“.

A co zkušenost s uměleckou garancí, plánováním koncertů, vymýšlení dramaturgie a volby interpretů? Je to oblast, které byste se do budoucna chtěl třeba i více věnovat, nebo dáváte přednost vlastní interpretaci?
Musím říci, že role vymýšlení dramaturgie mi přijde strašně zajímavá. V podstatě i my muzikanti, kteří připravujeme svoje vlastní recitály, jsme také v té pozici dramaturga, který musí vymyslet program, který lidi zaujme a dovede je přilákat do sálů a který k nim nějakým způsobem promlouvá, a to nejen třeba výběrem repertoáru, ale schopností uvést skladby, které jsou třeba neznámé, nebo jsou to premiéry. Tato oblast je velmi lákavá a doufám, že se v ní budu moci dále rozvíjet. Samozřejmě je zde i část managementu koncertů, kdy člověk musí obvolat svoje kolegy, to bývá velmi náročné. Nezvládl bych to, pokud bych neměl za sebou pomoc managementu festivalu. Ale co se týká dramaturgie, ta mě nesmírně baví a určitě budu rád, pokud bude ještě nějaká další příležitost a rád se plánování koncertů zúčastním…

Lucie Johanovská