„Nikde jsem nenašla, kdy tato tradice vznikla. V lidové kultuře se zmínky o tomto zvyku vůbec nevyskytují, takže může být starý tak sto let a pravděpodobně přišel z městského prostředí," řekla etnografka Klára Posekaná z Hornického muzea Příbram. Zvyk prý může mít také souvislost s básníkem Karlem Hynkem Máchou a pražským Petřínem.

Symbolika zvyku by se podle Kláry Posekané dala odvodit tak, že strom, který kvete, je připraven k plození. Plození je zasvěcen také květen, známý i jako lásky čas. Kromě toho jsou prý ale mláďata narozená v květnu nejlepší, květnové mléko nejzdravější a květnový déšť je blahodárný pro úrodu. Proto by hospodáři měli květnový déšť vítat, jak dokládají i lidové pranostiky, jako májová vlažička, naroste travička, májový deštíček, poroste trávníček nebo mokrý máj, v stodole ráj.

Pod jakým stromem se lidé mají v máji políbit, není zcela jasné. V Příbrami lidé nejčastěji odpověděli, že pod rozkvetlou třešní, ale někomu stačí višeň, jabloň, jakýkoliv rozkvetlý strom a v případě nepříznivého jara prý dokonce i jakýkoliv nekvetoucí strom.

„Osobně si myslím, že by se to mohlo lišit podle toho, v jakém kraji a nadmořské výšce člověk zrovna je. Třešně a jabloně rozkvetou totiž v trochu jiném období a tak je možné, že si to lidé uzpůsobili prostě podle toho, co jim doma na prvního máje kvete," doplnila Posekaná. Podobné je to podle ní s vánočními barborkami. Podmínky jejich trhání a kvetení se také liší kraj od kraje, pravděpodobně také proto, aby to vždycky s kvetením vyšlo. Tradice líbání se zase opakuje o Vánocích pod jmelím. Zelená je opět symbolem plodnosti a navíc je jmelí jednou z mála spolehlivě zelených věcí v zimě.

Pokud se dívka prvomájového polibku nedočká, znamená to pro ni podle tradice uschnutí, bude se jí špatně dařit a nebude mít naději na brzký vztah. V dnešní době se tato tradice stala námětem pro různé akce, kdy se lidé snaží pokořit rekord v počtu líbajících se párů.

Lucie Nekolná

Mácha má kliku, že je kamenej…