K dobové rekonstrukci korunovace, která proběhla v chrámu sv. Víta v rámci 700. výročí Karlova narození, se Bartoš dostal jako slepý k houslím.

REKONSTRUKCE SLAVNOSTNÍHO RITUÁLU

„Byla to akce Karlovy univerzity a Hlavního města Praha. Šlo o přesnou rekonstrukci slavnostního rituálu. Drželi jsme se přitom korunovační rukověti, kterou sepsal sám Karel IV.," popisuje Bartoš. On sám představoval Arnošta z Pardubic, který Karla korunoval. „Bylo to divoké. Pořadatelům postupně odmítlo roli arcibiskupa několik lidí, protože ten toho měl regulérně nejvíc. Obřad má totiž 22 částí."

„Průvod, požehnání, obětování, žehnání korouhve, evangelium, pomazání královny, slib králů, holdování králi, svěcení praporu sv. Václava a tak dále. Nikdo to nechtěl dělat. Přes mého kamaráda, který byl naverbován do slavnostního průvodu, se pak dostali ke mně. V pátek večer jsem dostal texty a v neděli v půl šesté ráno jsem jel do Prahy," listuje člen liberecké opery tlustým scénářem.

Část obřadu musel zpívat liturgickým zpěvem nebo pronášet text ve staročeštině. „Když jsem to viděl, myslel jsem, že mě raní mrtvice. Naštěstí tam bylo i pár bohoslovců. Ti mi řekli, jak mám žehnat, jak mám obcházet oltář, jak mávat s kadidelnicí. Jednomu jsem řekl, aby po celý obřad stál u mě. V knize, kterou držel, měl můj scénář a nenápadně mi ukazoval, kde zrovna jsme a co mám říkat," směje se Bartoš. Celý obřad byl kopií dobového ceremoniálu. Oděvy až po ty nejmenší detaily odpovídaly době Karla IV.

„Trochu mě tlačily boty, ale jinak to šlo. Jenom mi kardinál Duka musel půjčit své vlastní solideo, to je ta červená čepička. Mitra, kterou jsem měl, se totiž při obřadu několikrát sundává a nandává, a nemohl jsem mít jako arcibiskup holou hlavu," líčí představitel Arnošta z Pardubic, který se kvůli roli musel i oholit. „Taky jsem se bál, abych posadil korunu správně, tedy velkým rubínem dopředu a nespletl si ho s kamenem, který je vzadu. Vůbec to byl zvláštní pocit, držet v ruce kopii svatovítské koruny v hodnotě milion korun."