Z čeho se vyráběly lahodné moky vyhlášené v Pojizeří a Podkrkonoší ujistíte na Rampě

Beseda nese stejný název, jako její nedávno vydaná kniha: Z babiččiny zahrádky do dědova sklípku.

Staré recepty z Podkrkonoší a Pojizeří však nikdy nestojí jenom na alkoholu. Kouzelné účinky se v něm totiž probouzejí až poté, co se zasnoubí s bylinami a s plody.

V knize Jakouběová kromě kořalek velebí ovocná vína, medoviny i piva. Podle ní alkohol k životu našich předků neodmyslitelně patřil. Neholdovali mu ale tak často jako současní lidé.

„Pil se samozřejmě při svatbách, křtinách a pohřbech, ale i při dožínkách a dušičkách," vypočítává Jakouběová. „Smlouvy se stvrzovaly pálenkou, koledníci dostávali na Štěpána pivo a na Nový rok se pilo víno."

A co se kdysi do pálenek přimíchávalo a proměňovalo je na lektvary? Žaludečnímu šnapsu dodaly sílu zeměžluč, jalovčinky, kořen reveně, řebříček, puškvorec, pelyněk a cukr. Vše se zalilo litrem kořalky, nechalo se dva dny louhovat a přecedilo se přes plátýnko. Nevolnost likvidovala jedna sklenka před hlavním jídlem.

Babiččinu zahrádku a dědův sklípek napsala Jakouběová na přání svých kolegů z muzea, kteří litovali, že v předchozím díle „Babiččina kuchyně od Tří králů do Vánoc" zapomněla úplně na alkohol. Přesto se jí prodalo šest tisíc výtisků. Nová kniha neukrývá pouze „zázračné" nápoje, ale i recepty na uzdravující tinktury, zápary, odvary či masti. A taky povídání o nich. Nechybí ani přehled příležitostí, při nichž se pila kořalka. Třeba když nebylo na kouření, aby se zapomnělo. Nebo když se šlo kolem hospody, aby se hostinský nehněval.

Povídání s Vladimírou Jakouběovou začíná v jabloneckém Klubu Na Rampě ve čtvrtek o půl osmé večer. Vstupné je šedesát korun, studenti a důchodci zaplatí čtyřicet korun.