Po dni stráveném v poloze rozmačkané sardinky, s nohama připomínajícími konve a s páteří rozloženou na jednotlivé obratle jsem vypadla na kraji překrásného Katalánska z autobusu, spolu s ostatními padesáti cestujícími Samozřejmě, že po nastěhování do kempu a úvodních ceremoniálech nově příchozích rekreantů, jsem toužila vidět ten obrovský nespoutaný živel na vlastní oči.

Moře bylo vskutku impozantní. Oblečena v plavkách a připravena smočit své tělo ve vlnách jsem se vydala po pláži. Zastavila mě kolegyňka sardinka z autobusu, která zběhlá v cestování po plážích věděla, jak to chodí.

„Támhle máš vyvěšený každý den praporek. Pokud, jako dnes je žlutý, je to varování před silnými vlnami. Pokud by byl červený, do moře se nesmí." Pokývala jsem hlavou a dívala se na nádherně tvarované vlny hučící silou nespoutaného a myslela si něco o chytrých a ještě chytřejších. Vždyť je moře, jen o něco větší přehrada.

Samozřejmě, že jsem s úsměvem přijala varování a s poznámkou, že alespoň nechám jen tak smočit kotníky přílivovými vlnami, jako v romantických filmech Danielly Steelové jsem se vydala vstříc běsnícímu živlu.

Ne všichni byli na pláži, v moři sem tam někdo plaval a hloučky hlavně mladých lidí se chystali s prknem pod paždí vyrazit „na vlny". Bosýma nohama mi protékal příjemně teplý písek a tak jsem odložila ručník a své věci a vydala se přímo až k moři. Vlny mi lehce omývaly kotníky, občas i kolena, podle toho, jak velká vlna se přihnala z moře. Ačkoliv vlny zcela jistě nebyly velké, mně se takové zdály, chvilkami moře burácelo, jako tisíce silných strojů, bleskově se však staly tichým předoucím kotětem. Mé hříšné myšlenky nad nádhernými, romantickými, milostnými představami o mě, jako překrásné nymfě, filmové hvězdě či zachránkyni světa přerušil jekot.

Jen o pár kroků přede mnou šla žena, obrovská vlna ji podrazila nohy a dostala jí na kolena. První vlna přelila její nohy až po stehna a jako laso hozené kovbojem trhla, když se vracela zpět na širé moře. Druhá vlna, která následovala, byla ničivá a drtivá jako úder do obličeje, než-li se stačila žena postavit, vlna ji přelila a po cestě z pláže stahovala do moře sebou. Natahovala ke mně ruku a očekávala jistě bleskovou záchrannou akci.

Samozřejmě mi hlavou proběhla vzdálená vzpomínka na Pobřežní hlídku a Pamelu Anderson v rudých plavkách, ladným během po pláži se blížící k vražednému živlu, přeskakující mohutnou vlnu a plavající za zmítajícím se člověkem. Neváhala jsem a vystřelila rychlostí, no, trefené gazely, už proto, že nohy zabořené v písku téměř až po kotníky neskýtaly žádnou možnost ladných pohybů. Několika neobratnými přískoky jsem se dostala k ženě, jež stahovalo moře sebou a snažila se jí chytit za ruku. Naše prsty se letmo dotkly a žena zmizela ve víru nové přicházející vlny k pobřeží. „Pomoooc." Viděla jsem na jejích rtech, slova však spolkla burácející vlna.

Má záchranná akce nabrala na rychlosti. Vlna, jež přelila ženu, mě uhodila do prsou silou býčího nárazu, odlétla jsem jak hadrová panenka naznak, přelila mě a při návratu mě stahovala do moře. Ruce jsem panicky rozpažila a snažila se nehty zachytit písčité pláže. Než jsem se stačila vzpamatovat, druhá vlna mě přelila a já mizela v moři jako malé nic, které nemá ani vlastní vůli. Hlavou mi přelétla myšlenka, jak moji zdechlinu ožírají různé mořské mrchy, poprvé u moře a já skončím jako krmivo pro rybičky.....

Jak se vlna vracela, stočila se a mrštila se mnou o dno. Jednu chvíli jsem ani netušila, zda jsem nahoře nebo dole. Jediné, co jsem zavnímala byly nějaké nohy, které se kolem mě mihly. Neváhala jsem a chytila se za kotníky. Patřily oné nešťastnici, kterou z moře vytahovaly opodál stojící ruské turistky. Hlavu jsem měla již nad vodou a tak jsem se pustila a nechala je, aby vyčerpanou a roztřesenou ženu vytáhly. Vlna, na které jsem právě plula, mě vyvrhla jak otrhaného vorvaně na pláž. Otřeseně jsem se zvedla a zavnímala, jak na mě všichni civí.

„Aha," říkala jsem si, „obdivují moji ochotu riskovat vlastní život pro jiného člověka." Dmula jsem se pýchou nad vlastním počinem, tedy do chvíle, než jsem se podívala shůry na své tělo. Podprsenka mých dvoudílných plavek byla přesně na konečkách žeber, plná písku a kamení a já hrdě dmula obnažená prsa na celou pláž, kalhotky stažené u kotníku dotvářely ten soucitný pohled na zmoklou, otlučenou slepici. V té chvíli bych byla opravdu raději tou potravou pro rybičky.

Doskákala jsem ke svému místu, zahalila se do osušky a téměř protekla pískem na konec pláže. Tatam byla Pamela Anderson i jiné neohrožené hrdinky, tytam byly poznatky z filmů, ale tak špatné to nebylo. Měla jsem první šrám z boje s vražedným, podlým živlem – odřené čelo a písek a kamínky ve všech dutinách…

KATEŘINA HAVLOVÁ