Za jeho vznikem stojí režisér a scénárista Martin Müller z Turnova. Po promítání navíc proběhne diskuze nejen s ním, ale i českou herečkou Kristýnou Podzimkovou. Ta se zhostila hlavní ženské role a diváci ji mohou znát například z nekonečného seriálu Ulice. „Ve filmu se pozná každý, kdo žil aspoň rok ve vztahu,“ láká na jeho promítání Müller.

Začněme od vašeho nejnovějšího počinu. Tím je film Poslouchej. Můžete ho představit?
Jednou větou je to vztahová roadmovie s prvky hororu. Kdybych to měl rozvést více, je to film o páru, který vyrazí na výlet zachránit svůj vztah. Nicméně už cestou se začnou postupně objevovat věci, které situaci spíše ztěžují.

Jakých všech rolí jste se při přípravě filmu zhostil?
Spoluscénarista, spolurežisér, spoluproducent a střihač. A protože to je nízkorozpočtový film, tak i nakládání a vykládání dodávky s technikou (smích).

Na co odkazuje název?
Na to, že bychom měli naslouchat svému vnitřnímu hlasu. I mně se několikrát stalo, že jsem mu nenaslouchal a měl jsem.

Poslouchej - trailer   Zdroj: YouTube.com/No Stress Production

Obsadil jste poměrně mladé herce a herečky. Měl jste od začátku jasno o hereckých představitelích?
Úplně jasno jsme neměli, ale s kolegou Davidem Laňkou jsme věděli, že chceme neokoukané tváře, aby se divák snadněji ztotožnil s postavami.

Neměl jste problém s výběrem? Jak byste zhodnotil současnou hereckou generaci?
Ve filmu je i pár scén, které jsou improvizované. A dobře improvizovat neumí každý, proto jsme uspořádali casting. A pak se stalo, že i Kristýna Podzimkova a Aleš Bílík, kteří nakonec ve filmu hrají ústřední pár, přišli na casting ve stejný čas, a tak jsme je zkusili spolu. Už tam jsme s Davidem věděli, že oni jsou ti praví. Byli skvělí. A k druhé části vaší otázky – dnešní mladá herecká generace podle mého nabízí mnoho talentů. Ale jak se točí hodně seriálů, mám pocit, že někteří berou herectví tak nějak povrchně s tím, že se pro ně práce vždycky najde, a že se vlastně nemusí až tolik snažit.

V poslední době filmaři dávají přednost komediálnímu žánru. Vy jste se vydal jiným směrem. Lze označit film za takzvaný survival či thriller?
Chcete-li mít divácký úspěch, tak natočte komedii. Ale natočit dobrou komedii je podle mě nejtěžší disciplína. Ne, že bych se do ní jednou rád nepustil, ale raději si zatím vybírám žánry, ve kterých jsem si jistější. To je například právě thriller nebo horor. Baví mě, co všechno musíte udělat za kamerou, aby horor mohl vzniknout. Vlastně je při tom hodně legrace (smích).

Jestli se nepletu, vám je tento žánr blízký. Podobného ražení byl i váš studentský film Špatné myšlenky, že?
Ano. To právě vychází z toho, že thriller nebo drama mám rád. Ona je to vlastně možná i taková moje osobní terapie. Vypíšu se ze „špatných myšlenek“ do toho scénáře a v reálném životě pak nedělám hlouposti (smích).

Film se natáčel i na severu Čech, hlavně v oblasti Chomutovska. Proč jste si vybrali tuto krajinu?
Chomutovsko nám nabídlo neokoukané scenérie a syrové prostředí, které podtrhuje příběh. A protože můj táta pracuje v energetice, tak mám k elektrárnám a rozvodnám (navíc vedle jedné jsem bydlel), blízko. Proto kraj, kde jich je hodně, byla jasná volba. A co si budeme povídat, natáčení v Praze je zbytečně drahé a komplikované.

Na Česko-Slovenské filmové databázi máte hodnocení 61 %. Má to pro vás nějaký význam, sledujete internetová hodnocení a recenze?
Samozřejmě, každé pozitivní hodnocení člověka potěší. A to špatné zamrzí. Hlavně ta jednohvězdičková. Navíc když jste umělec s křehkou duší (smích). Ale jak říká Petr Batěk, který také hraje v Poslouchej: „Každé hodnocení by mělo začínat na 50 procentech, protože už jenom samotné vytvoření toho díla dá práci.“ Každopádně si myslím, že každý kritik by se měl aspoň na jeden den přijít podívat na plac. Prostě aby viděl, jak samotné filmování probíhá.

Film vznikl pro festivaly nebo půjde i do kin?
Film teď na podzim čeká kromě malých projekcí takové festivalové turné. Na jaře potom zavítá do širší distribuce.

Jaké byly zatím ohlasy?
Převážně pozitivní. A samozřejmě každá pochvala potěší.

Je velký rozdíl uvádět film na festivalu v Čechách a na zahraničním festivalu?
Minimálně v tom, že musíte s festivalem komunikovat v angličtině. Co se týče například servisu, tak v tom vlastně žádný rozdíl není.

V pátek proběhne speciální projekce filmu v Hodkovicích nad Mohelkou. Na co se mohou návštěvníci těšit?
Určitě na prvotřídní herecké výkony a na diskuzi po filmu s Kristýnou Podzimkovou, a třeba také se mnou (smích). Ale spíš se na tu projekci těším já, protože uvidím svoje spolužáky a kamarády, které už jsem léta neviděl.

Kde dále bude možné film zhlédnout?
Krom páteční projekce v Hodkovicích bude ještě speciální projekce 15. listopadu v Rožnově pod Radhoštěm, odkud pochází Kristýna Podzimková. Od jara budou následovat kina a digitální platformy. A příští rok na podzim ho diváci budou moci vidět na Prima Max.

Proč by si divák neměl ujít film Poslouchej?
Protože to není milá rodinná komedie, ale film, ve kterém se pozná každý, kdo žil aspoň rok ve vztahu.

Jak byste obecně zhodnotil českou filmovou tvorbu?
Myslím si, že česká filmová scéna by se měla víc odvázat, nebát se a přestat točit filmy pouze podle excelových tabulek. Ale na druhou stranu chápu, že producenti chtějí vydělat a pokud na takové filmy diváci chodí, tak proč toho nevyužít. Nicméně já jsem rád, že jsme potkali manžele Duškovi, kteří se nebáli a rozhodli se s námi Poslouchej koprodukovat.

Nedávno rozvířil filmové vody Nabarvené ptáče. Už jste ho viděl?
Ještě jsem ho neviděl, ale mám to v plánu a těším se. Nabarvené ptáče je podle mě přesně ten příklad, kdy se Václav Marhoul nebál.

Nabarvené ptáče - trailer  Zdroj: YouTube.com/Totalfilm.cz

Můžete popsat svou cestu k filmu? Jestli se nepletu, vystudoval jsem průmyslovou školu.
Vždy mě bavilo koukat na různé filmy o filmech. Ty kamery, světla, různá hejblátka… A tak jsem si v páté třídě na školním výletě v Harrachově řekl, že budu režisér. A protože nikdo z rodiny není u filmu, musel jsem začít od nuly. Takže jsem do rodičů hučel, aby mi koupili videokameru. Začal jsem točit amatérské filmy. Zrovna nedávno jsem na ně koukal a některé jsou opravdu klenoty (smích). No a pak jsem odmaturoval na strojní průmyslovce v Liberci a po roční jazykovce jsem udělal přijímačky na Filmovou školu do Zlína.

Co se dělo dál?
Maminka mi říkala, ať jdu na kameru, že kameramani to mají lepší. Ale mě to stejně táhlo k režii, takže jsem absolvoval právě Špatnými myšlenkami. Když jsem dostudoval, tak se ve Zlíně začal točit seriál Znamení koně, kde jsem nastoupil jako asistent kamery. A vlastně i díky tomu jsem se pak dostal do Prahy, tam jsem se potkával s dalšími lidmi od filmu. A už to jelo.

Jaký máte vztah k regionu, Libereckému kraji?
Narodil jsem se v Turnově, ale v podstatě celé dětství jsem strávil v Jílovém, kde jsme bydleli, a v Hodkovicích, kam jsem chodil na základu. A pak čtyři roky v Liberci na průmyslovce. Takže se považuji za Liberečáka. A určitě bych jeden z dalších filmů mohl natočit i tady!

Kromě filmu se ale věnujete i hudebním videoklipům. S kým se vám už podařilo spolupracovat?
Nejznámější je kapela Kryštof, pro kterou jsem točil dva klipy. Potom třeba Nebe, Hodiny, Mandrage, Blastersex nebo František Segrado.

Máte nějaký filmový sen?
Chtěl bych natočit aspoň jeden díl seriálu Kobra 11. A protože mám blízko k těm klipům, tak bych chtěl udělat muzikál. Nebo válečné drama. A pak určitě třicátou Bondovku (smích).

Co plánujete do budoucna?
Momentálně pracujeme na scénářích k romantickému seriálu. A také máme ve vývoji pohádku. Je to trošku od klon od thrilleru, ale ten je také v plánu. A pak bych si zase chtěl střihnout nějakou duchařinu.