Zájemci o současnou literaturu a knižní novinky si rozhodně nenechají ujít besedu s autory ve čtvrtek 30. září od 17 hodin v jablonecké Městské knihovně. Spisovatelé představí svá nová díla.

Alexander Stainforth

Vlastním jménem David Kaps, se narodil v roce 1982 v Kladně. První příběh napsal ve dvanácti letech a od té doby byl přesvědčený, že se chce stát spisovatelem.

Jeho první kniha vyšla v roce 2003 a během několika let dozrála ve čtyřdílnou Ságu temné vášně. Historie spojená s romantikou však není jediným tématem, kterým se zabývá. Jako velký obdivovatel Stephena Kinga publikoval i dva horory.

V současné době žije v Brandýsku u Kladna a připravuje román Ďáblova nevěsta a vánoční romantické příběhy A zima přichází…

Lady Jane – souboj srdcí

(Čtvrtý díl Ságy temné vášně) Krátce po návratu na Menfield Jane zjistí, že Christian žije. Je zmatená a brzy se ocitá před osudnou volbou. Bude žít s Rexem, který jí stál po boku ve zlých dobách, nebo s vášnivým Christianem, svou životní láskou?

Dokáže se ještě postavit králi a ochránit své nejbližší? Osud jako by ji vždy nechal jen na chvíli nadechnout před další bitvou, ve které musí bojovat nejen o lásku a vášeň, ale také o život…

To vše a mnohem více se dočtete ve čtvrtém dílu Ságy temné vášně.

Ukázka:

Rex se postavil, přešel k oknu a otevřel ho dokořán. Zdálo se mu, že v místnosti není žádný vzduch, a potřeboval se zhluboka nadechnout. Jane ho následovala, opatrně k němu zezadu přistoupila a objala ho. Vyprostil se z jejího objetí, teď nemohl snést její doteky.
Jane šokovaně strnula a zčervenala. Rexovo chování se jí nepříjemně dotklo.
„Odpusť mi,“ řekl Rex, ale zůstal k ní stát zády.
„Doufala jsem, že to společně zvládneme.“
„Jak?“
„To sama netuším. Christian je naživu, to mi není lhostejné. Byl součástí mého života, měli jsme dceru. Nedokážu to vymazat ze svého života. Teď jsi ale jeho součástí ty, Rexi. Miluji tě a…“
„… a miluješ i Christiana.“
Jane se nadechla, nic na to však neřekla. Svým způsobem měl pravdu. V okamžiku, kdy se jí Christan dotknul, svět se rozplynul a s tím přišly pochybnosti.

Josef „Pepson“ Snětivý

Vystudoval VŠE, ale jeho celoživotní vášní je hudba, které se věnuje coby saxofonista, klávesista, zpěvák, skladatel, textař a producent – v současnosti např. se skupinou Sly Rabbits. Po třicítce se obrátil také k literatuře. Svou lásku k fotbalu zúročil v knihách Deník malého fotbalisty a Český fotbal – radost jen po kapkách…

Ženy s krátkými nehty

Martin Lipavský je spisovatel, nakladatel a muzikant, který s ironickým úšklebkem ignoruje svůj střední věk i fakt, že jeho manželství s životní láskou Jolanou zkrachovalo.

Na křtu jeho poslední knihy se však neplánovaně a nezávisle na sobě objeví tři velké ženy jeho života – nestárnoucí kráska Sabina, tvrdá a všeho schopná právnička Dagmar, která přihlíží křtu románu o dávném vztahu spisovatele k ní, a právě Jolana, jíž se zachtělo trochu si pohrát nejen s hrdinovým egem.

Hrdinovi se ovšem pro změnu zachtělo všech tří, a tak rozjíždí kolotoč situací, které ho nakonec dovedou ke zjištění, proč mají některé ženy krátké nehty, jak málo pomáhá přidrzlá vtipnost, když vás pod krkem drží gorila kohosi velmi vlivného, a že si zmíněné krasavice vystačí i bez něj.

On i tři grácie padají do slastné extáze i tváří k zemi, aby povstali k novým dobrodružstvím nejen růžového, ale i velmi temného rázu… A překvapivý závěr jako by obrátil naruby vaše představy o tom, jaký konec si zaslouží hrdina a jeho kočičí smečka.

Ukázka:

„Jak válčíš?“ ptá se Jolana tak ironicky, že bych to žádné jiné neprominul. Sedí proti mně v krátkém tričku a já hltám rizalit jejího bříška. Vím, že krásu nelze posuzovat jen podle měr a vah, ale tohle se mi na mou černou duši líbí. Snad z nostalgie, snad z lenosti přemýšlet jsme si dali sraz v pizzerii na Zbraslavi. Tady, mezi vodami královské Vltavy a svéhlavé Berounky, byť zastoupené jen slepým ramenem, jsme často jedli a pak spalovali kalorie tím nejzábavnějším způsobem – podél málo využívané cesty do Vraného, na kopci u svatého Havla, jednou dokonce v zámeckém parku. Nikdy jsme neměli dost! Ale tyhle krásné chvíle zmizely ve vlnách trojice řek – oněch dvou zmiňovaných a Sázavy, na jejíchž březích teď Jolana bydlí… beze mě, ale nikoli sama.
„Válčím. Učím se žít beze slov, bez otázek, bez procházek u řeky…“
„A co tě k tomu nutí?“
„Nejspíš citová deflace a recese středního věku.“