Kapelník MTO a uznávaný sklářský designer Zdeněk Lhotský před časem vyměnil rušnou Prahu za poklid v Pelechově nedaleko Železného Brodu. A dávné vazby na Bzí daly vzniknout zajímavé tradici. Již potřetí se v pátek od 20 hodin ve zdejší sokolovně představí nonkonformní sdružení MTO.

Vždyť kdo by čekal, že na sále bzovské sokolovny potká známé herce Tomáše Hanáka nebo Jiřího Fera Burdu?

Historie MTO spadá do roku 1987, když dal Zdeněk Lhotský, člen Volného uměleckého sdružení Tvrdohlaví, impulz k vzniku v pražské restauraci Na Kačabce.
„Řekl jsem Frantovi Skálovi (sochař, malíř, ilustrátor dětských knih, ale také člen Divadla Sklep – poznámka redakce), že založíme kapelu a on na to, že na nic neumí. Do tří týdnů se naučil hrát na své speciální bicí,“ vzpomíná Lhotský.

Jak jste zlanařili Tomáše Hanáka?
Říkali jsme si, kdo by mohl zpívat, a napadli nás lidé z Divadla Sklep. A Tomáš tehdy nebyl známý. Kromě něj s námi vystupoval i David Vávra, kterého lidé znají jako průvodce televizního seriálu Šumná města. Za dobu účinkování MTO však orchestrem prošla strašná spousta lidí. A Tomáše to zřejmě baví, jinak by s námi nevystupoval. Je úžasným člověkem.

Přehráváte starší hity. Podle čeho je vybíráte?
Právě Tomáš Hanák říká, a ta věta se stala legendou, že hrajeme to nejlepší z toho nejhoršího za posledních čtyřicet let. Ale to už není pravda, hrajeme i písně, které máme rádi. A některé písničky jsou tak strašné, že to nejde. Naposledy jsme tak odsoudili skladbu Formule od Kamélií, to je tak strašná písnička, že jí ani neumíme. Ale jinak nejsme žádné retro, hrajeme vše od Bacha po Vlacha.

Koncerty jsou i pět hodin dlouhé…
Máme v repertoáru tak sto třicet kousků, které obměňujeme podle toho, jak a kdo je schopen a přítomen, někdy vznikají věci přímo na místě. Jednou jsme tak spontánně zahráli strašnou volební píseň ODS s názvem Když mi dáš pac. Zrůdnost. Ale třeba jí ve Bzí zahrajeme, kdo ví.

Kolik tak odehrajete za rok koncertů? A jak vlastně zkoušíte?
Vždycky před koncertem a pak jednou ročně máme soustředění, bylo i tady na Pelechově. A za rok zahrajeme tak šestkrát. Mohli bychom hrát i dvakrát týdně, ale nechceme. Neděláme nic proto, aby se orchestr stal slavným. Do české hudební pokladnice nevneseme nic. Nechceme do žádného zábavného pořadu v televizi, i když existuje dokument České televize o MTO v pražské Akropoli. A že jsme hráli třeba ve Španělském sále Pražského hradu nebo v Lucerně. Ale největší zářez do pažby je Bzí.

To snad ne.
Splnili jsme si sen, když jsme tady před čtyřmi lety hráli první koncert. V Praze nás znají, ale chtěli jsme hrát na vesnici a díky vazbám padla volba na Bzí. Říkali jsme si, že nás lidi třeba vykopou, ale reakce byly opravdu skvělé, lidé pochopili i náš mnohdy dost drsný humor. Navíc se nám líbí místní sokolovna, kterou neponičili ani komunisti ani novodobí kapitalisti. Jen koncert MTO, když spadl ze stropu kus omítky.

Jak bude vypadat páteční koncert?
Čekáme plný dům! Nebudete sedět, budete tančit. Máme rádi živelnou atmosféru, to ze sebe vydáme nejvíc. Pokud si chce někdo přijít sednout s tím, že mu bude do ouška hrát hudba v pozadí, ať radši nechodí. Jako vždy se určitě přihodí na jevišti spousta věcí. A my rádi pracujeme s kouzlem okamžiku. To je, myslím, jedna z našich silných stránek.