V rámci svého turné přivezla skupina nové album Třínohý pes, které vydala v únoru tohoto roku. V rampáckém sále se tak rozléhaly zcela nové písničky i známé hity jako Hodinový hotel nebo Nejlíp jim bylo.

Poslední měsíce hraje valašskomeziříčská skupina Mňága a Žďorp s novým bubeníkem Marcelem Gabrielem, se kterým se členové rychle sžili. Na nové album, bubeníka i kazety jsme se zeptali autora textů a frontmana kapely Petra Fialy, který je s kapelou spjatý od samého počátku.

Jaké jsou ohlasy na vaše nové album?
Obávali jsme se, jak to fanoušci přijmou, protože deska je pestřejší, než ty předchozí. Zatím jsou ale jen pozitivní ohlasy. Všichni jsou rádi, že je to živější i díky novému bubeníkovi Marcelu Gabrielovi.

Vaše největší hity jsou známé řadu let. Jsou vaši fanoušci spíše konzervativní nebo jsou otevření novým písním ?
Naštěstí máme ty otevřené, kteří jsou rádi, že se vůbec něco děje. Je to i tím, že naše písně se hrály v rádiích přibližně do roku 2000. Poslední byla píseň Spaste svoje duše. Díky tomu sice možná máme image staré kapely, ale na koncertech hrajeme spoustu nových písní, které mají stejné ohlasy jako ty starší.

Texty v albu Třínohý pes jsou hodně spojené s užíváním si života, proč?
Reflektuje to fakt, že každý člověk stárne. Mně osobně je přes padesát, chci už věci dělat pořádně a snažím se, když už tady tedy jednou jsem. Dřív jsem třeba občas skuhral nebo reptal, fakt. Než mi to nějak došlo a nyní beru každý nový den jako dárek. Chci si užít celý den od začátku do konce. Když prší, tak si vezmu deštník a vyrazím ven.

Máte místo, kde se vám dobře tvoří texty, nebo inspirace přichází náhodně?
Já využívám vše. Ráno je dobrá doba, kdy je člověk ještě čistý, než zapne rádio, televizi, internet. Naopak i v noci udělám hodně práce, protože všichni spí a mám pocit klidu. Ve zkušebně mohu být kdykoli, protože texty potřebují hodně soustředění a klidu, abych text i po jeho napsání doladil a udělal co nejkrásnější. Ale stane se, že stojím na poště, zaslechnu větu a hned mě napadne příběh, který si domyslím. Jednou jsem slyšel dvě slečny. Jedna z nich prohlásila, už mu nikdy nebudu dělat trubičku. Nevím, co to znamenalo, ale zaujalo mě to a je to dokonce v písničce s názvem Klidná píseň.

Ke každému albu vydáváte i kazety, je o ně v dnešní době zájem?
Kazety děláme vyloženě pro lidi, co jezdí ve starých autech, nebo mají starší přehrávače. Je to spíš doplněk než business, ale zájem o to rozhodně je. Jinak bychom to nedělali.

Máte nějaké oblíbené místo, kde rádi hrajete?
V podstatě jezdíme pouze po sálech, kde to máme rádi. Nyní nás čeká Pec pod Sněžkou, pak Jihlava. My si vždy na pódiu snažíme udělat takový pokojíček, abychom byli trochu jako doma. Ale hrát doma je poněkud náročné, protože zde máte rodinu a přátele a musíte se o ty lidi starat a vyslechnout jejich názory.

Jak se vám líbí na naší jablonecké Rampě?
Hraje se nám tu dobře, máme to tady rádi. Liberec a Jablonec jsou naše oblíbené štace.

Jak jste si mimo pódium sedli s novým bubeníkem Marcelem Gabrielem?
Přivítat někoho nového v kapele je vždy sázka do loterie. Marcel nás hodně oživil a jsme moc rádi, že ho máme. Je mladý a nadšený, kdežto jeho předchůdce byl už unavený. Nyní je v dodávce pořád plno smíchu a sranda. On dělá bordel a chová se trochu jako blázen, ale nás to osvěžuje a baví.