Album nabízí komorně popovou až šansonovou, někdy lehce folkovou hudbu jen v doprovodu piana. „Vlastní deska je pro mě výsledkem naplnění mé vnitřní svobody,“ svěřuje se zpěvačka, která sice žije v Praze, ale na svůj rodný Jablonec nedá dopustit.

Hru na klavír i zpěv jste vycizelovala na jablonecké „zušce“. Chodila jste na ni ráda, nebo z donucení?
Moc mě to nebavilo, přestože mi to šlo. Hlavně trénink prstové techniky byla nuda. Víc mě bavilo hrát a zpívat u ohně s kytarou. My jsme totiž muzikantská rodina. Dnes jsem ale opravdu vděčná rodičům a hlavně mamince, že se mnou cvičila a vedla mě k trpělivosti a hudebnímu řemeslu. Bez toho by to dnes nešlo.

Ke zpěvu jste se ale dostala oklikou, že?
Po vysoké jsem několik let tančila v několika pražských muzikálech, namátkou Pomáda, Kleopatra, Rebelové. Přičichla jsem k showbusinessu a dostala se mezi opravdu výborné zpěváky. Nevěděla jsem, jestli nemám raději přestat zpívat úplně. Ale nakonec jsem se do toho zakousla tak, jak mě naučila hra na piano. Začala jsem chodit na soukromé hodiny k Janě Novákové, která tehdy učila i na Ježkově konzervatoři. Chtěla jsem zpívat jako profík. Jsou za tím vším opravdu roky práce.

Zdroj: Youtube

Michaela Klobušická - Květy máků  Zdroj: YouTube.com/Michaela Klobusicka

Jak se dnes začíná umělecká dráha?
Já jsem začala po internetu. To bylo místo, kde lidi začali poslouchat moje písničky a odkud mi přišly první hezké reakce. Internet dnes umožňuje začít každému. Propagace a život na sociálních sítích jsou mi dost cizí, ale vím, že to bez toho nejde. Snažím se teď sdílet hudbu naživo s lidmi, tedy na koncertech - tam se mi zpívá mnohem lépe než ve studiu. To je pro mě cesta.

Sama si děláte nejen hudbu, ale i management. Dá se to?
Právě že moc nedá, proto to jde celé tak pomalu. Než někoho oslovím, musím mít něco v ruce, třeba první komplet písní. A teď doufám, že se mi někoho takového podaří najít.

Liberecká zoo má medaili z jablonecké mincovny.
Liberecká zoo má medaili z jablonecké mincovny

Album Roky lásky jste vydala už minulý rok. Křest je ale až nyní. Proč?
Nebyl na to prostě čas. Hudba mě zatím neživí, naopak. Jsem taky maminka a manželka. Profesí fotografka. Takže jsou to vlastně takové první narozeniny mé desky.

Po střední škole jste naskočila na studium pedagogiky v Liberci. A právě váš profesor Jan Šolc, jinak i politik a poradce prezidenta Václava Havla, vaše album pokřtí. Proč zrovna on?
On byl pro mě vždy strhující osobností na jeho přednášky z etiky dodnes nezapomenu. Byl pro nás všechny v kruhu motivací a inspirací. Jak to dělá? On je prostě takový! Charismatický. Je od něj opravdu krásné, že mou žádost pokřtít desku přijal. Je pro mě symbolem správného žití a svobody. A to, že se mi podařilo dát dohromady vlastní desku, je výsledkem naplnění mé vnitřní svobody a naplnění osobního příběhu, životní cesty. Tedy v tom vidím spojení.