Utlumení životních procesů na nejnižší možnou míru, přetrvání nepříznivých podmínek ve stavu zdánlivé smrti. To je zhruba význam slova anabioza, jímž Zygy pojmenoval vlastní hudební debut. „Listoval jsem ve slovníku a líbilo se mi, že se něco takového dá vystihnout jedním slovem,“ prozradil čtyřiadvacetiletý raper. Nihilista ale není, to by si snad domů nepořizoval nahrávací ministudio. Křest jeho desky proběhne v sobotu 20. března večer v turnovském klubu Turn – Off.

V písni Šapitó o se představuješ v roli cirkusového klauna. Musím svoji roli hrát, i když do smíchu mi není, říkáš. Trpíš depresemi?
Kdepak. Ale myslím si, že každý z nás má určenou životní roli, kterou nějak naplňuje. Kromě toho tohle zrovna je text Sváti Vorla, ne můj. Jenom se s ním ztotožňuju.

Dobře. A co je určeno tobě?
Daně platit, krást málo… To přeháním. Není pokaždý všechno tak, jak chceme.

Ty snad chceš psát texty, ne? Co tě k tomu vede?
Ne úplný souhlas s vývojem společnosti. I když se slovo svoboda omílá pořád dokola, tak lidi nejsou svobodní. Spousta z nás nemá na výběr.

Copak není psaní textů a skládání muziky projevem svobody?
To sice jo, jenom chci říct, že život ve společnosti je předem definovaný. Snažil jsem se to vystihnout v textech Fabrika, Satelity, je o tom i Šapitó…

Kdo nebo co definuje náš život?
Společnost. Říká ti, kdo jsi, kam patříš. Hodně určující může být třeba pozice tvých rodičů. Já i oba moji rodiče pracujeme ve stejné fabrice.

Ve tvých textech jsou často zachycené bezmoc a osamění. Osamění stopaře, jehož nikdo nechce svézt, či bezmoc človíčka, kterého na každém kroku šmírují a sledují kamery napojené na globální síť satelitů. Je osamění pro tebe důležité téma?
Je to těžké definovat. V textech je jen můj osobní pohled, každý si to při poslechu může rozebrat po svém.

Považuješ se za básníka?
Jen používám rýmy, jinak básník ve smyslu vytváření metafor teda nejsem. Nějací poletující motýlci – ne! Nic takového. Na to nejsem dost melancholický.

Čteš rád knížky?
Rád si přečtu knížky o historii, o náboženství. Snažím se sledovat hostorické souvislosti a z toho vyvodit nějaké poznání. Přece se říká, že historie je učitelka národů.

Co naučila konkrétně tebe?
Naučila mě nedůvěřovat všemu, co je v médiích. Všechno je třeba si ověřit. Cítím nedůvěru obecně, nedůvěru v technologie a v politiku. Ne všechno, co je nám předkládáno jako pravda, pravda skutečně je.

A ty nám předkládáš pravdu?
Neříkám nic, co by bylo k neuvěření. Nemám proč lhát, přehánět. V některých textech je pouze můj osobní názor, v jiných zase záznam toho, co se doopravdy stalo.

Třeba píseň Na stopu: to se ti fakt přihodilo?
Jasně! Teda až na ty vlky, to jsem tam dopracoval. Jinak tohle musí znát každý, kdo někdy stopoval u silnice.

Tvé texty, zrovna právě tento, obsahují množství vulgarismů. Jak s nimi pracuješ?
Zaprvé: vulgarismy jsou přirozenou součástí běžné mluvy. A zadruhé: dávají důraz na situace. Když tě neco s..e, tak tě to nekaká.

Sleduješ tvorbu tvých souputníků? Co říkáš třeba na libereckou formaci BPM (Básníci před mikrofonem)?
Rozhodně jsou originální, narozdíl od spousty jiných, kteří se už jen opakují. BPM mají osobitý pohled a umějí ho dobře vyjádřit. Taky se mi líbí liberečtí Fullcontact. O Liberci je teď v hip hopu hodně slyšet.

Chceš, aby bylo slyšet i o Turnově? Nebo proč by lidi měli poslouchat zrovna tvoji desku?
Nabízím témata blízká lidem různého věku, vzdělání i kultury, nejenom Turnovákům. Moje deska rozhodně není nějaké středoegoistické album ve stylu, který je teď za hip hop považovaný. Taky hodně navazuju na tvorbu zaniklé turnovské crew Sups Clan, od nichž jsem se učil. My nenosíme kolem krku řetězy, nemáme drahý káry a hlavně nevedeme řeči o ničem omílající pořád dokola to samý. Moje některé texty jsou třeba k zamyšlení, ale některé jsou pro zábavu.

Jak dlouho jsi na Anabioze dělal?
Dvě tři věci jsou staré tak čtyři roky, ale většina textů vznikla během posledního roku. Spolupracoval jsem s lidmi ze Sups Clanu. Autorem tří textů na Anabioze je Sváťa Vorel, který se na albu podílel podobně jako Kezom, jehož jsou tak dvě třetiny hudby. Ženské vokály mi krásně nazpívala Bára Šulcová, která se mi líbila už ve skladbách od Sups Clanu. Zbytek je moje práce.

Takže k Anabioze tě dovedl Sups Clan? Jak vypadaly tvoje hip hopové začátky?
K dnešní tvorbě jsem se dostal přes ježdění na skateboardu, kdy jsem se seznámil právě s klukama ze Sups Clanu. Poslouchali jsme tehdy Penery strýčka Homeboye, jejich album Repertoár jsme znali nazpamět. Sups Clan měl vlastní zkušebnu, kde jsem zkoušel svoje první freestyly. Učil jsem se od nich. Taky mě hodně inspirovala muzika, kterou jsme poslouchali. Ze zahraničních to byli třeba House of Pain, N. W. A., Cypress Hill, K. O. Crew. Z českých kapel teď poslouchám hodně P. I. O. Squad. Moje někdejší pražské vzory PSH se zvrhly jinam, než bych chtěl poslouchat. I když zásluhy na českém hip hopu jim nelze upřít.

Jak vidíš budoucnost hip hopu, bude za pár let ještě někoho zajímat?
Určitě. Už jen proto, že hiphopová kultura má čtyři provázané elementy: muziku, DJing, tanec a graffiti. Už to není takový underground jako na počátku, ale tím spíš je pro většinovou společnost přijatelnější. Graffiti se už z ulic dostalo do galerií. Například město Praha nechalo sprejery, které dříve tvrdě pronásledovalo, aby vymalovali stěnu metra. Hiphopová muzika se z garáží stěhuje do médií, break dance z ulice do videoklipů. A DJing k tomu všemu patří: loni na předávání českých hudebních Andělů vystupoval DJ Witch. Přitom samotný hip hop se nezměnil, spíš pohled společnosti na něj.

Ty se kromě muziky realizuješ i výtvarně, je to pravda?
Snažím se tvořit rádoby street art (pouliční umění, pozn. red.) na malých plochách. Některé moje věci jsou jenom design písmen, jiné jsou reakcemi na politické dění nebo sebereflexe.

Značkuješ si tím svoje teritorium?
Rozhodně ne. Spíš je to o tom, jak si člověk dokáže pohrát s ulicí. Je to svým způsobem klaunství, parodie na oficiální reklamu.

Kde můžeme tvoje kousky vidět?
Těžko říct. Moje stickerky (samolepky, pozn. red.) hodně rychle mizí. Kostlivce na turnovské lékárně jsem tvořil měsíc, vydržel tam přesně třicet hodin. Stickerkama se zabývám od střední školy, za tu dobu jsem jich udělal stovky. Ale ve srovnání s muzikou je to jen druhořadý koníček.