Martina Fotrová je sochařkou velkých plastických forem. Její figury se vyznačují intenzivní, opojnou plastičností, jak ji ve stati „Das Wesen der Plastik“ definuje Kurt Badt. Plasticita je kvalitou, kterou nacházíme jen v sochách vytvořených se záměrem předat obraz pulzujícího života. Tento přístup se odlišuje od práce s „objets trouvés“, asamblážemi či od abstrahujících tendencí redukujících člověka až na siločáru v prostoru. Plastiky Fotrové potvrzují Maillolovu zásadu, že „dobrá forma vždy vyplní dlaň“.

Respektuje pravidlo o jasném prostorovém vymezení tvaru a o harmonii forem, ač ty se vzdalují klasické představě ideálu krásy. Nahlíží na ženu jako na pravěkou Venuši či Rubensovu Helenu Fourmentovou. Hmotnost těla je jí hmotností světa. Téma Tří Grácií, které v antické mytologii symbolizuje bohyně krásy, lásky a mládí, transformuje do současné podoby, avšak neřídí se trendem mediálních idolů. Převádí do výtvarné řeči obyčejnost.

Zdroj: Městské muzeum Mimoň/Rea Michalová