Víte, jak vypadala svatba na přelomu 19. a 20. století? Co byly ohlášky nebo co nesmělo chybět na svatebním stole?

Návštěvníkům představí dobový svatební stůl, šaty, ale i svatební lože. Zároveň přiblíží  dávno zapomenuté zvyky a obyčeje, které se odehrávaly při námluvách, ohláškách, zvaní na svatbu, při chystání výbavy, při tak zvaném „věnečku“ a samozřejmě také při vlastní svatbě.

Přibližuje tak návštěvníkům obřadnost aktu, který byl pro život lidí na vesnici zavazující a rozhodný. Například nevěstě se během svatby předávala ošatka se slepicí, což mělo zaručit, že se mladá manželka bude dobře starat o celý statek, či mísa s pečivem ve tvaru děťátka, aby bylo v rodině hodně dětí.

Tři dny a tři noci

Tradiční venkovská svatba zpravidla trvala tři dny, v bohatších rodinách i celý týden.

„Ve spodní části statku se snažíme ukázat svatební hostinu. Na stole nesměla chybět sváteční polévka – hovězí či slepičí. Následovaly další chody, které sestávaly z drůbeže, krůt, na stole se objevilo pečené hovězí i vepřové, brambory či bramborové knedlíky, které byly tady v Pojizeří nejběžnější.

Chybět samozřejmě nesměly tradiční koláče, zvané vrkoče. Byly z několika vrstev a zdobily je pečené figury. Byly to vlastně předchůdci svatebních dortů,“ popsala autorka výstavy Vladimíra Jakouběová, ředitelka Muzea Českého ráje.

Samotná hostina ale začala tím, že novomanželům byly předloženy kosti, to aby se v rodině spořilo. Jako poslední chod na závěr několikadenního hodování se podávala prosná kaše s medem. Ta měla zase předznamenat, že po hojnosti a oslavách přijdou všední dny.

V chudších rodinách se jedla zpravidla zeleninová či dýňová polévka a pak králík či drůbež. A netrvala týden, ale jen tři dny. To bylo pravidlem. Jeden den probíhala v rodině ženicha, na druhý den v rodině nevěsty a třetí den následovala zábava pro mladé. Kromě bohatě prostřených stolů dotváří svatební atmosféru i na třicet figurín v životní velikosti, znázorňující jednotlivé svatebčany.

Kdo byla svatka

Kromě ženicha a nevěsty, rodičů a družiček tvořili nezbytnou součást svatební družiny starosvat a svatka neboli svadbí.  Úkolem starosvata bylo domluvit s rodiči svatbu samotnou, svatka byla zase během svatebního obřadu k ruce nevěstě.

„Začátkem 20. století už tyto úlohy začaly trochu ztrácet na významu, ale ještě v průběhu celého 19. století to byly osoby vysoce vážené a po nevěstě a ženichovi poutaly největší pozornost,“ upozornila Vladimíra Jakouběová, která se lidovými zvyky, obyčeji, ale hlavně samotným životem našich předků v Pojizeří zabývá.

Svatební lože

Ze spodní místnosti se návštěvníci dostanou do horního patra, kde je připraveno svatební lože.

„I k tomu se vázala řada zvyklostí a obyčejů. Ve svatebním loži byla například polínka, která měla znázornit budoucí děti, mince, pro prosperitu a, ale třeba i ohlávka, aby žena „udržela“ svého manžela na uzdě.

Do peřin se pak zašívalo klokočí, které mělo rodinu chránit před nemocemi a zlými silami, takže tam hrála určitou roli i jakási magie,“ popsala ředitelka muzea.

Často se tam přidával i krajíc chleba, který měl manžele vést v budoucím životě ke střídmosti.

Ohlášky v kostele

Přestože samotná veselka trvala několik dnů, přípravy předcházely dlouho předem. „Svatba se domlouvala zpravidla o Družebné neděli v postním období před Velikonocemi. Byla to záležitost rodičů a teprve, když si takzvaně plácli, byli přivoláni mladí a do ruky se jim na znamení domluveného sňatku vložilo červené jablko. Následovaly ohlášky, kdy na konci bohoslužby farář příslušného kostela oznámil přítomným, že ti a ti mladí lidé se budou brát.

„Samozřejmě, že i tehdy docházelo ke svatbám narychlo, protože se mladí sblížili dřív. Dokonce byli i případy, kdy se dítě narodilo před svatbou, ale vesnické společenství to neodsuzovalo. Bralo to jako přirozená součást života a dítě poté, co byli rodiče oddáni, brali jako legitimní,“ popsala realitu ředitelka muzea. Svatba byla totiž velmi významnou životní událostí, která se nedala jen tak odbýt a urychlit. Život na vesnici totiž určoval hospodářský rok, a tak se s veselkou muselo čekat, až na ni bude dost času. Třeba  po žních…

„Vesnická komunita se také na pořádání svatby podílela, sousedé přinášeli mouku, tvaroh, povidla, ale třeba i husu,“ přiblížila pospolitost venkovských lidí Vladimíra Jakouběová.

Oddavkám v kostele (obyvatelé Dolánek se zpravidla brali v kostele sv. Mikuláše v Turnově) předcházelo loučení se svobodou. Věnečkem se loučila děvčata, rozlučkou chlapci. I tam bylo zvykem vybírat na uspořádání hostiny.  

Čepení

Důležitým momentem svatby bylo i takzvané čepení, které uvádělo nevěstu do stavu vdaných žen. „Do té doby chodila buď v čepci nebo v šátku, nikdy ne prostovlasá,“ připomněla ředitelka muzea.

Také k čepení se vázaly určité rituály. Provést ho směla jen příslušná  osoba, kmotra či družba. Také svatební čepec musela mít nevěsta na hlavě po určitou dobu. Tradovalo se, že pokud by ho sundala dřív, manžel by předčasně zemřel. Čepec nahradil bohatě zdobenou čelenku, kterou se nevěsty odlišovaly třeba od nevěst v jiných částech země.

„Čelenka byla vepředu vyzdobená umělými textilními květy – růžemi, chrpami, vlčím mákem. Základ tvořila rozmarýna, kterou si nevěsta sama pěstovala. Také svatební šat nevěsty se lišil od pestrobarevných moravských krojů.

„Pokud se dívka nevdávala v tradičním svátečním kroji s modrou zástěrou, šily se svatební šaty především z bílého či smetanového brokátu.

Žebřiňák s muzikou

Třetí část expozice připravili pracovníci turnovského muzea ve stodole.  Lidé tu uvidí vyzdobený žebřiňák, kterým nevěstu odvážel ženich do svého domova. Novomanžele doprovázely družičky a kapela. Odjezdem  do rodiny manžela svatba skončila a nevěsta pak zaujala své místo v nové rodině.

Expozici připravovala Vladimíra Jakouběová se svými spolupracovníky – Ivou Hanušovou a Tomášem Štefánkem zhruba rok. Na Dlaskově statku potrvá do roku 2014. Vzhledem k náročným přípravám, ale také k předpokládanému zájmu návštěvníků. Jen během prvních dnů výstavy o velikonočních svátcích ji navštívilo na pět tisíc lidí. Otevřeno tu mají denně kromě pondělí od 9.00 do 16.00 hodin. Od května bude otevírací doba prodloužena do 17.00 hodin.