Jaké skladby jste si pro své posluchače přichystali?
Tak zazní tu známé skladby nejen od George Gershwina, Bennyho Goodmana, Jaroslava Ježka, Duka Ellingtona, ale také skladby „stříbrného plátna“, které známe například z jedinečného podání Oldřicha Nového. Tyto melodie pocházejí z pera skvělých skladatelů třicátých let, kdy se tomuto žánru u nás neobyčejně dařilo.

Jabloneckému publiku jste poměrně dobře známi nejen z úspěšných koncertů, ale například i z vernisáží. Kromě profesionálního projevu z vašich vystoupení čiší ještě něco těžko popsatelného, neopakovatelného. Čím to je?
To jsem skutečně rád, že to říkáte a doufám, že to tak cítí všichni posluchači. Nespornou výhodou je, že všichni členové souboru hrají nejen na klarinety, ale také na saxofony, což by se už v brzké době mělo projevit v repertoárové nabídce. Vystřídání klarinetů za saxofony v průběhu koncertu bude pro posluchače určitě hodně atraktivní.

Další velká přednost a výhoda Kvarteta je, že se všichni vzájemně známe ze společné spolupráce více jak deset let. Během studia hry na klarinet a saxofon jsme se vzájemně „oťukávali“ a hned, jak to bylo možné, jsme se pustili do komorní hry. Nejprve vzniklo Klarinetové trio a později Saxofonové kvarteto, úspěšné i v celostátním měřítku.

Ale to jsme ještě pořád daleko od podoby souboru, jak ho známe dnes…
Odchodem všech tří - Pavlíny Müllerové, Ondřeje Štěpána a Matěje Hájka na vysoké školy vznikla najednou velká prázdnota. Přesto, že se zapojili okamžitě do hry v různých orchestrech a kapelách, jsme všichni cítili, že nám něco chybí. A tak se na mě obrátili s výzvou k nové další spolupráci. Touha vídat se nejen hudebně, ale i lidsky dál, padla okamžitě na úrodnou půdu. A na přelomu let 2007-8 vzniklo klarinetové kvarteto, které si do svého jména dalo hrdě jablonecké.

Ale ač jablonecké, zkoušíte paradoxně v Hodkovicích…
Ano, už tři roky zkoušíme pravidelně jednou týdně v obřadní síni tamní radnice. Důvod je naprosto pragmatický. Je to pro nás ideální křižovatka a spojnice na cestách mezi vysokými školami v Liberci a Praze, domovy v Jablonci a chalupami. A tak bych rád i při této příležitosti hodkovické radnici vyslal poděkování za to, že nám umožňuje scházet se a umělecky růst v tak nádherném a kulturním prostředí.

Už jsem zmínila, kde všude hrajete, ale opakování je matkou moudrosti a neškodí, když připomenete vaše „mimojablonecké působení“.
Po skromných začátcích, na vernisážích nebo v rámci koncertů Jabloneckých rodáků v Městském divadle, mohu připomenout nedávný koncert v barokním kostele kláštera ve Vrchlabí nebo naprosto unikátní byl křest dcery bývalé kolegyně a skvělé saxofonistky Vlaďky Poledníkové v nově rekonstruovaném chrámu v Orlických horách na česko-polských hranicích.

Bavíme se teď o koncertu, na který zvete 17. března. Jaké jsou vaše další nejbližší plány do budoucna?
Předně dobudování saxofonového repertoáru, první CD nahrávky i vlastní alternativní tvorba. Hodně také záleží na počtech koncertů, případných sponzorech nebo finanční podpoře ze strany města. Hráči potřebují nutně omladit své nástroje. Nemají totiž za sebou zázemí velkých orchestrů tak, jako třeba pražští kolegové.

Na kolik přijde taková obnova „parku“?
Pro představu se aktuálně jedná o částku kolem 300 tisíc korun. A to prosím by šlo o nástroje od českého výrobce.

Více o koncertu se dozvíte na webových stránkách www.klarinetovekvarteto.cz.