S Hush je to poněkud složité. Všude o ní čteme jako o liberecké kapele, ale tři ze čtyř členů jsou Jablonečáci. Jan Kubánek, vlastně jediný Liberečák v kapele, bubeník, je zároveň i hlavním mluvčím kapely a ujal se tak čtenářům Deníku osvětlit, odkud tedy Hush jsou, jak zní nové album Endorfine a kde desku křtí.

Pro začátek trošku nehudební otázka: jak je to s Hush, většinou býváte prezentováni jako kapela z Liberce, ale třeba na stránce bandzone.cz máte napsáno Jablonec…

To bylo dáno složením kapely v minulosti až do roku 2011 byla v Hush vždy liberečáků většina, takže jsme se vydávali za kapelu z „velkoměsta". Pak to bylo půl na půl Liberec / Jablonec a my říkali, že jsme z Liberce nad Nisou. Nyní jsem už zůstal z libereckých sám zbylé trio je z Jablonce či jeho okolí, takže kapela spíš teď náleží mezi ty jablonecké nebo univerzálně řečeno jsme taková tlupa z podhůří Jizerek…

Čtenáři Deníku se rekrutují z mnoha vrstev obyvatelstva. Dokážete všem popsat, jak hudba Hush zní?

Vážení čtenáři Deníku, jak vám to popsat..to je vždycky trochu obtížné… Hush vám asi zachutnají, pokud vás baví energická rocková muzika 90.let, kde melodie, energie a chvění jsou na prvním místě. Tyhle hlediska máme na muzice nejradši, tak se je také snažíme do songů dávat.

Venku máte novou desku Endorphin, z které, pokud mne mysl neklame, ještě nevznikl žádný klip. Je něco v plánu?

Deska Endorphin je naše páté album, které vzniklo v nové sestavě Kurilla/ Kubánek/ Rusnák/ Bouchal. Noví lidi v kapele, jiný přístup, jiný způsob vzniku nápadů. Já cítím, že Endorphin je o kus jinde než všechny předchozí CD. Celé to zní opravdověji, hutněji a zvukově to je o hodně zemitější než v minulosti. I atmosféra písniček má trochu jiný náboj. Z reakcí lidí vnímáme, že posun byl dobrým směrem a těší nás to. Desku chceme podpořit klipem k písni Ignite The Fire. Budeme ho tvořit s velkou osobou v oboru Pavlem Sadílkem. Má na kontě klipy pro Lenku Dusilovou, Chinaski, Annu K., Mandrage apod. . Klip bude částečně animovaný a na tvorbu dost náročný. Určitě to bude v Pavlově podání nejvyšší český videolevel. Těšíme se moc na tuhle novou zkušenost.

Endorphin je plná klasického „hushovského" melodického rocku, ale zvuk je oproti předchozím deskám mnohem zahuštěnější. Je to v tom, že jste posílali materiál na dopracování do Švédska?

Do kapely přišlo nové duo kytara a basa a oba kluci předtím hráli tvrdší styly. To se zvukově muselo projevit a nám se zpěvákem Michalem to najednou znělo přirozeně hráli jsme najednou všichni „jak nám pracky narostly". V tvrdší muzice žijeme od naší puberty a milujeme jí. Vykašlali jsme se na poprockový přístup a zkusili jsme to narvat jako na debutovém albu Electric Religion. O masteringu za hranicemi jsme přemýšleli už u minulého alba, ale nějak pro to nebyla energie. Teď jsme cítili, že si to materiál zaslouží (i když jsme nahrávali live na chalupě v dost neprofesionálních podmínkách). Splnili jsme si jeden z muzikantských snů a nechali album masterovat u vyhlášené kapacity ve skvělém zahraničním studiu.

Jens Bogren je v odborných kruzích znám jako studiový inženýr především metalových kapel. Nebáli jste se toho?

Hodně švédských studií má velké jméno v metalové muzice a jezdí sem dělat desky špička z celého světa. Na Jense Bogrena jsem narazil až ve finále hledání. Když jsem viděl, jaké desky nahrával a masteroval, úplně se mi tajil dech. Třeba deska Watershed od Opeth, či Night Is a New Day od kapely Katatonia jsou pro mě zvukový grál. A ty má právě on na svědomí.

Bylo nám ctí, že po poslechu ukázek souhlasil s prací na naší desce myslím, že kdyby viděl, jakým stylem to nahráváme mezi loveckými trofejemi na horské chatě a ne v úplném profistudiu, dost by zíral na naši troufalost? Zvukař Honza Rejent prostě odvedl v polních krkonošských podmínkách skvělou práci.

A pokud mám dobré zprávy, má Jens Bogren dělat příští rok album dokonce s Iron Maiden. Našli si ho. Skoro jako my. (smích)

Za několik dní startujete k nové desce turné, když začínáte dvakrát v Liberci, poté hrajete v Jablonci. V obou městech také křtíte. Proč v obou?

To souvisí s první otázkou a odpovědí. V těchto dvou městech hrajeme nejčastěji, v obou jsme vlastně doma neuměli jsme se rozhodnout které preferovat, tak uděláme křty dva 12. dubna v Liberci a 19. dubna v Jablonci.

A pak jeden symbolický i v Praze. Vždy s námi zahraje skvělá progres - rocková kapela Nasycen z Prahy. Na Rampě ještě navíc i Silent Session.

Hush hráli na velkých akcích typu Benátská noc, střihnou si ale koncert i na dalece menších, řekl bych až vesnických akcích. Kde se hraje lépe? A hrajete raději v Liberci a Jablonci než třeba v Praze?

Hrajeme všude, kam nás pozvou a kde je dobrá dohoda. Zážitek z hraní dělá publikum. Mnohdy je menší vesnický fesťák příjemnější než monstrózní open air nebo hraní někde v klubu v centru Prahy. Onehdá jsme hráli na Malé Straně a parkovali na poslaneckém parkovišti ČSSD. Jinde nebylo místo. Dost jsme trnuli, jestli tam po hraní auto najdeme. Bylo tam! Děkujeme, poslanci!

Bylo někdy v kapele zle?

Vyloženě zle opravdu nebylo. V kapele hráli vždy pohodoví muzikanti a pořád platilo hlavní hledisko dělat to pro svou potřebu a potěchu. Spíše je zvláštní, že s Michalem jsme v Hush společně už od samého začátku a nikdy jsme se nedostali do závažnějšího konfliktu, byť vidíme hodně věcí rozdílně. Být roky v kapele a společně něco tvořit je úžasná škola diplomacie, taktu a demokracie.

Hush zpívají v angličtině, proč ne v češtině?

Muzika, kterou s Hush hrajeme má kořeny v anglosaském světě. Michalův styl zpěvu je založený na táhlém frázování. Tomu jsme to museli podřídit. Byť jsme měli cca před pěti lety období, kdy jsme pár českých textů použili, po krátkém čase jsme se shodli, že tudy cesta nevede. Rádi jsme se vrátili k angličtině, se kterou jsme začínali. Je kuriózní, že cizí jazyk nám v tvorbě textů poskytuje větší tvůrčí svobodu než ten mateřský.

HUSH naživo:

12: dubna: Liberec, Rock Pub (křest CD), 13. dubna: Liberec Černá Vdova, 19. dubna: Jablonec n. N., Klub Na Rampě, 30. dubna: Železný Brod Pekelné čarodky

Hush hrají od roku 1996
Po několika počátečních demosnímcích (Sick Head, Absurd, Stonehead) natočili Hush čtyři dlouhohrající desky - v roce 2002 titul Electric Religion, v roce 2005 album Stereotype a roku 2007 třetí nahrávku, která nese název Rockets & Shisha. První album vznikalo ještě v libereckém Studiu Spin, další se již rodila ve Studiu Citron v Ostravě v produkci Petra Slezáka (Vypsaná fiXa, Mňága a žďorp…)
Kapela (relativně) čile koncertuje; kromě Česka cestuje i do zahraničí - do Holandska, Polska či Německa. Má za sebou věhlasné i menší fesťáky - Trutnov, Benátská noc, Trnobraní, Jim Beam music, Altros, Sázavafest, Rocková Lipnice atd.). V roce 2010 kapela natočila v improvizovaném krkonošském studiu pod zvukovým dohledem Honzy Rejenta CD s názvem No.4. Na jaře 2011 odcházejí z kapely kytarista Ruda Hancvencl a basman Honza Mikulička. Na jejich posty v dubnu téhož rok nastupují basista Martin Bouchal a kytarista Ondra Rusnák. V červnu 2011kapela v nové sestavě natáčí klip k songu Forget My Name, ve kterém hraje skvělý Pavel Liška. Klip je vysílán  na ČT 1 v pořadu TV Rockparáda.

Na začátku roku 2013 vychází páté album skupiny s názvem Endorphin. Vzniklo v sestavě Kurilla (voc, gtr), Rusnák (gtr), Bouchal (bg), Kubánek (drs). Nahráno je opět v na horské chatě v Krkonoších, dotočeno a smícháno v libereckém Spin Studiu s Janem Rejentem a mastering obstaral věhlasný Jens Bogren ve švédském studiu Fascination Street. Jedná se o nejzemitější nahrávku kapely v historii, kterou podporuje i mnohem syrovější a hutnější zvuk.

Diskografie:

Electric Religion (2003)
Stereotype (2005)
Rockets&Shisha (2007)
No.4 (2010)
Endorphina (2013)

Současná sestava:

Michal Kurilla - zpěv, kytara
Martin Bouchal - basa
Ondra Rusnák - kytara
Honza Kubánek - bubny