Fotograf Rudolf Zeman

Jedním z prvních fotografů trvale působících v oblasti Jizerských hor se stal Jan Zeman, který založil svůj fotografický ateliér již v roce 1863. Tehdy žil v Jesenném a kolem roku 1875 přesídlil do Šumburku. Zde zřídil sídlo firmy, která měla řadu poboček. Jan Zeman přivedl na svět tři syny a tři dcery, z nichž se většina věnovala fotografii. Pokračovateli rodinné tradice se stali především nejstarší syn Bohumil a nejmladší syn Rudolf. Život a tvorbu Rudolfa Zemana připomíná výstava v Městské galerii MY.

Rudolf Zeman se narodil 8. června 1886 v Šumburku nad Desnou. Základního fotografického školení se mu dostalo v otcově ateliéru, vyučit se ale odešel do Berlína. V té době už byl Jan Zeman vážně nemocen a než se jeho nejmladší syn stačil vrátit domů, zemřel. Jelikož nejstarší bratr Bohumil provozoval samostatný ateliér v Železném Brodě a druhý z bratrů Jan zemřel v mladém věku, musel převzít vedení hlavního fotografického závodu v Šumburku. Jako dvacetiletý se Rudolf v roce 1907 oženil s Louisou Endlerovou z Albrechtic. V česko-německém manželství se v letech 1907–1914 narodily čtyři děti a obdržely střídavě německou a českou národnost.

Rudolf Zeman se snažil ateliér převzatý po otci dále zvelebovat. Bylo nezbytné držet krok s rychlým rozvojem techniky a zavádět nové materiály a pracovní postupy. Zděděné vybavení proto postupně nahrazoval novým. Platilo to o dekoracích, temné komoře a laboratoři i fotografických přístrojích. V roce 1912 nechal rozšířit dům čp. 280 v Šumburku a provozovně dal nový název Fotografický vzorný ateliér Jupiter.

Ateliér nabízel veškeré ve své době obvyklé a žádané fotografické služby. Těžiště činnosti bylo v portrétní fotografii. V oblibě byly skupinové portréty, dětské podobizny, svatební fotografie i další žánry. Nejcennější částí portrétní tvorby, která se zachovala, zůstávají podobizny významných osobností, jako byli prezident T. G. Masaryk či arcivévoda Karel, ale i osob žijících na okraji společnosti. Mezi ně patřili žebračka „Dumme Tony“ nebo bylinkář „Zopfmann“. Ty zůstávají zajímavým a jedinečným dokumentem své doby. Podobně jako otec Jan, věnoval se Rudolf Zeman také místopisné a krajinářské fotografii. Mnohé tyto snímky se staly podkladem pro pohlednice.

Pokračovateli rodinné tradice se měly stát Rudolfovy děti. Již od dětství pomáhaly v ateliéru a nejstarší Julius a Karel byli vyučeni jako fotografové. Otcovy plány se ale nenaplnily. Julius více než fotografii miloval hru na housle a po absolvování teplické konzervatoře se stal učitelem v hudební škole v Tanvaldě. Rodinný podnik nepřevzal ani nejmladší Hans, jenž vystudoval práva. Poslední nadějí tak zůstal Karel, který ale odešel na zkušenou do Francie a odtud místo zpět do Čech zamířil do Alžíru. Tam se oženil s životní láskou Francouzkou Dorsianne a založil tam vlastní ateliér Leka-Zeman Alger.

Poválečné období přineslo konec většiny ateliérů v českém pohraničí a likvidaci tisíců do té doby pořízených snímků. Také nad Jupiterem byla vyhlášena národní správa a začalo období postupné přeměny věhlasného ateliéru na provozovnu komunálních služeb. Těchto konců se už Rudolf Zeman nedožil, koncem čtyřicátých let vážně onemocněl a v roce 1950 zemřel.

Z jeho rozsáhlého díla se dochovala jen menší část. Velké množství snímků obsahují dvě fotografická alba, která Rudolf Zeman založil svým dětem a průběžně je doplňoval snímky z rodinného života. Jsou nejen dokladem toho, jak se v Zemanově ateliéru pracovalo, ale také cenným dokumentem života společnosti na Jablonecku v první polovině 20. století. Doufejme, že chystaná výstava pomůže objevit další skutečnosti o fotografickém rodu Zemanů a přispěje k získání nových poznatků o jejich životě a fotografické práci.

autor Jan Strnad