Vánoční stromek
Nejlepší je čerstvě uříznutý. Dříve to nebyl velký problém, jen hlídat, aby v lese nebyl hajný. Jako starší kluk jsem si stromek vyhlédl a na Štědrý den jsem pro něj šel. Doma dal do tepla, krásně vonělo jehličí.

Když jsme se oženil, tak že stromek koupíme. Byla to taková košťata, chyběly větve. Prodavač říkal: „Kupte si dva, kde větve chybí, vyvrtejte otvor a dejte tam větvičky.“ Vrtačku tam ale neměl. Jehličí už opadávalo, bylo to na nic.

Tímto nechci nikoho nabádat, aby vzal pilku a šel pro stromek do lesa. Dnes jsou stromky i umělé – vůně ve spreji, ale přírodní, to je ono. Šťastné a veselé!

Štědrý večer bez polévky
Jako starší kluk jsem se staral o přípravu kapra. Zabil, očistil, naporcoval, vnitřnosti jsem odložil – to byla práce pro mámu. Když posolila porce kapra a maso se trochu zaklepalo – tak utekla od sporáku až na zahrádku. To samé mě čekalo u budoucí tchýně, když se kapr začal otáčet ve vodě na bok. Tchýně si myslela, že jsem vyndal žluč. Já že ji vyndá ona a štědrý večer byl bez polévky.

Jak jsme se topil na Štědrý den
Byl jsem malý kluk. Prosil jsem tátu: „Chtěl bych živé rybky do sklenice.“ Akvária tenkrát nebyla. Mrzlo, máma mě teple oblékla, táta udělal malou síťku a šli jsme. Potok byl nedaleko. Píchal jsem prutem do dna potoka, abych nahnal ryby k tátovi. Píchl jsem do bahna a už jsem byl ve vodě po hlavě. Táta mě vytáhl, donesl domů, horký čaj, pod peřinu. Táta dostal kázání, že mě špatně hlídal. Ale hlavně, že byly rybky ve sklenici!