Stromy a stromy, tesané i malované
Život jako věčný námět, najdete v sochách, plastikách i kresbách Krystyny Černé, s náboženskou tématikou, stejně jako mystického i
světského charakteru. Například socha Flora, bohyně přírody, České vánoce, Pokora, Melancholie, Pohlazení dětství, ale také Kristus, madona s dítětem, trpaslíci i miniaturní vyřezávaní skřítkové z Jizerských hor, ke kterým sepsala i příběhy.

A stromy, stromy a zase stromy nejprve jako surovina, které se staly celoživotním průvodcem a múzou. Stromy s kořeny prorůstajícími do skal a balvanů, s holými větvemi olámanými a ořezanými, jindy pnoucími se k nebi, v záhybech kořenů a větví se skrývají postavy i tváře, které nám potvrzují, že stromy i lidé jsme dětmi jedné matky, matky Země. Kolik výrazu i citu je v těch neživých postavách, kolik radosti, bolesti, touhy a vášně je i v těch nejmenších miniaturách. Jsou to příběhy fantazie i jejich blízkých. Inspirace k ní přichází nocí i dnem. Mimo jiné i z hudby a literatury.

Nadchnutá knihou Karla Poláčka Bylo nás pět, vytvořila pozoruhodnou sérii dvanácti postav. Uloženy jsou v Muzeu podorlických písařů v Rychnově nad Kněžnou. Umělecky pozoruhodná a zpracovatelsky náročná je tvorba z jednoho kusu např. sousoší Hoši dělají řeči, Čert a Káča a jiné. Z pohádky O perníkové chaloupce vzniklo šest figur. V litoměřické galerii se nachází soubor pěti reliéfů na téma Svárovská stávka, která byla zfilmovaná v sedmdesátých letech ve filmu Pavlínka. V roce hudby pak Krystynu oslovila Prodaná nevěsta, avšak z jedenácti postav dnes nemá už ani jednu. Libuše je ztvárněna jako matka s dítětem, které k ní vztahuje ruce. Houževnaté ruce Krystyny Černé pak díky inspiraci Dvořákovy Rusalky vytesaly celkem osm postav. Měla mnoho výstav vlastních i společných. V Sokolově před lety vystavovala minimálně sto plastik. Nikdy nebyla registrovanou výtvarnicí, sochy prodávala za symbolickou cenu a hodně jich darovala. Jednu, vytvořenou ještě před revolucí, dostal i pan prezident Havel. Udělala přes tisíc soch, figurek, loutek, bytových doplňků, dóz, plastik a reliéfů. Vyřezávala i oblékala velké marionety s pohyblivou hlavou i končetinami. Největší kolekci loutek můžete spatřit v galerii ve Slaném, stejně jako její sochy. Její tvář zachytil v podobizně akademický malíř Václav Pokorný, který patřil k jejím přátelům. S oblibou ji nazýval ´českou reprezentantkou polské řezby´.

Výčet by mohl pokračovat dál. Malovat začala až s koncem 90.tých let. Přitom ke kresbě i malbě tíhla od mládí. Jejím věčným tématem jsou stromy. Maluje tužkou, měkkou, tvrdou a vatičkou stírá. Její díla jsou čitelná, nepotřebují odborný výklad. Má za sebou řadu samostatných i společných výstav. Je zastoupena v několika muzeích a galeriích v České republice a také v domácích sbírkách po celém světě. Vždycky tvořila v důvěrném rozhovoru a v souznění se dřevem. V plastikách i kresbách je krása, vznešenost, humor, láska, prostě oslava života, někdy však bolest i hluboký smutek. Tak tvořila a tvoří nikde neregistrovaná výtvarnice, osobnost Krystyna Rataj Černá, narozena v polském Zanklewu v roce 1941, která do Tanvaldu přišla před více než třiceti lety na pracovní nábor. (autor Ludmila Abrahamová)