„Haló, Lubore, co právě sklízíte?“ drze se ptám místo pozdravu. Lubor Luňáček, vyhlášený jablonecký citrusář, se jen hlasitě směje.

„Hodně sněhu, že jo? Půjdem spolu do skleníku!“ Vedou k němu více než metrové mantinely. Úzkou cestičkou jen na šířku lopaty k nám míří známá postava. Oproti všudepřítomné bílé nám Lubor připadá jako Ašant. Do solárka nechodí, to vím bezpečně.

„V těch největších mrazech jsem se vrátil z Havaje,“ pokračuje pěstitel nejen citrusů ale i znalec orchidejí a dalších exotických rostlin. I na dalekém ostrově si ale prý užil sněhu. Chtěl se svým kamarádem vystoupat na tamní nejvyšší horu. „Ale byla dost zima. To jsem ještě netušil, kolik bylo tady,“ dodává s úsměvem. Jizerky zná i jako běžkař.

A co jej na Havaj přivedlo? Dávný slib. Devatenáct let starý. „Tehdy jsme byli s kamarádem v Himalájích. Opozdil se a mně to nedalo. Vrátil jsem se. Ale do toho kopce se mi fakt nechtělo,“ říká s nadsázkou Luňáček. Kamaráda postihla sněžná slepota, našel jej sedícího bezmocně na kameni: „Za to tě jednou vezmu do tepla.“ Tak letos se to vyvedlo.