Zbyteční polobozi, tak si v překladu říká ústecká skupina Useless Demi Gods. Tuto nevšední formaci založili v roce 1996 spolužáci z ústeckého gymnázia Tomáš Staněk alias Jugi a dvojčata Petr a Pavel Vrzákovi. A od prvních zkoušek v tenatech garáže patřící rodičům obou sourozenců se postupem let propracovali do pozice, ve které se smysl jejich prvního přídomku, s nadhledem i bez, jednoduše vytratil.

Z oblastního kola do velkého světa

Jejich potenciál potvrdilo už v roce 2004 vítězství v soutěži Coca Cola Popstar. A třebaže ať již rocková či hudebně jinak zaměřená soutěžní klání mívají často poněkud spornou pověst, v tomto případě se účast podařilo zužitkoval tím nejlepším možným způsobem. Neboť muzikantům umožnila vstoupit pod křídla gramofonového gigantu Sony-BMG, který je navíc přivítal s nabídkou natočení tří alb. A hned to první z nich, jehož nahrávání se zúčastnili i přizvání hosté z řad v českém hudebním showbyznysu významně zavedených kolegů, jako jsou Matěj Homola či lídr skupiny Kryštof Richard Krajčou, prokazatelně zabodovalo. UDG, kteří do té doby prošli ještě několika personálními obměnami, se nečekaně průrazně usadili i v radiových a televizních hitparádách s hity Motýl, Hvězdář nebo Piloti.

Prosté kouzlo, o které je zájem

Od druhého alba se pak UDG definitivně proměnili v kapelu, o níž je zájem. Řada hudebních ocenění v nejrůznějších anketách či vyprodané sály od malých klubů až po velké haly, z nichž do pražské Incheby neváhalo za skupinou vyrazit 2 500 fanoušků, potvrdilo statut nových hvězd, jež překročily hranice klubového pódia, aniž by s ním ztratily svoje kořeny.

Hudební kouzlo UDG je přitom veskrze prosté. To, na co muzikanti sází, jsou jednoduché srozumitelné písně oscilující mezi rockem a popem. V jejichž případě hudební tisk často kličkuje prostřednictvím termínu underpop, který je ale ve skutečnosti vyjádřením, že skladby kapely lze prostřednictvím masmédií šířit i k publiku, které kromě melodické přístupnosti, výrazného refrénu a silné energie dokáže ocenit i nápadité aranžmá a chytré texty, jež nemají potřebu prvoplánově balancovat na hranici klišé.
Velmi úspěšně se UDG vede i letos. Už počátkem března tohoto roku sžala dvě ceny v anketě Žebřík 2010. Parodický klip na píseň „Duše Slečny Mai“ získal třetí místo v kategorii videoklip roku, ale hlavně - formace obhájila své loňské prvenství v prestižní kategorii Skupina roku 2010.

Exkluzivní pohled setříděný v raritách

V březnu rovněž soubor vydal exkluzivní DVD Cirkus Live!, které kromě výjimečného koncertního záznamu obsahuje řadu bonusů a raritek ukazující kapelu v různých etapách a situacích v posledních deseti letech její existence. A protože se UDG v následujících týdnech i měsících hned dvakrát představí v libereckém regionu, poprvé již příští sobotu 25. června v Hrádku nad Nisou, a chybět nebudou ani při Benátské noci na Malé Skále. Nemohli jsme nevyužít příležitost popovídat si o tomto cenném prezentu svým fanouškům v rozhovoru se zakládajícím členem kapely, bubeníkem UDG Tomášem Jugi Staňkem.

Na obalu DVD jsou velkým písmem písničky z koncertu, ale info o klipech a bonusech je maličké…
Koukal jsem na obaly různých DVD a tak to tam většinou bylo. Udělali jsme to tedy stejně. (smích)

DVD za 500.000

Když Vypsaná fixa investovala do CD milion Kč, kolik stálo vás DVD?
Zhruba o polovinu méně.

Ale krev, pot, slzy a ochota kamarádů pomoci - to je asi položka, která se vyčíslit nedá, že?
Přesně tak. My máme na tohle docela štěstí. Máme okolo sebe dost lidí, kteří nám pomáhají a dělají to nezištně.

Dá se říci, že pomohli i fanoušci, že vytvořili skvělou atmosféru?
Určitě. Kdyby fanoušci nebyli takoví, jací byli, mohli bychom se přetrhnout, ale tu atmosféru bychom tam nedostali. Máme ale skvělé publikum, jedno z nejlepších ze všech kapel – troufnu si říct.

Na křtu DVD jste se objevili v kostýmech vypůjčených z legendárního TV seriálu Cirkus Humberto. Na koncertě jste zase v čepici i kostýmu kašpárka s rolničkami. Ten je také vypůjčený z Humberta?
Ten ne. Já v těsném principálském oblečení nemohl hrát. Tak mám takovej divnej středověkej pohádkovej kašpárkovskej kostým.

Kapelový klaun

Někdy mi připadá, že jste trošku kapelový klaun, který si to jde mezi publikum během koncertu – třeba s činelem – užít, pobavit jej i sebe…
Ale jo. Jsem na tu funkci zvyklej už od školy. Akorát klukům to hrozně slušelo a já vypadal jak pytlík. (smích)

„Nikdo nám neřekl, že jsou ty kostýmy pětivrstvý,“ stěžují si UDG na koncertě na kostýmy z Humberta. Mám cirkus spojený spíš s teplem , ale bylo to tentokrát až extrémní?
Vedro bylo hlavně Petrovi a Adamovi. Ti totiž vydrželi v kostýmu opravdu poctivě celý koncert.

26 písniček na koncertě už je dost. Odpočali jste si vůbec při něčem?
Dalo se to zvládnout. Každý máme při koncertech momenty, kdy se můžeme alespoň napít nebo utřít. V jedné písni například zpívají jen moderátorky Lenny a Trčka a Čenda ze skupiny Post-it, takže kluci měli chvíli voraz.

Půjčili jste si kostýmy z Humberta ještě u jiné příležitosti nebo pro nějaký koncert? Publikum v Hrádku či na Malé Skále se už asi na ně těšit nemůže – nebo ano?
Ne ne. Pronájem byl nehorázně drahej. Kdybychom v tom jeli celou šňůru, tak hrajeme zadarmo. (smích)

Loutkové divadlo

Má na DVD „UDG: Cirkus Live 2010“ něco či někdo premiéru?
Zajímavé je, že je tam píseň Loutkové divadlo. Ta má čistě ústecký původ a je deset let stará. Jinak tam jsou písně ve speciálních aranžích s klavírem, perkusemi, houslemi…

Není bez zajímavosti, že ve vaší kapele působil po čtyři roky i francouzský kytarista Guillaum Kondracki. Co UDG dal a vzal jako zahraniční muzikant? Co vám po něm zbylo, i písničky? Vídáte se?
Udělali jsem dohromady spousta dobrých věcí, Guillaume byl pro kapelu velký přínos. Jsme stále přátelé a nedávno jsme se pěkně opili.

A kdybyste měl říci 5 nej písní UDG?
Těžká otázka a zodpovědně bych se nad tím musel zamyslet. Nerad bych nějakou písničku naštval, mohla by mi to vrátit na koncertě. (smích)

Plující dýně

Jiné kapely posílají po sále zpěváky a ti plavou na rukou fanoušků, další třeba balóny, vy jste poslali obrovskou dýni. Vypěstovali jste si ji sami? Připadalo vám to jako fór?
Hodně si ze sebe s klukama děláme srandu. Dýně byla narážka na to, že Bobo i Volt rádi vaří (smích). Octla se u mě v autě náhodou. Dlouho jsem ji vozil a pak takhle využil.

DVD točilo devět kameramanů. Není to nějaký český rekord?
Rekord nevím, ale možná, že ano.

V krásný den si mi klaun z cirkusu stěžoval, že jim přišli jen 4 návštěvníci. Říká to něco o kulturnosti Ústí, či spíš o zanikajícím světě cirkusů?
Na představení do cirkusu, kde jsme hráli, se docela chodilo. Byl to ale velký cirkus s kupou zahraničních hvězd. Jak se daří malým cirkusům, to nevím. Ale tipuji, že zájem dětí musel klesnout. Na internetu je už všechno.

Atmosféra „za uši“

Muzika v menu DVD je cirkusově rozvrzaná, tahá za uši… To aby si lidi rychle vybrali klipy, show?
Mně přijde, že tam muzika má atmosféru (smích).

Který bonus DVD je pro vás a který pro kapelu nejunikátnější?
Nevím co pro kluky. Pro mě určitě sekce plakáty. Vzpomínám si, jak jsem je vyráběl ručně pomocí vystříhaných obrázků a fixy. Je to velké retro (smích).

Spoluautor: Ivan Šiler