Ta zpráva byla, jak to obvykle bývá, nečekaná. Rok 2016 je bohužel bohatý na četná úmrtí významných osobností z oblasti kultury. Z té liberecké odešel letos např. malíř Jiří Nepasický nebo fotograf Ladislav Postupa. A teď zakladatelská osobnost liberecké fotografie, Čestmír Krátký. Smutnější je to o to víc, že oznámení o jeho úmrtí se dostalo na veřejnost poměrně pozdě a zatím téměř bez odpovídající odezvy.

MNOHO ŽIVOTŮ V JEDNOM

Čestmír Krátký za svůj život prožil významné předěly. Narodil se roku 1932 v Liberci. Od etnografie se dostal k fotografii, aby v roce 1968 emigroval do USA, kde se protloukal, jak se dalo. Byl dokonce vězněn v Mexiku za (neoprávněné) podezření, že pašoval umělecké památky předkolumbovských kultur. V Mexiku se zajímal o tajemství aztéckého kalendáře, později, už po návratu z emigrace v roce 1995, byl spoluautorem Encyklopedie bohů a mýtů předkolumbovské Ameriky. Ve zkratce se tak rozmanitý život popsat nedá, Krátký např. už v 50. letech sestavil jednu z nejobsáhlejších folkloristických sbírek 20. století u nás.

OD ETNOGRAFIE K FOTOGRAFII

Byla to osobnost, která už dávno patří do kánonu dějin české fotografie. Čestmír Krátký byl zastoupen na všech významných výstavách, které mapovaly vývoj české fotografie 20. století. Dodejme, že se to týká jen části jeho života. V 50. letech vystudoval etnografii a dějiny umění na Univerzitě Karlově v Praze. Jednu ze zásadních etap svého pozoruhodného života prožil v Liberci, kde v šedesátých letech pracoval jako historik umění a fotograf v Oblastní galerii. Tady v roce 1964 připravil vůbec první samostatnou výstavu Vladimíru Boudníkovi. Uspořádal mnoho dalších výstav významným autorům, kteří měli jinde problém vystavovat z politických důvodů a dnes patří ke klasikům českého výtvarného umění. Spoluzaložil liberecké Studio výtvarné fotografie, které na dlouhá léta dopředu vytvořilo zázemí a podhoubí pro rozvoj výtvarné fotografie nejen v rámci Liberce.

FOTOGRAFICKÉ DÍLO

Z podnětu díla svého přítele, sochaře a malíře Jana Koblasy, se začal věnovat fotografování detailů struktur nalezených v přírodě nebo v civilizačním odpadu. Kůra stromů, oprýskané zdi, kovový šrot. Rezonovalo to s tehdejším děním na výtvarné scéně. Studio výtvarné fotografie vzniklé z iniciativy fotografa Viléma Boháče mělo na dlouhá léta významný vliv na mnohé, nejen liberecké fotografy a patří mezi nejdůležitější fotografické skupiny české fotografie 20. století. Čestmír Krátký zde měl jako teoretik a aktivní fotograf významné postavení. Už měl za sebou zkušenost s Karlem Plickou. Společně fotografovali Boubínský prales a Mrtvý luh na Šumavě.

Se svým teoretickým zázemím a jedinečným fotografickým viděním se poté stal výrazným fotografem své generace. Jeho fotografické cykly jako Zvířata, Katastrofy, Mrtvé kruhy nebo Zahrada rozkoší patří k tomu nejlepšímu, co v rámci tzv. „českého informelu" u nás vzniklo. Krátkého citlivost vůči povrchovým strukturám různých nalezených odpadních či přírodních materiálů přinesla sugestivní fotografie, které měly surreálný charakter a velmi často připomínaly různé hlavy a magické tvory. Krátký samozřejmě znal dílo surrealistů a sám přiznává, že na něj udělaly velký dojem třeba fotografie Emily Medkové. Měl asi blíže k dobovému existencialismu než k surrealismu, každopádně se dá říct, že oba vlivy, které v té době stále ještě hýbaly evropským uměním, jsou v díle Čestmíra Krátkého jasně obsažené.

MIZENÍ ČESTMÍRA KRÁTKÉHO A JEHO ODKAZ

Fotografické dílo Čestmíra Krátkého naštěstí neupadlo v zapomnění, na to je příliš výrazné. Vyšly mu dvě monografie, ta první už v roce 1969 z pera Jana Koblasy, druhá v roce 2007 s texty Zdeňka Primuse a Jaromíra Typlta. Ten mu také v roce 2000 připravil výstavu v liberecké Malé výstavní síni. Přesto musíme konstatovat, že Čestmír Krátký stále není dostatečně přítomen v obecnějším povědomí jako významný fotograf. Kdo, kromě odborníků v Oblastní galerii nebo v Severočeském muzeu o něm vlastně v Liberci ví? Je třeba napsat, že je to i smůla daná Krátkého životaběhem. Své fotografické dílo v roce 1968 prakticky uzavřel a už se k němu nikdy nevrátil. Výše nastíněné osudy emigranta, který se po mnoha nejistých letech v zahraničí začal věno věnovat vědecké dráze, předurčily do jisté míry jeho mizení ze scény.

Naštěstí po roce 1989 se tak zcela nestalo, ale jeho nezpochybnitelné místo v dějinách české fotografie není adekvátně podpořeno ani v Liberci tím, že by vešel v širší známost. Přeci jen od jeho liberecké výstavy uběhlo už šestnáct let. Mnozí liberečtí fotografové by mohli vyprávět, co pro ně Čestmír Krátký znamenal. Studio výtvarné fotografie, kterému se dlouhodobě věnuje fotografka Jana Hunterová, je snad už dostatečně známé. Jeho odkaz invenčně rozvíjeli významní zdejší fotografové, jako třeba Jan Pikous st., nebo Ladislav Postupa. Snad se najde dostatek energie na jeho připomenutí důstojnou výstavou v Liberci. Nezbývá tedy než si přát, aby dílo Čestmíra Krátkého znovu patřičně zarezonovalo v širším povědomí. Aby Liberec neměl krátkou paměť.