Když se řekne DPS Vrabčáci, každý si je spojí s vámi. A není divu. Jejich sbormistrem jste již osmnáct let. Co je na této práci nejtěžší?
Nejvíce vyčerpávající je to, že tu svoji energii musíte do těch dětí vložit. Na druhou stranu vám to naoplátku vrátí zpátky. Je to taková pozitivní droga. Člověk se sice vyčerpá, ale na druhou stranu je mi největší odměnou vystupování na jevišti a potlesk diváků.

Vzpomenete si ještě na svoje začátky coby sbormistr?
Když jsi vzpomenu, byl jsem vždycky tvrdý, důsledný a nekompromisní v některých věcech. S odstupem času, jak člověk prochází životními zkouškami, tak na věci kouká z jiného úhlu. Kdybych nyní začínal sbormistrovskou činnost, udělal bych mnohé jinak. Na druhou stranu, tím, jak jsem udržel určitou linii a byl v určitých momentech nekompromisní, tak to přineslo ovoce a těleso Vrabčáci zde funguje už osmnáct let. A nejen v Jablonci a v libereckém kraji, i v České republice se sbor dostal do povědomí.

Sbor funguje při základní škole, napadá mě, naučí se nebo může se naučit zpívat každý?
Každý se může naučit zpívat. Jen jeden z dvou a půl tisíce lidí se to nenaučí. Je důležité vést dítě ke zpěvu od malička.

Stalo se vám, že jste někoho musel naučit zpívat až ve sboru?
Já jsem nedělal žádné extra výběrové řízení k přijetí do sboru. Vzal jsem většinou kohokoliv, kdo chtěl tuto činnost dělat. Například u jedné holčičky, která chodila do čtvrté třídy, jsem si říkal, že tu musíme vyhodit, ta zpívat vůbec neumí. Přitom nakonec chodila do sboru do svých dvaceti let a byla nejvěrnější zpěvačkou. Myslím, že každý z nás má nějaký dar, který může využít. Jestli ho využijeme či nikoliv, je pak na každém z nás.

Děti ve Vrabčácích mohou být do patnácti let, kam pak mají možnost přestoupit, pokud se nadále chtějí věnovat zpěvu?
Jsou to středoškolské sbory nebo eventuálně do Janáčka, ale tam si myslím, že je to spíše generační problém.

Přejděme k divadlu. Jak hodnotíte loňský rok?
Rok 2009 byl velmi úspěšný z hlediska návštěvnosti, protože to číslo se pohybovalo kolem osmdesáti třech tisíc návštěvníků včetně kostela sv. Anny.

Co čeká divadelní milovníky v letošním roce?
Z hlediska ekonomické krize i divadlo se musí chovat úsporně a zodpovědně, ale na druhou stranu nechceme, aby služba, kterou zde poskytujeme, byla ponížena nebo byla nekvalitní. Jmenovitě to bude například Prodaná nevěsta, Musíme si pomáhat nebo koncert Evy Pilarové. Podporujeme dále amatérskou scénu – Tříkrálové zpívání, Společně nejen na jevišti, Tanec srdcem.

Mohou se návštěvníci letos těšit na nějakou speciální kulturní lahůdku?
Rádi bychom do kostela sv. Anny dostali velmi úspěšnou výstavu Jak se oblékají pohádky. Je to výstava, která proběhla v Praze, Plzni a Berlíně a ukazuje obleky a kostýmy z těch nejznámějších pohádek. V Jablonci by měla být, pokud vše vyjde, v září a říjnu.

Jaká divadelní představení diváky nejvíce táhnou?
Jsou to určitě komedie nebo lechtivější žánry se známými hereckými osobnostmi, které znají ze seriálových televizních titulů.

A jak jste na tom vy, na co rád zajdete do divadla?
Vzhledem k tomu, že v divadle trávím značnou část svého času, tak pokud mám možnost, vyjedu do jiného divadla, abych okoukl něco nového, co bych mohl využít u nás. Rád jezdím do Státní opery Praha. Dále zajdu i na komedie a žánr, který umí člověka pobavit.