Předchozí
1 z 5
Další

K environmentální výchově jsem se dostal těsně po revoluci, na přelomu let 1989 a 1990. Začal jsem být aktivní v Hnutí Brontosaurus. Posléze jsem nastoupil v Liberci na odbor životního prostředí (rok 1994), seznámil se s Emilií Strejčkovou a společně jsme založili Středisko ekologické výchovy hlavního města Prahy Toulcův dvůr.

Sekání luk v Jizerských horách. Na snímku Aleš Kočí

Jelikož pocházím z Liberce a v práci se zaměřením na environmentální výchovu jsem viděl smysl, s lidmi podobného cítění jsme vybudovali další středisko i v kraji pod Ještědem. Původně jsme působili jako organizační složka Magistrátu města Liberec. V roce 2006 jsme z organizačních důvodů přešli pod Zoo Liberec.

Aleš Kočí

Jak pro nás, tak pro zoo se jednalo o krok do neznáma. Spolupráce se podařila a zoo nám poskytla skvělé zázemí. Díky tomu jsme se mohli dále rozvíjet, zvýšil se počet zaměstnanců Divizny, jelikož zoo nás částečně pokryla rozpočtem. A my na oplátku pomáháme tak, že přenášíme dobré principy vzdělávání v oblasti ochrany přírody a ekologie do zoo světa, dostáváme poslání zoologických zahrad efektivně mezi lidi.

Aleš Kočí

Zájem o environmentální výchovu u mě formovala rodina. Často jsme chodili na výlety, do lesa, měl jsem přímý kontakt s přírodou. Silnou stopu ve mně zanechal i turistický oddíl v Pionýru. Razím myšlenku, že pokud se budeme dětem věnovat, tak je zde velká šance, že se časem k ekologii vrátí a budou vyznávat jiné hodnoty a získají pocit, že mohou dělat něco jinak, něco změnit a přírodě pomoci. 

Aleš Kočí

Všeobecně výukový program je z našeho pohledu několikahodinová lekce na určité téma mající určitý cíl. Jako dramaturg ho sestavíte tak, abyste došel ke stanovenému cíli. 

Aleš Kočí