Bývalý jablonecký učitel si důchod užívá plnými doušky. Nechce se nudit

Zdroj: Dagmar Březinová

Po svém působení ve školství se už odebral do zaslouženého důchodu. A najednou měl volného času nazbyt. Vzal do ruky fotoaparát, který mu jeho tatínek přivezl kdysi z Ruska. Fotografování ho baví už od mládí a částečně ho i vystudoval. „Jezdil jsem do Ústí nad Labem o sobotách studovat fotografii. Absolvoval jsem tam velmi zajímavé přednášky, které vedli asistenti z pražské Filmové akademie. Fotili jsme jen černobíle, protože barevné materiály byly tenkrát nedostatkové nebo drahé. Barevná fotografie se objevila až tehdy, když se objevily minilaby,“ popsal situaci kolem jednoho ze svých koníčků dnes už zkušený fotograf.

Zdroj: Státní okresní archiv Liberec

A co fotil nejraději? Našel zalíbení v tzv. živé fotografii, fotil to, co mu život nabídl. „Dnes se tomu říká street foto. Je to taková pouliční reportáž. A to mne moc bavilo… Sem tam jsem si k tomu vyfotil něco v Jizerkách nebo v okolní přírodě, zátiší nebo třeba opuštěnou zeď.“ Jeho fotografické začátky znamenaly fotografování na film. Digitální foto přišlo až později. A protože o sobě říká, že není velký milovník počítačů, nemá rád a nelíbí se mu ani upravování fotek v počítači. A sáhne po tomto způsobu jen výjimečně. Na svém kontě má mnoho povedených snímků. Rád vzpomíná třeba na svoji závěrečnou práci při studiu v Ústí nad Labem. „Tehdy jsem si zvolil liberecký obchodní dům Ještěd a fotil všechno kolem sebe. Prostě život takového obchodního centra, zákazníky, prodavačky, to, co bylo zajímavé a stálo za fotku,“ zavzpomínal na jeden ze svých fotografických pokladů.

Zdroj: Dagmar Březinová

Karel Gratias rád jezdí na motorce. „Jako mladík jsem na motorce jezdil. Pak jsem měl třicet let pauzu. A v šedesáti jsem si udělal radost a začal znovu. Mám svoje kolečko asi padesát kilometrů, Liberec – Hrádek, kde musíte dávat pozor, abyste jel bezpečně. Za tu dobu, co jezdím na mém vyhlídkovém chopperu od firmy Yamaha, jsem měl jen dvě kolize, jedna byla mojí vinou, druhá ne. Když je počasí, tak jezdím obden. Loni jsem najel pět a půl tisíce kilometrů. Když jsem chodil ještě do práce, tak jsem jezdil jen o víkendech. Teď si to užívám. Podle papírů jede sto čtyřicet, já jezdím tak maximálně stovkou. Hezky v klidu. Mám na to čas. Je to pohodička,“ chválil další ze svých koníčků Liberečan s duší učitele, motorkáře a fotografa.

Zdroj: Dagmar Březinová

A to nejlepší na konec. Kdo ho zná, dobře ví, že je velkým milovníkem židovských anekdot a v zásobě jich má požehnaně. „Mám jich čtyři knížky. Jednou jsem potkal svého známého, který je Žid. Nedalo mi to, abych mu nějakou neřekl. Ale dával jsem si pozor, abych ho neurazil. Dřív, než jsem začal, mi ale řekl, že židovská anekdota nemůže Žida nikdy urazit, tak jsem mu řekl tři, které neznal a líbily se mu,“ dodal Karel Gratias.