Nejtvrdší hasička Marie Tarantová jede na mistrovství v extrémní soutěži

Ale jak to všechno začalo? „Chodila jsem do druhé třídy, když za mnou přišel kamarád, zda nechci chodit do hasičů do Maršovic. Když mi bylo patnáct, přestoupila jsem domů do Dalešic už mezi dospělé,“ vylíčila své začátky mladá hasička.

Protože žen bylo v místním sboru dobrovolných hasičů málo, začala hasičský sport praktikovat v mužském družstvu, zvláště takzvané útoky. Ostatně, „za chlapy“ hasičský sport dělá dodnes. „Už mezi ně tak nějak patřím, berou mě jako sobě rovného. Jsou na mě hodní,“ pousmála se sympatická dívka, která se připravuje na získání titulu MUDr.

Bývalou teplárnu v Jablonci okupují bezdomovci, majitel připravuje demolici

Když před pěti lety přišla nabídka zúčastnit se závodu TFA v Rychnově u Jablonce, nezaváhala. „Přitom jsem se o TFA nějak zvlášť nezajímala. Prostě jsem si řekla, že to zkusím,“ podotkla. Nijak zvlášť prý netrénovala, ale při svém prvním startu v nejtěžší disciplíně hasičského sportu brala druhé místo z deseti. Další rok se závodu zúčastnila znovu a opět skončila druhá. „To byl asi takový impulz. Je to dřina, bezprostředně po závodě vždycky nadávám, ale jdu do toho znovu,“ popsala.

Začala trénovat a závodit na obdobných závodech v okolí, postupně pak ve stále větší vzdálenosti. Celkem má na svém kontě cirka pětadvacet závodů, z toho se na osmnácti umístila na prvním či druhém místě.

Každá dráha bývá jiná, disciplíny jsou ale velice podobné. Účastník roztahuje hadice, převrací velké pneumatiky, buší palicí do takzvaného hammerboxu, přenáší závaží, ve většině případů plné dvacetilitrové kanystry, hasič musí i odtransportovat těžkou figurínu, běhá do schodů, motá hadice. Vše v zásahovém třívrstvém obleku, který sám o sobě váží desítky kilogramů a používají ho profesionální hasiči. „Někde ženám dávají úlevy v podobě padesátikilogramové figuríny, jinde taháme stejnou jako chlapi, takže osmdesátikilogramovou,“ přiblížila Tarantová.

Starostka Dalešic Hana Vélová: mezilidské vztahy se hodně změnily

A s čím nejvíce bojuje? S motáním hadic. „To je moje slabé místo. Vždycky mi u toho strašně tuhnou nohy,“ usmála se Mája, která se tak sama tituluje. Tvrdý sport ji baví a naplňuje. Trénovat se snaží i doma. Tatínek jí postavil překážky, na kterých může disciplíny TFA zkoušet. A pak na soustředěních pražského TFA Teamu, který vzal Máju pod svá křídla.

V TFA rivalita je, ale kamarádská, přátelská. „Mně se zdá, že něco z výstroje zapomenu na každý závod. Ale vždy se najde někdo, kdo mi tu část půjčí,“ zmínila hasička.

Za největší úspěch považuje Mája právě nominaci na mistrovství České republiky v TFA. Loni se závod nekonal kvůli opatřením proti šíření koronaviru, letos se tak koná první ročník MČR v TFA i se samostatnou ženskou kategorií. Ženského závodu se zúčastní vždy dvě nejlepší z každého kraje. Šance? „Jsem nějak nastydlá. Ale chtěla bych skončit do desátého místa,“ přeje si sympatická dívka.

Kromě studia a hasičského sportu se 22letá hasička věnuje i své obci. V zastupitelstvu po úmrtí nahradila kolegu. „Byla jsem na prvním zasedání. Zatím dobrý,“ uzavřela Tarantová.

 Co je to TFA?

TFA je zkratkou z anglických slov Toughest Firefighter Alive (Nejtvrdší hasič přežije) a je názvem nejtěžších hasičských soutěží, které svými podmínkami simulují práci hasiče při zásahu. Hasič je ustrojen do kompletního zásahového obleku včetně obuvi, rukavic a přilby a s nasazeným aktivním dýchacím přístrojem.

Původní myšlenka vznikla v USA, kdy si hasiči z plánovaného testování nových plicních automatik udělali soutěž v plné polní. Po roce 1996 se TFA díky pražským hasičům dostalo do Česka. Kluci se podívali na Světové hasičské hry v Kanadě, kde si soutěž poprvé vyzkoušeli na vlastní kůži.

Vladimír Mohr ze Semil modelaří, staví tanky a rozdává radost

Závodní trať TFA je složena ze 4 úseků, které se běhají dohromady, nebo po jednom. Každý z úseků obsahuje disciplíny simulující zásahovou práci hasičů. Tahání hadic, motání hadic, tahání figuríny, nošení závaží, překonání bariéry, ale také výběhy do výškových budov.

Ženské kategorie nesou drobné odlišnosti v použití výstroje či úlevy na trati, jako je lehčí závaží, kratší tahání figuríny a podobně. Největší překážky, jako je osmdesátikilová figurína a dvoumetrová bariéra, je však čekají stejně jako muže.