Seženu střih na ponožky a pustím se do nich, říká krejčová z Jablonce

Zdroj: archiv Moniky Vele

Lidé se budou oblékat vždycky. „Jsem opravdu původně pánská krejčová a moderní sako umím, ale šiju úplně pro všechny. Muži, ženy, děti, umělecké kostýmy,“ potvrdila Monika Vele z Jablonce.

Zdroj: archiv Moniky Vele

Ostruhy samostatnosti začala brát rovnou po vyučení před více než dvaceti lety. Začátky nebyly, jako všude, růžové, ale Monika je držák a jen tak hned ji něco neporazí.

Zdroj: archiv Moniky Vele

Dnes má zavedené krejčovské jméno a doslova neví, kam dřív. Naštěstí se její profese současný nouzový stav katastrofálně nedotkl, i když opatrnost klientů vidět je. Ale nemusí mít existenční obavy. „Jsem vděčná, že práci v téhle době mám.“

Zdroj: archiv Moniky Vele

A co si pro sebe nejraději ušije? „Mám radost z čehokoliv, i z maličkosti. Vlastně mimo prádla a punčoch nic hotového nekupuji. I když…. Pokud se mi pořadí sehnat střih na ponožky, pustím se i do nich,“ směje se sympatická modrooká mladá dáma a šibalsky mrkne.

Zdroj: archiv Moniky Vele

To mrknutí není náhodné. Moniku Vele totiž spousta nejen Jablonečanů zná z Tanečního studia Tasmina. Orientální tanečnice totiž nikde nelze přehlédnout, už kvůli jejich krásným, nápadným a nápaditým kostýmům. I ty jsou z dílny Moniky. „A přitom jsem tam šla před patnácti lety vlastně náhodou. Se sestřenicí. Ona to jen zkusila a já s děvčaty zůstala,“ vylíčila taneční začátky s tím, že studio je nyní kvůli Covidu pochopitelně zavřené.

Zdroj: archiv Moniky Vele

S volným časem ale Monika neplýtvá. Věnuje jej manželovi, mamince a nejbližším. „Příroda nabíjí. Když si dáte do tašky kostkovaný ubrus a oblíbené hrníčky, uděláte si idylku kdekoliv kousek za městem,“ řekla s tím, že co není zakázáno, je povoleno.